Subscribe
Změna předsednictví Rady Evropské unie dává Rumunsku a Bulharsku novou naději na vstup do schengenského prostoru do konce letošního roku.
Přestože Španělsko, které1. července převzalo rotující předsednictví EU, si rozšíření prostoru volného pohybu osob stanovilo jako svou prioritu, není zaručeno, že se toto desetileté přání Rumunska a Bulharska podaří splnit během příštích šesti měsíců. Zejména proto, že nové španělské předsednictví má před jarními volbami do Evropského parlamentu několik priorit a otázek, které musí řešit „na poslední chvíli“.
„Španělské předsednictví Rady Evropské unie považuje vstup Bulharska a Rumunska do Schengenu za jednu ze svých priorit a bude usilovat o dosažení konsensu v této otázce,“ uvedl španělský velvyslanec v Sofii Alejandro Polanco.
V otázkách evropské bezpečnosti si Španělsko rovněž přeje reformu migračního paktu, která by zajistila „rovnováhu mezi solidaritou a odpovědností“ členských států.
„To bude vyžadovat kompromis a „flexibilitu ze strany některých zemí“,“ řekl Polanco při zahájení španělského předsednictví v Sofii.
„Řekla bych, že vstup Bulharska do Schengenu v roce 2023 zůstává hlavním cílem vlády,“ uvedla poté Mariya Gabriel.
„Počítáme s úzkou spoluprací se španělským předsednictvím“ a pokračujeme v dialogu se zeměmi, které je třeba přesvědčit,“ uvedla jménem hostitelů místopředsedkyně vlády a ministryně zahraničí Mariya Gabrielová, kterou citoval Dnevnik. Zřejmě měla na mysli Nizozemsko a Rakousko.
Při posledním hlasování v Radě Nizozemsko podmínilo rozhodnutí své země nejnovějším hodnocením právního státu v Bulharsku ze strany EU, zatímco Rakousko vzneslo vůči EU požadavky týkající se migrační politiky a ochrany vnějších hranic.
Španělské předsednictví má čtyři hlavní priority. Plus Ukrajina
Od roku 1986 (kdy země vstoupila do EU) Španělsko předsedá EU popáté a naposledy v plném rozsahu před volbami do Evropského parlamentu, které se uskuteční na jaře 2024. Priority a logo současného španělského předsednictví Evropské unie představil v červnu 2023 španělský premiér Pedro Sánchez: podpora reindustrializace Evropy, pokrok v ekologické transformaci, posílení sociálního pilíře a posílení evropské jednoty, to vše pod heslem „Evropa blíže k sobě“.
Během španělského předsednictví EU se očekává summit s jižními sousedy EU, na němž se bude jednat o migraci, potravinové a energetické bezpečnosti a o otázkách klimatu. Příští zasedání Evropského politického společenství, které sdružuje EU a země východní a jihovýchodní Evropy, Spojené království a Turecko, se uskuteční ve dnech5. až6. října v Granadě.
Válka na Ukrajině a proces přistoupení Ukrajiny k EU jsou však na pořadu jednání i v příštích šesti měsících.
„Z hlediska Evropské unie v otázce přistoupení Ukrajiny je moje přítomnost v první den tohoto šestiměsíčního předsednictví (…) důkazem jasného a jednoznačného politického závazku ze strany institucí EU,“ uvedl Pedro Sanchez na společné tiskové konferenci s prezidentem Volodimirem Zelenským 1. září 2015.července.
V nadcházejících měsících by také mělo dojít k pokroku v jednáních o novém migračním paktu. Rada Evropské unie učinila na začátku června rozhodující krok k modernizaci azylových a migračních pravidel EU a dohodla se na vyjednávacím postoji k nařízení o azylovém řízení a nařízení o řízení azylu a migrace. Tento postoj bude základem pro jednání předsednictví Rady s Evropským parlamentem a uvítala jej jak předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, tak předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová.
