Subscribe
Španělská socialistická dělnická strana (PSOE), vládnoucí strana Španělska, se v současné době potýká s korupčními skandály kolem klíčových osobností a rostoucími vnitřními rozpory ve vedení strany. Současná situace PSOE je na hony vzdálená jejímu postavení před pouhými třemi lety během posledního národního kongresu. Tehdy se strana vezla na vlně stability, rozhodně vládla po pandemii a udržela si kontrolu nad hlavními španělskými autonomními oblastmi. Tato fáze klidu a kontroly však ustoupila turbulencím. Disidentské hlasy mezi socialistickými vůdci zesílily a připomínaly středověkou vzpouru proti vnímané svévoli a jednostrannému rozhodování prezidenta Pedra Sáncheze. Toto napětí se dostane do centra pozornosti na 41. národním kongresu PSOE, který se bude konat 29. listopadu až 1. prosince v Seville. Strana nyní čelí nejistému politickému prostředí, které je poznamenáno nespolehlivými spojenectvími s frakcemi nakloněnými nezávislosti a nedostatkem uceleného ideologického směřování. Sánchezovo vedení je pod palbou vnitřní kritiky i vnějších tlaků, neboť strana se snaží udržet si legislativní dynamiku poté, co utrpěla výrazné ztráty v komunálních a regionálních volbách v květnu 2023. Také navenek se PSOE potýká s rostoucími problémy. Nedávno čelila kontrole kvůli své reakci na ničivou povětrnostní událost DANA a v Bruselu se ocitla v ostré opozici s Lidovou stranou, která se snaží zablokovat nominaci Teresy Ribery na post evropské komisařky. Tyto problémy zhoršují již tak obtížnou situaci strany a posilují vnímání nestability v jejích řadách. K těmto potížím se přidávají trvalé skandály, které se staly symbolem bojů PSOE. Případ bývalého ministra Josého Luise Ábalose, který je obžalován španělským Nejvyšším soudem, a probíhající vyšetřování předsedovy manželky kvůli údajnému ovlivňování, dále poškozují obraz strany. Navzdory těmto neúspěchům prokázal prezident Sánchez houževnatost, často přirovnávanou k tvrdohlavému „plevelu“, který odmítá zvadnout pod tlakem. Přesto tyto kontroverze podnítily volání vysoce postavených členů strany po rozsáhlých změnách jak ve vnitřním řízení, tak ve vnějším vedení. Tyto výzvy k reformám se však zdají být špatně načasované a neefektivně provedené. Sánchez upevnil kontrolu nad klíčovými soudními a mediálními institucemi, včetně Generální prokuratury, Ústavního soudu a Generální rady soudnictví. Veřejnoprávní subjekty, jako je RTVE, španělský národní vysílatel, a výzkumné organizace, jako je Centrum sociologického výzkumu, byly rovněž kritizovány za to, že slouží jako prodloužení vlivu vlády. Tyto kroky jsou sice právně obhajitelné, ale vyvolávají vážné obavy z narušení nezávislosti institucí a demokratických norem. Mezitím jména, která se objevila jako potenciální nositelé moci v celostátním vedení PSOE – parlamentní mluvčí Patxi López a ministr dopravy Óscar Puente – čelila kritice za agresivní taktiku vůči novinářům, politickým oponentům a médiím. Kritici tvrdí, že jejich styl vedení dále prohlubuje autoritářské tendence strany a odcizuje voliče, kteří usilují o transparentnější a odpovědnější vládu.
PSOE se blíží ke svému celostátnímu kongresu, na který doléhají vnitřní rozpory a rostoucí pocit, že se jedná o politický hon na čarodějnice, který je namířen proti nejbližšímu okolí premiéra Sáncheze. Tyto boje a širší pochybení strany mají významné důsledky nejen pro španělské občany, ale také pro pověst země na mezinárodní scéně. Španělsko, kdysi vzor demokratické konsolidace, se nyní nachází pod drobnohledem světových pozorovatelů, kteří se na jeho současnou trajektorii dívají se znepokojením. V konečném důsledku jsou největšími oběťmi zmatků v PSOE španělští občané a institucionální rámec země. Kombinace vnitřního rozvratu, vnějších skandálů a vnímaného přehnaného úsilí podkopala důvěru veřejnosti a poškodila obraz Španělska. Zatímco se PSOE pokouší nově definovat své směřování a obnovit jednotu, musí čelit realitě, že její kroky mají důsledky nejen doma, ale i na globální scéně, kde je rozpad kdysi stabilní demokracie přijímán s údivem a znepokojením.