Subscribe
Diskuse o budoucnosti společné zemědělské politiky (SZP) se v posledních měsících stala v evropských institucích ústředním tématem.
V Bruselu se stále více členských států staví proti myšlence sloučit v příštím dlouhodobém rozpočtu EU (2028-2034) fondy SZP s jinými programy. Tento návrh, který předložila Evropská komise, vyvolal silné obavy u několika vlád, které se obávají oslabení strategické autonomie zemědělského sektoru. Od Francie po Belgii, přes Rakousko a Lucembursko, vyjádřilo mnoho evropských hlavních měst během posledního zasedání Rady EU pro zemědělství a rybolov svůj nesouhlas. Myšlenku sloučit více než 500 v současnosti oddělených programů, včetně fondů soudržnosti a programů pro zemědělství, do jednoho „národního fondu“ odmítla řada politických představitelů.
Francouzská ministryně zemědělství Annie Genevardová zdůraznila, že je důležité zachovat pro SZP vyhrazený rozpočet s dostatečnými zdroji pro řešení budoucích výzev. Podle Genevardové je nezbytné zachovat „společný charakter SZP“ a zabránit jejímu začlenění do jednoho fondu, který by mohl rozptýlit zdroje pro zemědělský sektor. Itálie se rovněž důrazně vyslovila proti slučování SZP s dalšími evropskými fondy. Náměstek státního tajemníka pro zemědělství Patrizio Giacomo La Pietra zopakoval, že italská vláda podporuje „silnou“ SZP se samostatným rozpočtem a odpovídajícími zdroji. Tento postoj sdílí i španělský ministr Luis Planas Puchades, podle něhož si SZP musí zachovat „vlastní osobnost a dobré finanční zajištění“. Podobné obavy vyjádřily i další země, například Belgie a Rakousko. Šéf belgického zemědělství David Clarinval varoval, že jakékoli snížení finančních prostředků by mohlo ohrozit strategickou autonomii evropského zemědělského sektoru. Rakousko zase zopakovalo, že je třeba zachovat SZP jako společnou politiku a vyhnout se riziku roztříštění na 27 samostatných národních politik. Lucembursko a Řecko rovněž vyjádřily podporu nezávislé SZP a zdůraznily, že je důležité zajistit autonomní rozpočet, který nebude absorbován do většího a méně specifického fondu pro potřeby zemědělství. Zatímco mnoho členských států zaujalo jasný postoj, Německo zatím nevyjádřilo definitivní stanovisko. Odstupující ministr zemědělství Cem Özdemir se zúčastnil svého posledního ministerského zasedání, aniž by se k této otázce oficiálně vyjádřil. Debata o budoucnosti SZP v Německu tak zůstává nedořešena do doby, než bude sestavena nová vláda, která by mohla ovlivnit evropský zemědělský rozpočet v příštích letech. Evropský komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski zase na obavy jednotlivých členských států přímo nereagoval. Uvedl však, že ho intervence, které slyšel, „docela uklidnily“, a vyjádřil přesvědčení, že příští SZP bude mít dostatečný rozpočet. Myšlenka začlenění zemědělských fondů do širšího finančního kontejneru vyvolává v tomto odvětví velké obavy. SZP je základním nástrojem podpory evropských zemědělců, zajištění stability trhu a zachování potravinové bezpečnosti na kontinentu. Pokud by se prostředky určené na zemědělství sloučily s jinými programy, hrozilo by rozptýlení zdrojů a snížení přímé podpory zemědělcům. Reforma, která by oslabila SZP, by navíc mohla mít negativní důsledky pro inovace v tomto odvětví, pro udržitelnost životního prostředí a pro schopnost členských států řešit výzvy spojené se změnou klimatu a globální konkurenceschopností.
Příští víceletý finanční rámec EU bude definován v nadcházejících měsících a oficiální návrh se očekává v létě. Do té doby bude debata o SZP i nadále ústředním bodem evropské politické agendy. Země, které se staví proti jednotnému fondu, budou i nadále vyjadřovat svůj názor, aby zajistily, že zemědělství zůstane v rozpočtu EU nezávislou prioritou. Postoj států, jako je Francie, Itálie, Španělsko, Belgie a Rakousko, ukazuje, že existuje široká shoda na potřebě zachovat samostatný rozpočet pro SZP. Uvidíme však, jaká bude konečná pozice Evropské komise a jaké kompromisy se mohou v průběhu jednání objevit.
Společná zemědělská politika je zásadní součástí evropského hospodářství a potravinové bezpečnosti kontinentu. Myšlenka spojit zemědělské fondy s fondy jiných programů hrozí oslabením celého odvětví, snížením podpory zemědělcům a ohrožením strategické autonomie EU v oblasti produkce potravin. Rostoucí odpor mnoha členských států proti tomuto návrhu je jasným signálem: SZP musí zůstat nezávislou politikou s vyhrazenými prostředky a strukturou, která zaručí její účinnost. V nadcházejících měsících budou mít diskuse na evropské úrovni zásadní význam pro určení budoucnosti zemědělství na kontinentu a pro zajištění toho, aby potřeby tohoto odvětví byly v příštím rozpočtu EU náležitě zohledněny.
Alessandro Fiorentino