Subscribe
Tyto hodiny jsou pro konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, který trvá již více než tři roky, klíčové. Zprostředkování Donalda Trumpa zatím nepřineslo hmatatelné výsledky a totéž lze říci o Evropě, která Zelenského a jeho lidi nadále podporuje a dokonce uvažuje o možném přímém zapojení. ReArm Europe se přejmenovala na Readiness 2030, ale podstata se nemění: jde o závod o ozbrojenou obranu a stále se počítá s 800 miliardami, které navrhla von der Leyenová. EU mimo jiné také „upozornila“ občany na možnost mít pohotovostní soupravu, čímž naznačila možnost bezprostředního nebezpečí. Mezi stranami stále nejsou žádné známky détente, Rusko se totiž k Trumpovým návrhům staví odmítavě a na adresu plánů EU je označuje za falešné. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová během několika posledních hodin poukázala na to, že z pohledu Kremlu je ochota nasadit „západní mírové síly na Ukrajině – zejména ze strany Londýna a Paříže – ve skutečnosti transformací vojenské intervence“. Klima tedy zdaleka není uvolněné.
Schůzka v Rijádu
Minulé úterý 25. března se v Rijádu sešly USA a Ukrajina, aby jednaly o příměří. Trumpovým cílem je dosáhnout dohod výhodných pro americkou ekonomiku, ale také zajistit, aby byly podniknuty kroky směřující ke krystalizaci války. Je samozřejmé, že se jedná o dočasné příměří, a nikoli o dlouhodobou intervenci, po níž volá předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Během jednání byly položeny některé základy, například možnost získat bezpečnou plavbu v Černém moři. V praxi se v nótě, kterou rozeslaly USA, jako podmínka jeví vyloučení použití síly a ukončení využívání obchodních plavidel k vojenským účelům. Kyjev to potvrzuje, ale zároveň tvrdí, že sebemenší narušení nebo vyplutí ruských vojenských plavidel ze západní části Černého moře by bezpochyby představovalo hrozbu pro ukrajinský lid, který by se pak cítil plně oprávněn se bránit, jak vysvětlil ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov. Stručně řečeno, je to jako chůze po laně. Na druhou stranu by Rusko po dohodě s USA požadovalo opětovný vstup na světové trhy a dosáhlo by tak toho, „že budou zrušena sankční omezení vůči Rosselchozbank a dalším finančním institucím, které zajišťují operace pro mezinárodní obchod s potravinami a hnojivy, a že dojde i k jejich předpokládanému napojení na systém Swift,“ jak uvedla Maria Zacharovová. Otevřená zůstává i otázka týkající se energetických zdrojů: ve zveřejněných nótách, tedy jak v té, která se týká požadavků Ukrajiny, tak v té, která se týká Ruska, by měl být i závazek nezasáhnout energetická zařízení obou zemí. A konečně bod týkající se propuštění rukojmích: Zelenskij a jeho lidé vyzvali k výměně válečných zajatců, zejména dětí, které byly proti své vůli převezeny do Ruska. Trump vytrvale chce „ukončit zabíjení, dosáhnout trvalého míru“, ale navzdory rozhovorům a vynaloženým slovům ruské útoky v posledních dnech neustaly. Proto bude muset uplynout ještě hodně času, než se začne mluvit o skutečných jednáních a časově omezeném míru. V neposlední řadě i proto, že pokud jde o rozhovory, které mají místo toho proběhnout mezi Moskvou a USA, bylo již mluvčím Kremlu zdůrazněno, že se uskuteční za zavřenými dveřmi a že nebude možné mít přístup k obsahu dne. Každopádně i vzhledem ke všemu, co se v uplynulých týdnech událo, se možnost, že by Putin a Zelenskij seděli u jednoho stolu, ani neodvažovali.
Evropská strana: schůzka 27. března a Macronova prohlášení
Evropa mezitím také podniká vlastní kroky, ale ne vždy soudržně. Mezi jednotlivými členskými státy EU panují neshody v tom, co dělat, zejména pokud jde o vyslání vojáků na Ukrajinu. Francie se ujala vedení tím, že uspořádala summit 27. března, ale také tím, že je spolu s Anglií zastáncem možného nasazení mírových sil a plné podpory Ukrajiny. Cílem, jak Macron vždy jasně říkal, je dosažení trvalého míru. Třicetidenní příměří, které hypoteticky navrhly Spojené státy, by tedy samozřejmě bylo dobré, ale podle francouzského vůdce je třeba položit základy pro obnovení pevné mezinárodní rovnováhy prostřednictvím trvalého příměří. Obtížný výsledek, uvážíme-li, že Rusko v žádném případě neschvaluje vyslání vojáků EU na Ukrajinu a ani EU není nakloněna ukončení sankcí; právě naopak. Právě poslední summit v Paříži vyústil v jednomyslné „ne“ zemí EU a NATO ukončení sankcí uvalených na Moskvu, stejně jako ve vypracování strategie, která by Evropě umožnila bránit se bez Ameriky, pokud by se vztah důvěry mezi stranami rozpadl. Přestože Marcon na tiskové konferenci označil USA za spolehlivého spojence. Francouzský prezident dodal, že na Ukrajinu může být brzy vyslána anglo-francouzská delegace na podporu vojáků. Francie a Británie navíc plánují ujišťovací síly zaměřené na pomoc Ukrajině, které budou „operovat ve vzduchu, na zemi i na moři“. V tomto bodě však zatím nepanuje jednota. Itálie patří spolu s Německem mezi země, které od první chvíle vyslání vojáků na Ukrajinu, byť jen na mírové mise, hodně brzdí. Během posledních několika týdnů premiér Meloni i ministr zahraničí Tajani několikrát zopakovali, že Itálie bude pevně stát na straně lidu vedeného Zelenským, ale že vojáky nepošle a ani nepovažuje za vhodné o tomto tématu v současné době hovořit. V nótě, kterou Palazzo Chigi vydal teprve v posledních hodinách, se dozvídáme, že italský premiér během pařížského summitu potvrdil závazek všech evropských a západních partnerů chtít dosáhnout spravedlivého a trvalého míru a také dal jasně najevo, že je třeba jednat o „solidních a důvěryhodných bezpečnostních zárukách“, které najdou „zakotvení v euroatlantickém kontextu, a to i na základě modelu, který může částečně sledovat to, co je stanoveno v článku 5 Washingtonské smlouvy“. Premiér opět trval na svém prohlášení, že Itálie v žádném případě nepošle vojáky na ukrajinské území, a vyzval, aby se případné příměří zaměřilo zejména na školy a nemocnice: zkrátka na civilní infrastrukturu. V tuto chvíli je však reakce USA na obranný proces zavedený Evropou stále nejasná. Celní válka rozhodně nedává naději na řešení, které by vedlo k tomu, že by EU a USA postupovaly jedna vedle druhé, ale jak Macron během svého projevu zdůraznil, stále existuje naděje, že se Trump vzhledem ke geopolitickému kontextu vzdá toho, co v posledních měsících ohledně cel deklaroval. V opačném případě je Francie připravena úzce spolupracovat s „Evropskou komisí, aby podpořila všechna hospodářská odvětví, která budou postižena, a poskytla řešení. V každém případě si nemyslím, že toto rozhodnutí zvýší růst a prosperitu našich společností. Proto doufám, že po několika oznámeních prezident Trump toto rozhodnutí přehodnotí.“