Rok 2024 je pro Rumuny zkouškou odolnosti

Rok 2024 je zvláštním rokem, který je do jisté míry definován tím, že v něm bude volit přibližně polovina obyvatel planety – 4 miliardy lidí. Ve více než 70 zemích světa – včetně USA a Ruska, které budou volit své prezidenty – proběhnou domácí volby a v zemích bloku EU budou muset voliči nominovat své zástupce do evropského zákonodárného sboru.

Rok 2024 je pro Rumuny skutečnou zkouškou volební odolnosti, neboť budou muset zvolit své zástupce do Evropského parlamentu, místních orgánů, národního zákonodárného sboru a prezidenta země. Otázka sloučení voleb byla zahájena lídry vládnoucí koalice PSD-PNL v Bukurešti v loňském roce a byla široce diskutována a kritizována zejména opozicí. Nedávno oznámené konečné rozhodnutí o sloučení komunálních a parlamentních voleb postaví Rumuny 9. června před nejméně pět volebních lístků – pro jmenování poslanců Evropského parlamentu, starostů, obecních zastupitelů, předsedů okresních rad a krajských zastupitelů. Lze tedy očekávat, že celý proces bude těžkopádný, možná s delšími frontami a čekacími dobami než obvykle, a pravděpodobně se neobejde bez incidentů na této frontě. Pokud jde o další volby, podle politického rozhodnutí koalice byly prezidentské volby stanoveny na září a volby do národního parlamentu na prosinec.

Všechny tyto volby by znamenaly nejméně čtyři volby a celkem pět neděl – prezidentské volby mají dvě kola, která se s největší pravděpodobností uskuteční obě, protože si lze jen těžko představit, že by některý z kandidátů získal v prvním kole více než 50 % hlasů. Alespoň to říkají průzkumy veřejného mínění a ukazuje to i historie Rumunska po prosinci 1989, kdy žádný z prezidentů od revoluce v roce 1989 nezvítězil v prvním kole. Myšlenka sloučit některé z těchto voleb se tedy jeví jako přirozená, zejména proto, že základní zákon, Ústava, to nezakazuje. Od chvíle, kdy se na veřejnosti objevila myšlenka sloučení některých voleb, se však objevují protiargumenty, a to od právní až po morální stránku věci. Navzdory kritice ze strany opozice a občanské společnosti se vláda v Bukurešti nakonec rozhodla sloučit prezidentské a parlamentní volby, ale nikoliv, jak se zdálo přirozenější, volby komunální a volby do Evropského parlamentu. Proč by to mělo být přirozenější? Protože je to ústavně možné a koneckonců to byla praxe až do jejich oddělení prodloužením funkčního období prezidenta ze 4 na 5 let při poslední novelizaci rumunské ústavy v roce 2003. Na druhou stranu Rumunsko by nebylo první zemí, která by takové spojení provedla, protože v evropských zemích je to běžná praxe, a přestože ji Benátská komise nedoporučuje, nevyjádřila k tomuto tématu žádné rozhodné negativní stanovisko. Kromě toho je zde také precedens z roku 2019, kdy Rumuni v kombinaci s referendem o spravedlnosti přišli hlasovat v rekordním počtu, a to s rekordní účastí 49,02 %, přičemž podobných procent bylo dosaženo pouze v prezidentských volbách.

Poslední volby v Rumunsku stály 200 milionů eur

Kromě toho existuje finanční argument pro fúzi, i když ten není příliš pádný. Podle scénáře Stálého volebního úřadu z konce loňského roku, který počítal se sloučením dvou ze čtyř voleb, by náklady byly jen o 10-15 % vyšší než v případě voleb v roce 2020, kdy se konaly dvoje volby – komunální a všeobecné. Částka samozřejmě není zanedbatelná – v roce 2020 stály volby asi 1 miliardu lei, tedy 200 milionů eur, takže 20 až 30 milionů lei navíc není zanedbatelná částka. Teoreticky by sice méně volebních místností znamenalo méně peněz, ale nebude méně volebních lístků, méně prostor a méně lidí, kteří by se podíleli na řízení voleb. Vzhledem k tomu, že v evropských volbách mohou lidé volit kdekoli, budou muset úřady zřídit oddělené volební místnosti pro místní a parlamentní volby. Rozdílné prostory se však nezdají být dostatečnou zárukou, že místní hlasování nebude zmanipulované. Právě proto, že Rumuni budou moci ve volbách do Evropského parlamentu hlasovat kdekoli, nejen v místě svého bydliště, ve volební místnosti, do které jsou přiděleni, hrozí návrat „volební turistiky“, jevu, který sice nezmizel nadobro, ale v posledních volbách stále méně nebo vůbec nekontaminoval výsledky voleb v Rumunsku.

