Rusko zavře památník

Zdá se, že Putin se snaží vymazat autentické hlasy z minulosti…

Platforma evropské paměti a svědomí přijala dne 5. ledna 2022 toto usnesení:

Dne 28. prosince 2021 rozhodl Nejvyšší soud Ruské federace o uzavření organizace Russian International Memorial. Kromě dřívějších obvinění z porušení legislativy o „zahraničním agentovi“ žalobce obvinil Memorial z „vytváření falešného obrazu Sovětského svazu jako teroristického státu“, hanobení památky Velké vlastenecké války a pokusu rehabilitovat nacistické zločince. Platforma evropské paměti a svědomí odsuzuje likvidaci Memorialu v Rusku. Organizace Memorial v průběhu více než 30 let zvyšuje povědomí o historii totalitního režimu v Sovětském svazu i dalších komunistických režimů, vybudovaných na sovětském vzoru a se sovětskou podporou. Úsilí Memorialu o uchování památky obětí komunistických zločinů je známé po celém světě. Jejich přínos k obnově zapomenuté historie masových represí v bývalém Sovětském svazu i v zahraničí je těžké přeceňovat. Kromě toho je práce Memorialu při ochraně lidských práv v současném Rusku a dalších zemích neocenitelná. Platforma evropské paměti a svědomí vyzývá Evropský parlament a Evropskou komisi, aby podnikly kroky k zajištění pokračování práce organizace Memorial, ruských historiků a aktivistů za lidská práva při odhalování totalitní komunistické minulosti a různých forem jeho dědictví v moderním světě. Vyzýváme všechny jednotlivce a organizace, které se zabývají pamětí a připomínkou a ochranou lidských práv, aby se připojili k mezinárodní kampani solidarity s Memorialem.

To je znepokojivý vývoj. Současné úřady v Rusku se snaží vymazat památku mnoha obětí komunismu. Sovětský svaz byl skutečně teroristickým státem. Bolševická revoluce v roce 1917 byla zločinným podnikem. Podle autoritativní Černé knihy komunismu bylo od bolševické revoluce až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zabito sovětskými komunisty kolem dvaceti milionů lidí. Rozdíl mezi autoritářským carským režimem před rokem 1917 a totalitním bolševickým režimem byl jediný v druhu, nikoli v míře. Mezi lety 1825 a 1917 byl celkový počet lidí odsouzených k smrti v Rusku za jejich politické přesvědčení 6 360, z nichž 3 932 bylo popraveno, většinou v důsledku povstání v roce 1905. (V období od roku 1825 do roku 1905 bylo popraveno pouze 191.) Ale bolševici byli u moci teprve čtyři měsíce, když počet poprav překonal počet za celou carskou éru. Bolševický teror nebyl pokračováním ruské tradice, i když si to významní učenci jako profesor Richard Pipes mysleli. Byl to logický důsledek marné snahy o rekonstrukci celé společnosti podle marxistických fantazií. Takový pokus vyžaduje oběť všech těch skupin, které do toho nezapadají.

Stalin a Hitler byli spojenci

Ruské úřady málokdy mluví o druhé světové válce. Pro ně je důležitá „Velká vlastenecká válka“ z let 1941–1945. Ale je třeba zdůraznit, že od srpna 1939 do června 1941 byli Stalin a Hitler spojenci. V Paktu o neútočení podepsaném v Moskvě 23. srpna 1939 si rozdělili střední a východní Evropu. Právě tento pakt umožnil Hitlerův útok na Polsko a tím i druhou světovou válku. Pro obyvatele střední a východní Evropy se v té době vedly dvě války: jedna byla mezi Velkou Británií a Francií na jedné straně a Německem a Itálií na druhé straně, v letech 1939 až 1941, a druhá válka byla mezi Velkou Británií a Sovětský svaz na jedné straně a Německo a jeho spojenci na straně druhé v letech 1941 až 1945. Bylo hořkou ironií, že sovětští soudci se v roce 1946 účastnili norimberského procesu s bývalými nacistickými vůdci, protože sovětští vládci byli stejně krutí a utlačovatelští jako nacisté. Měli na svědomí stejné válečné zločiny a zločiny proti lidskosti jako nacisté. Rozdíl mezi naším vnímáním komunismu a národního socialismu je však v tom, že ze sovětských pracovních táborů nenajdeme téměř žádné fotografie nebo filmy, zatímco celý svět byl šokován tím, co viděli a natočili spojenečtí vojáci, když vstoupili do nacistických táborů na konci války. válka. Znovu opakuji, že nikdy neproběhl norimberský proces s komunistickými vůdci, s dramatickými odhaleními o jejich zločinech.

Problém zla

V Bratřích Karamazových diskutoval Dostojevskij o problému zla. Vyprávěl příběh generála ve výslužbě, který potrestal malého chlapce za menší neštěstí tím, že na něj nasadil smečku psa. Před očima jeho matky ho roztrhali na kusy. Je téměř nesnesitelné pomyšlení, že generál snad o mnoho let později zemřel klidně ve spánku. Dostojevského poselstvím bylo, že musí existovat Bůh, který odměňuje a trestá. Možná by moderní člověk tuto úvahu plně nepřijal. Ale historie rozhodně může působit jako soudce, registrující a odsuzující zločiny, které zůstávají v tomto životě nepotrestány. Tento bod výmluvně vyjádřil francouzský spisovatel François-René de Chateaubriand:

Když je v tichu pohrdání slyšet jen řetězy otroků a hlas kolaboranta, když se vše chvěje před tyranem, když je stejně nebezpečné získat jeho přízeň jako zasloužit si jeho potupu, historik se objeví, obviněn z pomsty národů. Nero prosperoval marně, protože Tacitus se narodil již během Říše.

Než nacistické Německo v roce 1939 napadlo Polsko, Adolf Hitler pronesl tajný projev k vojenským vůdcům ve svém domě v bavorských Alpách. „Naše síla spočívá v naší rychlosti a v naší brutalitě. Čingischán vedl miliony žen a dětí na porážku – s rozmyslem a šťastným srdcem. Historie v něm vidí pouze zakladatele státu. Je mi lhostejné, co o mně řekne slabá západoevropská civilizace,“ zvolal Hitler. „Kdo dnes koneckonců mluví o vyhlazení Arménů?“

Mizející oběti

Opravdu, kdo mluví o vyhlazení nejen Arménů, ale mnoha dalších bezbranných menšin? Nyní se Putin snaží umlčet těch pár ruských hlasů, které nazývají věci pravými jmény a vraždu vraždou. Bolševici popravili některé ze svých odpůrců tím, že je nasadili na velké čluny v řekách a jezerech v povodí Volhy a poté čluny potopili. Oběti zmizely beze stopy. Věděl by někdo o takových zvěrstvech, kdyby o nich nepsalo pár odvážných jedinců jako Alexandr Solženicyn? Chvíli zurčela voda a pak nic…

The text was translated by an automatic system