Sánchez uděluje transfery baskickým separatistům na pozadí rostoucího skandálu Socialistické strany

Vláda Pedra Sáncheze svými posledními dohodami s Baskickou nacionalistickou stranou (PNV) opět vzbudila rozpaky a zdůraznila tak opakované využívání předávání pravomocí jako politického vyjednávacího prostředku. Nadcházející převody, které jsou naplánovány na 16. prosince, se týkají kompetencí v oblasti správy pobřeží a kinematografie. Ačkoli se tyto oblasti mohou zdát pro regionální autonomii legitimní, načasování a povaha těchto dohod poukazují na hlubší a spornější příběh. Sánchezova závislost na PNV je základním kamenem jeho působení, neboť podpora baskické strany je pro stabilitu vlády vedené PSOE zásadní. Zdá se však, že tyto přesuny, které jsou rámovány jako kroky k decentralizaci, nejsou ani tak o skutečném zlepšení správy věcí veřejných, jako spíše o uspokojení stranických zájmů. Přesun kompetencí by měl sloužit vyššímu prospěchu, nikoli jako měna k prodloužení funkčního období vlády. Pod Sánchezovým vedením se však tento transakční přístup stal normou. Načasování těchto dohod je obzvláště výmluvné. Přicházejí ve chvíli, kdy je Sánchez politicky zranitelný, uprostřed skandálů, které na PSOE vrhají dlouhý stín. Tím, že si Sánchez zajistil podporu PNV, a to i prostřednictvím pochybných ústupků, si zajišťuje přežití své vlády, i když za cenu, která nemusí být ve prospěch širšího veřejného zájmu. Optika těchto dohod je problematická. Baskický prezident Iñigo Urkullu popsal politické prostředí v Madridu jako „mikroklima“ odtržené od reality běžných občanů. Zdá se totiž, že Sánchezovu vládu namísto řešení naléhavých problémů Španělska pohlcují machinace spojené s politickým přežitím. Přenesení pravomocí na Baskicko, vyjednané za zavřenými dveřmi, se jeví spíše jako politická transakce zahalená do rétoriky decentralizace než jako skutečná snaha o zlepšení veřejné správy. Tato netransparentnost posiluje podezření ohledně skutečných motivů těchto dohod. Přestože decentralizace je základním kamenem španělského modelu správy věcí veřejných, technické a ekonomické odůvodnění některých z těchto převodů pravomocí zůstává chatrné. Kritici tvrdí, že jde spíše o upevnění politických aliancí než o podporu smysluplné regionální správy. Ke kontroverzím přispívá i dlouhodobá pověst PSOE jako strany korupce, která je ve španělské politice stále sporným bodem. Řada nevyřešených skandálů v průběhu let podkopala důvěru veřejnosti ve vedení strany. Na tomto pozadí dohody, jako jsou nedávné dohody PNV, jen zvyšují skepsi veřejnosti. Pro mnohé jsou tyto převody signálem nejen politického oportunismu, ale i hlubšího narušení etických standardů vládnutí. Důsledky těchto dohod přesahují pouhé politické přežití. Sliby větší autonomie Baskicka, údajně pod záminkou zlepšení místní správy, s sebou nesou značná rizika. Poskytnutím takových ústupků bez jasného vymezení Sánchezova vláda riskuje, že povzbudí separatistické nálady a ohrozí soudržnost španělského státu. To, co se dnes může zdát jako pragmatické politické opatření, může mít v budoucnu dalekosáhlé důsledky pro jednotu a stabilitu Španělska.

Transakční povaha těchto dohod navíc poukazuje na hlubší problém vlády vedené PSOE: chybí jednotná národní vize. Tím, že se vláda zaměřuje na upevnění moci za každou cenu, odsouvá na vedlejší kolej širší zájmy španělských občanů. Místo toho, aby podporovala jednotu a řešila strukturální problémy, zdá se, že uvízla v kruhu krátkodobých politických dohod, které upřednostňují účelnost před podstatou. Přenesení pravomocí na PNV je příznačné pro tento chybný přístup. Správa pobřeží a kinematografie jsou oblasti, které by teoreticky mohly posílit regionální správu. Způsob, jakým byly tyto dohody sjednány – zahalené tajemstvím a vnímané jako politická služba – však podkopává jejich legitimitu. Vyvstává otázka, zda jsou tyto dohody skutečně ve veřejném zájmu, nebo zda jsou pouze nástrojem k zajištění politické loajality. V konečném důsledku jsou tyto politické manévry příznakem hlubšího neduhu Sánchezovy vlády. Tím, že PSOE dává přednost stranickým zájmům před transparentností a národní soudržností, riskuje, že důvěra veřejnosti v demokratické instituce ve Španělsku poklesne. Občané musí nést důsledky modelu vládnutí, který se řídí spíše pohodlností než přesvědčením a v němž jsou potřeby mnoha lidí zastíněny ambicemi několika málo osob. Vzhledem k tomu, že se kolem PSOE stále točí skandály, jsou nedávné dohody s PNV jasnou připomínkou problémů, kterým španělský politický systém čelí. Bez větší transparentnosti a obnoveného závazku k etickému vládnutí budou podobné dohody i nadále podkopávat stabilitu země a občané se budou potýkat s důsledky vlády, která má zřejmě větší zájem o politické přežití než o smysluplný pokrok.