Solidaridad

Existuje mnoho oblastí společenského života, v nichž se v posledních desetiletích středopravé nebo pravicové strany rozhodly nebojovat a přenechat absolutní dominanci levici. K tomuto obrovskému omylu došlo zřetelněji v evropských stranách a hnutích, protože ve Spojených státech měla konzervativní hnutí často větší vitalitu, možná také v důsledku většího tlaku tohoto progresivního myšlení, které zaplavilo americké univerzity dříve než v Evropě.

Kultura obecně, a zejména film, divadlo a hudba, byly živnou půdou pro kulturní nadvládu levice. Právě kvůli selhání takzvané sociální pravice, která raději investovala do inženýrů, lékařů, ekonomů a právníků. Výsledkem byla katastrofa. Protože tito inženýři, lékaři, právníci či ekonomové, případně jejich děti či vnuci, vyrůstali a rozvíjeli svou profesní činnost ve stále radikálnějším ideologickém magmatu, kde tradiční ctnosti, jako je vlastenecký smysl pro život, statečnost, úcta k autoritám a tradicím, komunitární vidění světa, postupně ustupovaly ve prospěch „hodnot“ vnucovaných levicí: individualismu, globalizace, rozmanitosti či inkluze.

Totéž se dělo po desetiletí v širokém spektru dělnického hnutí. Levice si po druhé světové válce monopolizovala masivní kontrolu nad dělníky v Evropě; když se konzervativní pravice rozhodla odklonit – v procesu mnohem hlubším, než si dokážeme představit, zejména v katolických zemích Evropy – od bohatství toho, čemu se postupem času začalo říkat sociální učení církve, přestože po více než sto let nabízelo katalog opatření, prostředků a zásad více než dostatečných pro konfrontaci se socialismem.

Poté, co se ukázalo, že levice zradila evropské dělnické třídy a přijala nový genderový či rasový identitarismus, nabývá tato sociální pravice pevného přesvědčení znovu dech a iniciativu v obraně evropských pracujících – také živnostníků a drobných podnikatelů -, kteří trpí důsledky přesouvání podniků, globalizace a imigračních procesů řízených vládnoucími elitami.

Příkladem může být Španělsko, kde odborová organizace Solidaridad, podporovaná VOX, čelí a roste jako alternativa k velkým třídním odborům s jasným socialistickým a komunistickým pozadím. Poslední květnový den odbory Solidarita opět svolaly dělníky do ulic, mimo jednotné výzvy třídních odborů. Je to dobrý způsob, jak znovu získat iniciativu a vzít levici prostor, který nikdy neměl být jejím monopolem.

Kromě toho je důležité, aby tento nový odborový systém byl otevřený ve svých vztazích s podniky, dělníky, ale také s mládeží nebo studentskými, univerzitními a intelektuálními hnutími, která dnes rostou po celé Evropě, a umožnil tak lepší a úplnější výměnu myšlenek.

Odbory se v 21. století nemohou omezovat na udržování a podněcování konfliktů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v podnicích, protože ve většině případů nemají vzniklé situace nespravedlnosti původ v rozhodnutích podniků, ale ve směrnicích, nařízeních Společenství nebo národních zákonech, které poškozují zaměstnavatele, ukládají zákazy nebo nová omezení, která se vztahují na zaměstnance. Nový odborový systém musí obnovit přesvědčení, že podnik je společenství, v němž zaměstnavatel a zaměstnanec musí za normálních okolností jednat společně ve prospěch společného dobra podniku.

Důkazem toho byla účast významných členů odborového svazu Solidarita, jako je jeho generální tajemník Rodrigo Alonso, na konferenci pořádané stranou ECR v Madridu v pátek 17. května, kterou doprovázely desítky zástupců mládežnických sdružení a organizací z celé Evropy a Ameriky.