Ruský plyn do Evropy přes Turecko

Od vypuknutí konfliktu na Ukrajině hledá Evropská unie řešení, jak nahradit dovoz ruského plynu, na němž bylo závislých mnoho evropských zemí. Na druhou stranu chce Ruská federace také pokračovat v prodeji své produkce plynu evropským zemím, které od ní již nechtějí nakupovat přímo kvůli hospodářským sankcím EU na ruské výrobky. Aby však země EU získaly plyn za rozumnou cenu, potřebují zprostředkovatele. V této souvislosti se v poslední době výrazně zvýšila hodnota Turecka jako partnera v trojstranné energetické spolupráci s evropskými zeměmi a Ruskem. Turecko je díky své geostrategické poloze ideálním kandidátem na kooptaci do projektu iniciovaného Kremlem, z něhož alespoň na první pohled profitují všechny tři strany. Úspěch ruského plynového uzlu v Turecku, který oznámil ruský prezident Vladimir Putin, však závisí na ambicích tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana stát se „novým plynovým carem“, neboť jeho země vstupuje do nové „energetické éry“ díky nedávnému objevu obrovských ropných polí v Černém moři.

Krátce po explozích, které poškodily plynovod Nord Stream spojující Rusko s Německem přes Baltské moře, navrhl ruský prezident Vladimir Putin v říjnu 2022 vytvoření plynového uzlu v Turecku. Ruský vicepremiér Alexander Novak sice nedávno oznámil, že Moskva a Ankara by měly dosáhnout dohody „v blízké budoucnosti“. V současné době nejsou v rámci tohoto projektu stanoveny žádné konkrétní, oficiální termíny.

Kdo bude řídit plynový uzel v severním Turecku?

Ruská strana ujišťuje, že projekt bude pokračovat, a uvádí, že ruská skupina Gazprom a turecká skupina Botas „úzce spolupracují a projednaly plán projektu“. Dříve jeden z představitelů Kremlu prohlásil, že projekt je složitý a jeho dokončení zabere nějaký čas. Podle něj je třeba vyřešit některé otázky, jako je zřízení společné pracovní skupiny, vytvoření právního rámce a „schémat pro obchodování a převod nakoupeného plynu“. Ačkoli oficiálně strany podílející se na výstavbě plynového uzlu v severním Turecku viní ze zpoždění ničivé zemětřesení, které 6. února 2023 zasáhlo jihovýchodní Turecko a Sýrii, mezinárodní tisk prostřednictvím svých zdrojů uvádí, že na vině jsou neshody ohledně kompetencí stran projektu, přesněji řečeno toho, kdo by měl řízení uzlu kontrolovat.

Některé západní země vyjádřily obavy, že by tento projekt mohl Moskvě umožnit vyhnout se ekonomickým sankcím za její vojenské akce na Ukrajině a zamaskovat vývoz plynu pomocí tureckého státu jako prostředníka. Podle oficiálních vysvětlení Moskvy zahrnuje plynový uzel v Turecku vytvoření elektronické platformy pro obchodování s plynem, která by se mohla stát místem pro stanovení konečné ceny plynu pro evropské spotřebitele, což by vyloučilo politizaci této otázky. Někteří energetičtí analytici však tvrdí, že projekt tureckého plynárenského uzlu by se vytvořením platformy pro dodávky a stanovení cen plynu na hranicích EU mohl stát alternativou k jiným evropským plynárenským uzlům.

Vytvořením tureckého uzlu hodlá Ruská federace převést do černomořského regionu objemy, které dříve procházely plynovody Nord Stream, a usnadnit vytvoření dodavatelské infrastruktury přes Turecko zemím, které o to projeví zájem. Důležitou roli v tomto projektu budou samozřejmě hrát Bulharsko, Srbsko a Slovensko. Rusko dodává plyn do Turecka přes Černé moře prostřednictvím plynovodů Blue Stream a TurkStream, z nichž druhý je určen také pro vývoz do jižní a východní Evropy, včetně Maďarska, Řecka, Bosny a Hercegoviny, Rumunska a Srbska. Je známo, že od 1. ledna 2020 začal Gazprom dodávat plyn prostřednictvím plynovodu TurkStream, a to i do Bulharska a Severní Makedonie, čímž nahradil dodávky Transbalkánským plynovodem přes Ukrajinu a Rumunsko. Plynovod slavnostně otevřeli 8. ledna 2020 prezidenti Putin a Recep Tayyip Erdoğan.