Oba právní předpisy, k nimž Rada dosáhla obecného přístupu, jsou součástí Paktu o migraci a azylu, který se skládá ze souboru návrhů na reformu pravidel EU v oblasti migrace a azylu. Tento nový pakt o migraci a azylu z 23. září 2020 doprovází řada legislativních návrhů. Patří mezi ně nařízení o řízení azylu a migrace a změna návrhu nařízení o azylovém řízení z roku 2016.
Nový pakt o migraci přinese společný postup v celé EU
Nařízení o azylovém řízení (APR) stanoví společný postup pro celou EU, který musí členské státy dodržovat, když lidé žádají o mezinárodní ochranu. Zjednodušuje procesní opatření (např. délku řízení) a stanoví normy pro práva žadatelů o azyl (např. přístup k tlumočníkovi nebo právo na právní pomoc a zastoupení).
Cílem nařízení je rovněž zabránit zneužívání systému tím, že stanoví jasné povinnosti žadatelů spolupracovat s orgány v průběhu celého řízení. RPA rovněž zavádí povinná hraniční řízení s cílem rychle posoudit na vnějších hranicích EU, zda jsou žádosti neopodstatněné nebo nepřípustné. Osobám, na které se vztahuje azylové řízení na hranicích, není povolen vstup na území členského státu.
Hraniční řízení se použije, pokud žadatel o azyl podá žádost na hraničním přechodu na vnějších hranicích, po zadržení v souvislosti s nedovoleným překročením hranic a po vylodění po pátrací a záchranné akci. Tento postup je pro členské státy povinný, pokud žadatel představuje nebezpečí pro národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, pokud uvedl orgány v omyl nepravdivými informacemi nebo informace zatajil a pokud má žadatel státní příslušnost s mírou uznání nižší než 20 %. Celková doba trvání azylového řízení a řízení o navrácení na hranice by neměla přesáhnout 6 měsíců. Aby bylo možné provádět řízení na hranicích, musí členské státy vytvořit odpovídající přijímací a personální kapacity, aby mohly v daném okamžiku posoudit stanovený počet žádostí a provést rozhodnutí o navrácení.
Na úrovni EU je tato přiměřená kapacita 30 000 osob. Přiměřená kapacita každého členského státu bude stanovena na základě vzorce zohledňujícího počet nelegálních překročení hranic a odepření vstupu za období tří let.
Nařízení o řízení azylu a migrace (AMMR) by mělo po schválení nahradit stávající dublinské nařízení. Dublinské nařízení stanoví pravidla určující, který členský stát je příslušný k posouzení žádosti o azyl. AMMR tato pravidla zefektivní a zkrátí lhůty. Například současné složité řízení o zpětném převzetí, jehož cílem je převést žadatele zpět do členského státu příslušného pro jeho žádost, bude nahrazeno jednoduchým oznámením o zpětném převzetí.
Pro vyvážení současného systému, kdy je za naprostou většinu žádostí o azyl odpovědných několik členských států, se navrhuje nový mechanismus solidarity, který je jednoduchý, předvídatelný a funkční. Nová pravidla kombinují povinnou solidaritu s flexibilitou členských států při výběru individuálních příspěvků. Tyto příspěvky zahrnují přemístění, finanční příspěvky nebo alternativní solidární opatření, jako je rozmístění zaměstnanců nebo opatření na budování kapacit. Členské státy mají plnou svobodu, pokud jde o druh solidarity, kterou přispívají. Žádný členský stát nebude nikdy povinen se přestěhovat.
Ročně se uskuteční minimální počet přemístění z členských států, do nichž přichází většina osob, do členských států, které jsou méně vystaveny takovému přílivu. Tento počet je stanoven na 30 000, zatímco minimální roční počet finančních příspěvků bude stanoven na 20 000 EUR na jedno přesídlení. Tyto částky mohou být v případě potřeby zvýšeny a v úvahu budou brány i situace, kdy se v daném roce nepředpokládá potřeba solidarity.
Za účelem kompenzace případného nedostatku v počtu přislíbených relokací bude k dispozici náhrada za odpovědnost jako druhostupňové solidární opatření ve prospěch členských států, které využívají solidaritu.
