Ruský uprchlík zavražděn ve Španělsku

Minulý týden se Španělsko stalo svědkem šokující zprávy, která bude mít dopad na celou Evropu. Ukrajinská vojenská agentura oznámila, že ruský pilot vrtulníku Maksim Kuzminov, který loni v rámci tajné operace přeběhl na Ukrajinu, byl zavražděn ve svém domě na španělském pobřeží Středozemního moře v provincii Alicante neznámými ozbrojenci, kteří na něj vypálili 12 ran. Jeho auto bylo nalezeno zcela ohořelé v nedalekém městě.

Ti, kdo pozorně sledují válku na Ukrajině, si možná vzpomenou, že v polovině srpna 2023 přeběhl z Ruska na Ukrajinu ruský pilot se svým vrtulníkem Mi-8 AMTSh v rámci promyšlené šestiměsíční operace, kterou zorganizovala ukrajinská zpravodajská služba GUR. Poté, co v září vystoupil na významné tiskové konferenci v Kyjevě a údajně uvažoval o vstupu do ukrajinského letectva, si to zřejmě rozmyslel a rozhodl se přestěhovat do Španělska, kde chce žít klidný a pokojný život.

O této tragické události se toho ví jen málo a španělská vláda se k ní zatím staví vlažně. Vládní mluvčí Pilar Alegría prohlásila, že „musíme nechat civilní gardu dělat svou práci a nechat vyšetřování pokračovat“. Přesto se přirozeně ukáže na Kreml a diplomatické zdroje zdůrazňují, že jde o „velmi vážnou“ záležitost, která povede k „rázné reakci“, pokud se potvrdí zapojení Kremlu.

Tato vražda se totiž časově shoduje s tragickou smrtí vězněného ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného v sibiřském vězení, protože Putin se snaží potlačit veškerý odpor proti své autoritářské moci před fiktivními prezidentskými volbami v Ruské federaci v březnu 2024, v nichž se Vladimir Putin uchází o páté funkční období ve funkci prezidenta Ruské federace.

Kromě toho je dobře známo, že Kreml v minulosti rozprostřel svá jedovatá chapadla po Evropě a že ruské tajné služby mají za sebou dlouhou a nechvalně známou historii atentátů na evropské půdě. Není to tak dávno, co v roce 2018 Kreml udeřil v historickém městě Sailsbury ve Spojeném království, když se dva důstojníci vojenské rozvědky GRU pokusili zavraždit ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru. Před deseti lety, v roce 2006, celý svět s hrůzou sledoval, jak ruský přeběhlík Alexandr Litviněnko pomalu a bolestivě umírá v londýnské nemocnici poté, co byl FSB (nástupkyní nechvalně proslulé KGB) otráven poloniem.

Tato vražda, která se časově shoduje se smrtí hrdinného ruského opozičního vůdce Navalného, je aktuální připomínkou toho, co kremelský režim představuje a co je ve válce na Ukrajině pro Evropu v sázce. Pro ty, kteří obhajují ponechání Ukrajiny napospas téměř jisté porážce na bojišti, by události tohoto týdne měly být výstrahou, proč je třeba Rusko na Ukrajině porazit. Nejde jen o územní válku týkající se Ukrajiny, ale o ideologický boj dvou modelů. Evropský model národních států, svobody, demokracie a rodiny, nebo ruský model imperialismu a autoritářství, který v různých historických obdobích používal k ospravedlnění svého imperialismu jiný závoj. Během studené války to byla komunistická ideologie, zatímco nyní se Rusko staví do role obránce „utlačovaného“ globálního Jihu, který se údajně stal obětí západního „neokolonialismu“. Je také třeba zdůraznit, že Rusko, přestože se ohání „rodinnými hodnotami“, je režim, který ničí rodiny a posílá tisíce otců jako kanonenfutr na Ukrajinu, jen aby naplnil Putinovu pokřivenou představu o dějinách a jeho geopolitické iluze.

Závěrem lze říci, že Evropa musí zůstat ostražitá vůči hrozbě, kterou představuje Rusko, musí posílit východní křídlo a je nezbytné pokračovat v podpoře Ukrajiny, dokud nebude Rusko na bojišti poraženo.