Subscribe
Evropská unie (EU) čelí významné výzvě, pokud jde o její vnitřní rozhodovací proces, zejména s ohledem na pravidlo jednomyslnosti v Radě EU.
Nedávná patová situace v Radě Evropské unie způsobená Maďarskem v čele s premiérem Viktorem Orbánem, které zablokovalo zaslání nové pomoci Ukrajině prostřednictvím veta, vyvolala zásadní otázky o účinnosti dlouhodobé praxe jednomyslnosti, která je již léta preferovaným systémem rozhodování. V této souvislosti mnozí odborníci a politici začínají uvažovat o možnosti zrušit jednomyslnost a zavést pružnější a reaktivnější systém rozhodování, který by mohl odblokovat situace, jež by jinak mohly vyvolat nestabilitu na celém kontinentu i kvůli jedné členské zemi, jak se stalo.
Od svého založení se EU při rozhodování v Radě, hlavním rozhodovacím orgánu Unie, řídí zásadou jednomyslnosti, což znamená, že každý členský stát má právo zablokovat rozhodnutí, a konsensus je tak absolutním požadavkem pro jakoukoli navrhovanou společnou akci. Tento přístup, ačkoli má zaručit svrchovanost členských států, může vést k obtížím, pokud jde o řešení okamžitých krizí a rychlou reakci na mimořádné situace, jaké se vyskytly v posledních měsících a v několika rizikových geopolitických kontextech.
Nejnovějším případem, který vyvolal obavy ohledně účinnosti jednomyslnosti, je veto Maďarska ohledně zaslání nové pomoci Ukrajině. V době, kdy se mezinárodní společenství snaží podpořit Ukrajinu v souvislosti s probíhajícím konfliktem, maďarský blok upozornil na omezení současného systému rozhodování. V situacích humanitárních a geopolitických krizí je potřeba rychlé a jednotné reakce zásadní a současná struktura hlasování ohrožuje schopnost EU jednat rychle a účinně.
V reakci na situace, jako bylo maďarské veto v případě Ukrajiny, začali mnozí odborníci a politici otevřeně diskutovat o potřebě reformy rozhodovacího systému EU. Jedním z nejdiskutovanějších návrhů je zrušení jednomyslnosti a zavedení kvalifikované většiny jako standardní metody pro rozhodování Rady. V systému kvalifikované většiny by rozhodnutí vyžadovalo podporu předem stanoveného procenta členských států, což by jediné zemi ztížilo zablokování návrhu a celý proces by byl hladší a rychlejší.
Ve prospěch zrušení jednomyslnosti v Radě EU hovoří několik argumentů, mimo jiné potřeba větší flexibility, kterou nabízí kvalifikovaná většina, jež by Unii umožnila rychleji reagovat na nově vznikající výzvy, jako jsou humanitární krize, bezpečnostní a geopolitické změny. Za druhé by reforma mohla přispět k upevnění soudržnosti a solidarity mezi členskými státy a snížit riziko vnitřních rozporů, které by mohly oslabit postavení EU na světové scéně.
Proti navrhované reformě se však ozývají i námitky a obavy. Některé členské státy se totiž mohou obávat ztráty suverenity v rozhodování a možnosti, že je převálcuje rozhodnutí většiny. Kromě toho by reforma mohla vyvolat otázky týkající se demokratické reprezentativnosti, protože by mohla soustředit rozhodovací pravomoci v omezeném počtu větších členských států, které by tak měly větší váhu při každém rozhodování na úkor menších zemí Unie.
Otázka reformy jednomyslnosti v Radě Evropské unie se stala naléhavější než kdykoli předtím, a to v souvislosti s nedávným vetem Maďarska ohledně poskytnutí pomoci Ukrajině. Přestože jednomyslnost je pilířem rozhodování EU od jejího vzniku, její účinnost v krizových situacích je zpochybňována. Mezinárodní společenství pozorně sleduje diskusi o reformě a uvědomuje si, že schopnost EU jednat včas a účinně může záviset na tom, jak se s touto zásadní výzvou vypořádá.
Alessandro Fiorentino