Sociální demokraté hledají budoucnost

Švédští sociální demokraté byli kdysi jednou z nejúspěšnějších stran na světě. Vládli neohroženě 44 let a stali se téměř synonymem pro Švédsko, a to jak v zemi, tak v zahraničí. Nyní jsou ztraceni v čase.

Tajemství spočívalo v tom, že vůdce strany Per Albin Hansson (nar. 1885 – zemř. 1946) odmítal radikalismus, tj. válku mezi třídami ve společnosti a mezinárodní solidaritu. Místo toho okopíroval myšlenky, které rozvinul švédský konzervativec, profesor politologie Rudolf Kjellén, a nazval je „lidový dům“.

Šok v prvních volbách se všeobecným volebním právem

Toto řešení bylo odpovědí na skutečnost, že sociální demokraté prohráli první parlamentní volby po zavedení všeobecného volebního práva. Ztráty byly pro stranu šokem. Nyní, když dělnická třída mohla volit, se stále nerozhodla dát socialistům většinu.

Pro reformované socialisty nebyla demokracie ideologií sama o sobě, ale pouze nástrojem, jak se dostat k moci bez revoluce a krveprolití. A ve dvacátých letech se ukázalo, že demokracie socialistům moc nedává. Co teď dělat?

Poté, co se radikálové odtrhli a založili komunistickou stranu, Per Albin Hansson věděl, že by mohl stranu přimět k ještě méně radikální politice, aby dosáhl úspěchu v parlamentních volbách.

Od té doby bylo pro švédské sociální demokraty vítězství ve volbách a dosažení vládní moci vždy obecným cílem, důležitějším než věcná politika.

V tom se švédská strana liší od svých sesterských stran v Evropě, které upřednostňují radikální program před maximální podporou voličů.

Historický projev o „domově lidu“

V roce 1928 pronesl Per Albin Hansson jeden z nejdůležitějších projevů v moderní švédské historii. Popsal „lidový dům“ (folkhemmet), který nyní strana vybuduje.

– Základem domova je pospolitost a empatie. Dobrý domov nezná privilegované ani znevýhodněné, žádné oblíbence ani nevlastní děti. Tam se nikdo nedívá na druhého svrchu, tam se nikdo nesnaží získat výhodu na úkor druhých, silný neutiskuje a neokrádá slabého. V dobrém domově panuje rovnost, ohleduplnost, spolupráce, vstřícnost. Podle pana Hanssona by to v případě velkého domova lidu znamenalo prolomení všech sociálních a ekonomických bariér, které dnes rozdělují občany na privilegované a deprivované, na bohaté a chudé.

Takže: Místo třídního konfliktu se měl hledat konsenzus. Namísto Marxovy mezinárodní solidarity proletariátu by se všichni soustředili na poskytování sociálních dávek švédským dělníkům.

Na základě tohoto programu vládli sociální demokraté zemi v letech 1932 až 1976.

Znovu radikální?

Nyní má ale strana velké problémy. Je pravda, že se pohybují na úrovni 35 procent voličů, ale zároveň se obávají, že podpora rudých a zelených stran nebude v nadcházejících volbách stačit k dosažení většiny.

Proto od ztráty moci v roce 2022 horečně hledá nový politický narativ, který by mohl přilákat voliče.

Jako konzervativce mě zajímá, že se zdá, že debata v rámci sociální demokracie směřuje spíše doleva. Přední analytici opět hovoří o třídní válce. O nutnosti upřednostňovat určité skupiny před ostatními.

Ještě zajímavější je, že se diskutuje o tom, zda by strana neměla z migrantů udělat novou nižší třídu, za kterou by měla bojovat.

Ve vlastních stranických novinách Aktuellt i Politiken(AiP) píše politický redaktor pod titulkem „Prolomení segregace je velkým třídním bojem naší doby“. Zde není obsažen starý příběh o domově lidí, ale požadavky, aby strana bojovala za znevýhodněnou skupinu proti jiným skupinám. Mezi dalšími skupinami jsou pozoruhodně švédští dělníci. Sociální demokraté zde tedy diskutují o boji PROTI etnicky švédské dělnické třídě.

Je to jasný krok radikálním směrem, když sociální demokraté ve vedoucí pozici mluví stejnými slovy jako komunisté. A že proletariát, za který hodlají bojovat, jsou migranti, kteří špatně nebo vůbec nemluví švédsky.

Třídní konflikt na základě etnického původu

Redaktor hovoří o tomto radikálně novém kurzu ve světle skutečnosti, že celkem 27 procent švédské populace má nyní zahraniční původ. Zde můžeme opět konstatovat, že sociální demokraté považují demokracii spíše za nástroj k dosažení moci než za hodnotu a životní styl. Podíl lidí s cizím původem je dnes tak velký, že se člověk může stát jejich hlasem v politice.

To je zcela v rozporu s myšlenkou lidového domu, kde je cílem konsensus napříč třídami. Jedním z důvodů opuštění tohoto starého pojetí úspěchu je, že voliči, kteří dávají přednost konzervativně formovanému „lidovému domu“, již odešli od sociálních demokratů ke Švédským demokratům.

Je však skutečně cestou k úspěchu začít vést třídní boj podle etnického klíče? To mi připadá nebezpečné.