Na druhou stranu půlroční mezera mezi komunálními a parlamentními volbami může zemi uvrhnout do politického a administrativního chaosu. První starostí nových starostů a předsedů okresních rad bude získat v zastupitelstvech většinu potřebnou k prosazení svých projektů, což bude během volební kampaně nesmírně obtížné, a nikoli organizace příštích voleb. V neposlední řadě bude muset rumunský prezident, který bude zvolen v září, počkat několik měsíců, než stará hlava státu dokončí svůj mandát.

„Zločin proti demokracii“, akt zrození „jediné strany PNL-PSD“ a návrat k moci FSN z roku 1990, tak vidí sloučení voleb lídři opoziční Pravé síly.

Podobně krajně pravicoví konzervativci z AUR považují spojení za pokus o zmanipulování voleb. Kdyby mezi evropskými a komunálními volbami byl alespoň několikaměsíční odstup, mohla AUR, která očekává, že se jí bude dařit ve volbách do Evropského parlamentu, protože se veze na evropské vlně vzestupu pravicového extremismu, získat pro komunální volby mnoho současných starostů z PSD a PNL. A AUR, strana, která vznikla před volbami v roce 2020 a do parlamentu se dostala díky hlasům diaspory, potřebuje životaschopné kandidáty pro komunální volby jako sůl, vzhledem k tomu, že se jí za tyto čtyři roky nepodařilo vybudovat struktury na území a nemá kde vzít viditelné kandidáty, které voliči znají, kromě ostatních stran.

„V politice a ve válce se říká: nepřítel mého nepřítele je můj přítel! PSD a PNL se rozhodly spojit volby a sestavit společné kandidátní listiny v domnění, že tento krok malé strany jednoduše rozdrtí. To však není pravda. I my se můžeme a budeme spojovat. Vedle Pravé alternativy se již spojily PMP (vedená Cristianem Diaconescem) a Liga za probuzení Rumunska. Společně jsme sestavili elitní sestavu kandidátů, kterou jsme připraveni navrhnout voličům. Nebudu před vámi tajit, že probíhají také jednání s Georgem Simionem. Oba jsme byli ve Washingtonu na Mezinárodním sjezdu konzervativců (CPAC) a začali jsme diskutovat o možnosti velkého konzervativního pólu jako alternativy ke korupci PSD-PNL, ale také k progresivismu USR, kteří v Bruselu volí duhy a chtějí, abychom byli pro naše děti – Otec 1 a Otec 2,“ uvedla Adela Mîrza, předsedkyně strany Pravá alternativa, jediné strany v Rumunsku přidružené k ECR.

Vzhledem k tomu dostala AUR tímto spojením komunálních a europarlamentních voleb velkou ránu. Předseda vládní strany PNL Nicolae Ciucă ostatně veřejně přiznal, že jedním z cílů tohoto volebního spojení bylo kromě „zajištění politické stability“ právě zastavení vzestupu extremistické pravice v těchto volbách.

Podle nejnovějších průzkumů totiž PNL a PSD dohromady získávají sotva 40 % hlasů Rumunů a podobný podíl mají i obě extremistické strany. Proto se obě vládnoucí strany rozhodly pro volby do Evropského parlamentu sestavit společnou kandidátní listinu. Toto rozhodnutí je zvláštní vzhledem k tomu, že na evropské úrovni, a zde máme na mysli Evropský parlament, patří obě strany do dvou zcela odlišných politických skupin: Národní liberální strana je přidružena ke skupině Evropské lidové strany (křesťanských demokratů), zatímco koaliční partneři, Sociálnědemokratická strana, je přidružena ke skupině Progresivní aliance socialistů a demokratů. Jak ale připustili někteří představitelé obou stran, není vyloučena ani možnost volebního spojenectví pro parlamentní volby. Tak proč ne do místní samosprávy nebo na prezidentský úřad? V současné době obě strany společně ovládají téměř všechny rumunské obce (s výjimkou hlavního města a dvou velkých obcí a několika měst a obcí, které však mají starosty z USR), přičemž liberálové kontrolují velké městské oblasti a sociální demokraté venkovské oblasti. Na druhou stranu obě strany potřebují své starosty, aby mobilizovali voliče u voleb, což bude dobré i pro kandidátní listinu do Evropského parlamentu a v neposlední řadě pro volební účast. Uvidíme, do jaké míry budou v nadcházející kampani místní problémy zastiňovat ty evropské.

Sloučení voleb je zatím pouze politickým rozhodnutím obou koaličních partnerů, o technických detailech rozhodne vláda. Uvidíme, zda jej opozice napadne u Ústavního soudu, jak avizovala, a zda bude mít dostatečné právní argumenty na podporu svého názoru.