Subscribe
V roce 2010 se Evropská unie rozhodla koordinovat regulaci audiovizuálních mediálních služeb prostřednictvím směrnice, která se běžně označuje zkratkou AMSD a která byla v roce 2018 revidována.
Audiovizuální mediální služby zahrnují pouze buď televizní vysílání, nebo audiovizuální mediální služby na vyžádání, plus platformy pro sdílení videa.
Směrnice AMSD vyžaduje, aby poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb snadno zpřístupnili svým zákazníkům alespoň své kontaktní údaje, členský stát, který má nad nimi jurisdikci, a příslušné regulační orgány.
Je škoda, že směrnice umožňuje členským státům pouze požadovat po poskytovatelích mediálních služeb, aby zveřejňovali informace týkající se vlastnictví.
Směrnice umožňuje členským státům přijmout opatření, která podporují audiovizuální mediální služby obecného zájmu.
I zde by byl žádoucí podrobnější přístup, pokud si představíme historii, umění, kulturu, vědu jako oblasti, kde by audiovizuální mediální služby mohly přinést mnoho dobrého svým příjemcům.
Směrnice AMSD zakazuje všechny formy audiovizuálních obchodních sdělení týkajících se tabáku, včetně elektronických cigaret a náplní, nikoli však alkoholických nápojů.
Zákaz reklamy na tabákové výrobky se vztahuje i na sponzorování pořadů o tabákových výrobcích.
V členském státě není povolena ani reklama na léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis.
V případě mediálních služeb na vyžádání musí poskytovatelé spadající do oblasti působnosti směrnice zahrnout alespoň 30 % evropských děl.
Z konzervativního přístupu se zdá, že tento požadavek nedává příliš velký smysl.
O zařazení děl do portfolia poskytovatele služeb by měla rozhodovat jejich kvalita a atraktivita, nikoliv povinnost stanovená zákonem.
Toto ustanovení se naštěstí nevztahuje na malé poskytovatele.
V případě televizního vysílání nemohou být události zásadního významu předmětem exkluzivity a musí být v podstatě umožněno jejich bezplatné pokrytí.
Události velkého zájmu mohou být předmětem exkluzivity, ale každý provozovatel vysílání musí mít možnost poskytnout o nich krátké zpravodajství.
Směrnice AMSD nedefinuje „vysoký zájem“, takže tento pojem je ponechán buď na společné regulaci (kterou směrnice podporuje), nebo na národní a evropské judikatuře.
Směrnice však uvádí tři příklady velkého zájmu: olympijské hry, mistrovství světa ve fotbale a mistrovství Evropy ve fotbale.
Pozitivní je, že alespoň víme, že tyto události nelze považovat za události „velkého zájmu“; negativní je, že litujeme, že všechny tři příklady se týkají světa sportu, jako by neexistovaly žádné jiné typické události velkého společenského významu.
AMSD však uvádí čtyři výkladová kritéria pro to, aby události mohly být považovány za „události velkého významu“:
(i) musí být výjimečné,
(ii) musí být zajímavé pro širokou veřejnost,
(iii) musí být předem organizovány organizátorem akce, který
(iv) prodává práva vztahující se k těmto událostem.
Peněžní charakter tohoto čtvrtého kritéria lze rovněž kritizovat, neboť může existovat událost zásadního společenského významu, jejíž práva nejsou předmětem trhu, například pohřeb významného státníka.
Pro výrobu a distribuci evropských televizních programů požaduje AMSD alespoň 50% hranici vysílacího času. Kromě toho musí být evropská díla nově vytvořená nezávislými producenty zvýhodněna buď 10 % vysílacího času, nebo 10 % programového rozpočtu.
Pro provádění AMSD je pod záštitou Komise zřízen kontaktní výbor.
Výbor je složen ze zástupců příslušných orgánů členských států.
Je však také vytvořena Evropská skupina regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA), která se skládá ze zástupců vnitrostátních regulačních orgánů a/nebo subjektů v oblasti audiovizuálních mediálních služeb.
Nad tímto nárůstem byrokracie je třeba vyjádřit politování.
ERGA má navíc za úkol poskytovat Komisi technické odborné znalosti; neměla by je však superstrukturovaná Komise přece jen mít?
Zdroj obrázku: Zdroj: CSA Belgie