AMMR rovněž obsahuje opatření, jejichž cílem je zabránit zneužívání ze strany žadatele o azyl a zamezit druhotnému pohybu (kdy migrant opustí zemi prvního příjezdu, aby požádal o ochranu nebo trvalé přesídlení jinde). Nařízení například stanoví povinnost žadatelů o azyl podat žádost v členském státě prvního vstupu nebo legálního pobytu. Odrazuje od sekundárních pohybů tím, že omezuje možnosti ukončení nebo přenosu odpovědnosti mezi členskými státy, a tím omezuje možnosti žadatele vybrat si členský stát, ve kterém podá svou žádost.
Kromě některých neshod mezi členskými státy vyvolávají otázky migrace také vnitřní napětí. Právě otázka omezení migrace vedla po týdnech jednání k pádu nizozemské vlády vedené Markem Rutte.
Rutte oznámil rezignaci své koaliční vlády s odkazem na „nepřekonatelné“ rozpory po vyhrocených jednáních mezi čtyřmi vládními stranami o uprchlické politice. Snaha Rutteho konzervativní strany VVD omezit příliv žadatelů o azyl do Nizozemska rozdělila jeho čtyřkoaliční vládu, protože dvě níže postavené strany odmítly jeho návrhy podpořit. Napětí vyvrcholilo, když Rutte podle agentury Reuters požádal o podporu návrhu omezit vstup dětí válečných uprchlíků, kteří se již v Nizozemsku nacházejí, a přinutit rodiny, aby na sloučení čekaly nejméně dva roky.
Stručná historie přistoupení Rumunska a Bulharska k Schengenu
Přistoupení Rumunska a Bulharska k schengenskému prostoru nebylo na programu posledního zasedání švédského předsednictví Rady ministrů vnitra v červnu, ačkoli se jednalo o stavu prostoru volného pohybu osob. Evropská komise však i nadále ujišťuje, že vstup Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru v roce 2023 zůstává prioritou, a evropská komisařka pro vnitřní věci, Švédka Ylva Johanssonová, opakovaně prohlásila, že udělá vše pro to, aby bylo kladné rozhodnutí přijato do konce tohoto roku.
Zklamání Rumunů z toho, že Rakousko 8. prosince 2022 nehlasovalo o členství v Schengenu, se změnilo v činy. Ve dnech následujících po hlasování Rady pro spravedlnost a vnitřní věci se na sociálních sítích objevily výzvy k bojkotu, obrázky rakouských bank, které omezují platnost karet, a sliby, že rakouská lyžařská střediska již nebudou mít rumunské zákazníky. Zároveň v sousedním Bulharsku, s nímž je Rumunsko v otázce Schengenu považováno za „balíček“, část obyvatel, kteří jsou již otráveni tím, že se s nimi v Evropě zachází jako s „druhořadými“, volá po vytvoření „malého Schengenu“, který by zahrnoval Rumunsko a Turecko.
Rumunsko splnilo kritéria stanovená v schengenském acquis, což bylo potvrzeno 9. června 2011 na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci. Ještě předtím, 8. června 2011, vydal Evropský parlament kladné stanovisko k návrhu rozhodnutí o přistoupení Rumunska a Bulharska k Schengenu. Úspěšné dokončení opatření stanovených v schengenském acquis Rumunskem potvrdila také Evropská rada (13.-14. prosince 2012).
„Přistoupení k schengenskému prostoru je právem a závazkem, který převzala Smlouva o přistoupení k EU (článek 4 Protokolu o podmínkách a ujednáních pro přijetí Bulharské republiky a Rumunska do Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o přistoupení Rumunska a Bulharska), přičemž Rumunsko si přeje účastnit se všech forem spolupráce zaměřené na prohloubení evropské integrace. Rumunsko od svého přistoupení k EU v lednu 2007 de facto zajišťuje bezpečnost vnějších hranic EU. Odstranění kontrol na vnitřních hranicích Evropské unie je jedním z nejviditelnějších a nejdůležitějších důsledků evropského integračního procesu,“ uvádí se na internetových stránkách rumunského MZV.