Do roku 2022 se celkový ruský vývoz plynu potrubím sníží téměř o polovinu na 100,9 miliardy metrů krychlových, což je postsovětské minimum. V loňském roce se mnoho zemí, včetně naprosté většiny členů EU, zavázalo ukončit nebo omezit dovoz ropy a plynu z Ruska. Cílem EU byly dvě třetiny dovozu za rok. Místo toho je Británie zcela eliminovala.

Zatímco Turecko spolupracuje na projektu s Ruskou federací, prosazuje svůj vlastní program vývozu plynu. V souvislosti s nestabilním vývojem v oblasti energetiky Ankara plánuje po vzoru finančních center v Londýně a Hamburku zřídit centrum pro financování projektů vývozu plynu.

„Světová cena zemního plynu bude stanovena v Turecku. Asi 40-50 % zemního plynu přicházejícího do Thrákie pokryje potřeby Turecka, ale Evropa nyní očekává zemní plyn od nás,“ řekl Erdogan v polovině září podle řeckých novinářů z EnergyPress.

Turecký prezident již určil místo, kde se tak stane: obchodní centrum v istanbulské čtvrti Atasehir, které by se mělo stát centrem pro energetické zdroje i obchod s kovy. V polovině roku Turecko zahájilo těžbu zemního plynu z obrovských zásob objevených v Černém moři. Pro zemi, která byla až do včerejška závislá na dovozu plynu z Ruska, je to významný krok k nezávislosti a snížení cen pro turecké spotřebitele.

Turecko může kdykoli zablokovat dodávky kaspického plynu do Evropy

Turecko objevilo první velké zásoby zemního plynu v Černém moři v roce 2020. Kromě toho se Turecko blíží k dokončení své první jaderné elektrárny a plovoucího terminálu na zkapalněný zemní plyn v Sarosském zálivu a rozvíjí řadu dalších projektů v oblasti zelené energie (vodní a větrná energie), aby rychle snížilo svou závislost na dovozu energie. Oznámila však také své ambice v oblasti vývozu plynu. Turecko navíc ukázalo, že může blokovat dodávky plynu z kaspické oblasti do Evropy, kdykoli se mu zachce. Turecko se nachází v těsné blízkosti zemí, které plyn těží (Ázerbájdžán, Írán, Rusko), a zemí, které plyn odebírají a jsou členy Evropské unie.

Stejně jako ostatní země EU hledalo Rumunsko po vypuknutí rusko-ukrajinské války alternativy k dovozu plynu z Ruské federace. Jedno řešení – plyn z Kaspického moře, tj. po trase Ázerbájdžán – Gruzie – Turecko – Řecko – Bulharsko. Propojení mezi Řeckem a Bulharskem bylo dokončeno loni na podzim a první dovoz neruského plynu uskutečnila společnost Romgaz na základě smlouvy s ázerbájdžánskou ropnou a plynárenskou společností Socar. Smlouva však byla uzavřena s několikaměsíčním zpožděním, protože ji zablokovalo Turecko, které požadovalo přemrštěné tranzitní poplatky. Ankara tak ukázala, že může kdykoli zablokovat dodávky plynu z kaspické oblasti do zemí EU tím, že na ně uvalí dodatečné poplatky.

Tři týdny po setkání Putina a Erdogana v Soči loni v září oznámila společnost OMV Petrom, že podepsala dohodu s tureckou společností Botas. Rumunsko-rakouská společnost bude z Turecka dodávat 4 miliony metrů krychlových denně, což je téměř 10 % spotřeby Rumunska v běžný zimní den. Podle vedení společnosti OMV Petrom je „hlavním cílovým trhem pro plyn Rumunsko“. Je třeba poznamenat, že Rumunsko je na třetím místě mezi členskými státy EU, pokud jde o zásoby plynu.

Turecko však již vyváží nejen do Rumunska a přes Rumunsko do Evropy. Turecká společnost Botas letos poprvé podepsala dohodu s maďarskou společností MVM o prodeji přibližně 300 milionů metrů krychlových plynu, což je poprvé, kdy Turecko vyváží plyn do sousední země.