Subscribe
Ve Švédsku funguje spolupráce mezi středopravicovými stranami (EPP / RE) a novou sociálně konzervativní stranou Švédští demokraté (ECR) natolik dobře, že je voliči stále více považují za přirozenou vládní alternativu. Spolupráce předčila očekávání. Může se tak stát v Evropském parlamentu po červnových volbách?
Spolupráce došla dokonce tak daleko, že voliči ve Švédsku považují Švédské demokraty za „buržoazní“ stranu. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění považuje polovina respondentů Švédské demokraty za „buržoazní“.
Voliči to možná trochu přehnali. Ale není těžké to pochopit. Voliči považují pojem „buržoazní“ pouze za nálepku pro spolupráci stran s cílem převzít vládní moc od sociálních demokratů, kteří jsou hlavními odpůrci.
Buržoazní neznamená nesocialistický
Ve švédské politice máme dvě strany, přičemž jedné straně dominují sociální demokraté a strany Levice a Zelení. Na druhé straně stojí umírnění a liberálové, kteří jsou tradičně buržoazní. Křesťanští demokraté chtějí považovat svou ideologickou pozici za vlastní, stejně jako se kdysi Strana středu považovala za venkovské konzervativce. V parlamentu však spolupracovali, aby dosáhli většiny pro vládu, která nebyla právě socialistická.
Nyní se Švédští demokraté stávají vůdčí silou na opačné straně rudých. Pak je snadné interpretovat ji jako buržoazní stranu. V neposlední řadě proto, že spolupracujete s buržoazními stranami. A hlavní součástí buržoazie je být nesocialistický.
Buržoazie má však několik rozměrů, které si nezadají s křesťanskými demokraty, Stranou středu nebo Švédskými demokraty. Tyto tři strany měly vždy nejsilnější voličskou podporu mimo velká města a ještě více na venkově. Strana středu ji ztratila ve prospěch Švédských demokratů a její budoucnost je nejistá, když je nyní vnímána i jako podpůrná strana sociálních demokratů.
Ústřední dělnický elektorát
Švédští demokraté se od buržoazních středopravicových stran liší i v dalších socioekonomických aspektech. Například Švédští demokraté mají významnou podporu dělnických voličů. Jedná se o velkou skupinu, více než deset procentních bodů voličů, kteří opustili sociální demokraty a začali volit Švédské demokraty.
Právě přitažlivost Švédských demokratů mezi dělníky vedla k tomu, že se ve Švédsku ustavila současná vláda. Stejně jako konzervatismus Margaret Thatcherové odlákal velké skupiny dělníků od Socialistické strany, má Švédská demokratická strana velkou důvěru mezi dělníky, dokonce i mezi členy odborů.
Ve spolupráci středopravicové vlády a Švédských demokratů se podařilo zajistit sociální dávky pro nezaměstnané a nemocné ve státním rozpočtu tak, jak by se to jinak nestalo.
Globální občan vs. národní občan
Švédští demokraté jsou sociální konzervativci s nacionalistickými názory. Buržoazie se často chtěla vidět jako globalisté, jako „kdekoli“ na rozdíl od „někde“, kteří jsou zakořeněni ve své národní kultuře a tradicích.
Tento rozdíl je však nyní překlenut tím, že si globalisté z řad středopravicových stran uvědomili, že horlivost pro globalizaci zašla příliš daleko a že je třeba obnovit národní právní stát. Někde to vystihli správně. Národní perspektiva je nyní nahrazena globalismem.
To také znamená, že socioekonomické rozdíly hrají menší roli. Bohatí a méně bohatí mohou spolupracovat na záchraně národní jednoty. Bohatí začínají chápat, že k tomu, abyste byli silní na mezinárodní scéně, potřebujete bezpečí doma. Mají-li být podnikatelé schopni konkurovat v zahraničí, nesmí trpět násilím a korupcí zločinců v domovské zemi.
Globalismus oslabuje připravenost společnosti
Pandemie také ukázala, že v případě krize je obtížné udržet bezpečné dodavatelské řetězce na celosvětové úrovni. Každý se stará o svůj dům. Proto stále více lidí chápe, že připravenost a soběstačnost nejsou aspekty, které patří do 20. století, ale jsou důležité pro to, aby společnost neselhala. Pak je třeba vyrábět ve vlastní zemi nebo v okolí. To je obzvláště důležité, pokud jde o produkty, které jsou nezbytné pro život, od léků až po palivo pro vytápění domů.
Nyní se naplno projevují stinné stránky globalizace. Pak je pro tradiční středopravicové strany přirozenější spolupracovat s národními a konzervativními stranami.
Pokud jde o nálepky, je asi správnější říci, že buržoazní strany se staly národně konzervativnějšími. Koneckonců jsou to oni, koho realita nutí ke změnám, zatímco švédští demokraté dnes dělají stejné politické analýzy jako před deseti, dvaceti lety.
Otázkou je, co se stane v Evropském parlamentu po červnových volbách. Pochopí tradiční středopravicové strany význam spolupráce s národními a konzervativními stranami? Švédsko je dobrým příkladem, jak k tomu může dojít. Dohoda z Tidö upravuje spolupráci, která zajišťuje fungování vlády. A funguje to lépe, než si většina komentátorů myslela.