Spravedlivý a milosrdný

Tragický příběh z Polska

Markowa 24. března 1944

Krátce po půlnoci 24. března 1944 opustilo devět německých a polských policistů s několika polskými pomocníky Łańcut, město v Podkarpatské Rusi, které před první světovou válkou patřilo k habsburské říši a následně bylo součástí Polska, ale v září 1939 ho obsadilo nacistické Německo. Před východem slunce dorazily jejich vozy tažené koňmi do malé vesnice Markowa. Nacisté byli informováni, že Józef Ulma, sedlák žijící se svou ženou a šesti dětmi v chalupě u Markové, ukrývá osm Židů. Od roku 1941 se nacisté snažili vyhladit všechny Židy v Polsku (i jinde), přičemž některé z nich zabili i v prvních dvou letech okupace. Ti, které zajali, byli na místě zastřeleni nebo posláni do táborů smrti, ale některým Židům se s polskou pomocí podařilo ukrýt, včetně těch, které nyní ukrývá rodina Ulmových. Nacisté však oznámili, že každý Polák, který ukrývá Žida, bude popraven. V Ulmině domku se ukrývali Saul Goldman a jeho čtyři synové Baruch, Mechel, Joachim a Mojzesz a tři příbuzní Goldmanových, Golda Grünfeldová, Lea Didnerová a její malá dcera Reszla.

Pět německých a čtyři polští policisté nechali vozy i s řidiči v určité vzdálenosti od Ulminy chalupy a tiše došli k domu. Nejprve zabili ve spánku tři Židy, dva bratry Goldmanovy a Goldu Grünfeldovou. Poté si na místo zavolali polské kočí a řekli jim, že musí být svědky trestu, který postihne každého Poláka pomáhajícího Židům. Zbylých pět Židů bylo postupně zastřeleno, nejprve jeden z bratrů Goldmanových, pak Lea Didnerová a její malá dcera, pak čtvrtý bratr Goldman a nakonec starý otec Saul. O chvíli později byli Józef a jeho žena Wiktoria zastřeleni před chalupou. „Během popravy jsme slyšeli strašný křik, nářek a volání dětí po rodičích, kteří už byli zabiti,“ řekl později jeden z polských kočích.

Nenarozené dítě bojuje marně

Němečtí policisté pak řešili, co udělat se šesti plačícími dětmi Ulmy: osmiletou Stanislawou, sedmiletou Barbarou, šestiletým Wladyslawem, čtyřletým Franciszkem, tříletým Antonim a dvouletou Marií. Po poradě se svými muži rozhodl poručík Eilert Dieken, že všichni budou zastřeleni. Jeden z jeho mužů, Josef Kokott, některé z nich zastřelil a pak křičel na polské kočí: „Podívejte se, jak polská prasata umírají za to, že ukrývají Židy! Nyní starosta Markové Teofil Kielar, plnící rozkaz Němců, přijel s několika muži, kteří měli popravené pohřbít. Když se zeptal, proč bylo nutné Ulmovy děti zabít, dostal odpověď: „Aby neměly další problémy. Byla ještě tma. Kielarovi muži dostali rozkaz hledat v tělech cennosti a Němci na ně mávali baterkou. Na hrudi Goldy Grünbergové našli skříňku se zlatými šperky. Poté začali drancovat dům a hospodářství a od Markové si přivlastnili další dva vozy, na které naložili lup. Kielarovi muži pak dostali rozkaz vykopat v zemi velkou jámu pro těla. Jeden z nich se obrátil na německého policistu s žádostí o povolení pohřbít polské katolíky a Židy odděleně. Rozzuřený Němec na něj vystřelil a probodl vědro, které držel. Němci však nakonec souhlasili s vykopáním dvou hrobů, jednoho pro rodinu Ulmových a druhého pro rodinu Goldmanových. Pak Němci nařídili Polákům z Markové, aby na místo přinesli vodku, a ti se dali do pití.

Němečtí a polští policisté odjeli z Markové na vozech naložených kořistí. O týden později někteří přátelé a příbuzní rodiny Ulmových v noci tajně otevřeli jejich hrob, uložili těla do rakví a znovu je pohřbili. Zjistili, že v rodině je o jednoho člena více, než očekávali, jak vzpomínal jeden z nich. Viděl hlavu a hruď dítěte mezi nohama Wictorie Ulmy. Byla v osmém měsíci těhotenství a před popravou začala rodit. Nejmladší Ulma, uvězněná v lůně mrtvé matky, marně bojovala o přežití. V lednu 1945, pouhých deset měsíců po vraždách, byli Němci z Markové vyhnáni sovětskou Rudou armádou. Těla rodiny Ulmových byla převezena na místní hřbitov. Později byla exhumována i těla Goldmanových a znovu pohřbena na hřbitově obětí nacismu.

Nejhorší a nejlepší

Na tento tragický příběh jsem narazil v knize, kterou nedávno vydal Institut národní paměti ve Varšavě, Spravedlivý a milosrdný. Záchrana Židů Poláky a tragická událost Důsledky pro rodinu Ulmů z Markové, autor: Mateusz Szpytma. Ukázalo se, že totální válka může v lidech probudit to nejhorší i nejlepší. Podle všeho to byl polský policista Włodzimierz Leś, kdo Židy udal. Před válkou měl dobré vztahy se zámožnou rodinou Goldmanů v Łańcutu, některé z nich zpočátku ukrýval a hlídal i jejich majetek. Když však nacisté vyhlásili ukrývání Židů za hrdelní zločin, řekl jim, že budou muset odejít, ale odmítl jim vrátit jejich majetek. Možná právě jejich marná snaha získat tento majetek ho přiměla k tomu, aby je zradil. Z návštěvy chaty Ulma věděl, že se tam ukrývají Goldmanovi, a byl jedním z polských policistů, kteří doprovázeli Němce v osudnou noc 24. března 1944. Za svůj podíl na tomto zlovolném činu byl v září 1944 popraven polským hnutím odporu. Z pěti německých policistů byl potrestán pouze jeden, Josef Kokott. Shodou okolností ho v Československu v roce 1957 poznali návštěvníci z Podkarpatské Rusi. Následně byl vydán do Polska a odsouzen k pětadvaceti letům vězení, kde v roce 1980 zemřel. Erich Wilde zemřel na frontě v srpnu 1944. Poručík Eilert Dieken se po válce stal policejním důstojníkem v západním Německu a zemřel v roce 1960, krátce předtím, než proti němu prokuratura hodlala zahájit trestní stíhání. Stejně jako Dieken nebyli ani Michael Dziewulski a Gustav Unbehend nikdy postaveni před soud, ačkoli bylo známo místo jejich pobytu.

Józef Ulma, narozený v roce 1900, vystudoval zemědělskou školu a byl průkopníkem v pěstování zeleniny a ovoce, včelařství a chovu bource morušového. Postavil také malý elektrický větrný mlýn, první svého druhu ve Warkowě. Byl nadšeným fotografem, který zachytil život ve svém okolí na tisících fotografií. V pětatřiceti letech se oženil s o dvanáct let mladší Wiktorií Niemczakovou. Na fotografii výše je zachycena se svými šesti dětmi. Teprve nedávno byla náležitě oceněna mimořádná čestnost, odvaha a dobročinnost rodiny Ulmů. V roce 1995 obdrželi Józef a Wiktoria Ulmovi posmrtně čestný titul „Spravedlivý mezi národy“ od izraelského památníku Jad Vašem. V roce 2017 vyhlásila polská vláda 24. březen dnem památky Poláků zachraňujících Židy během nacistické okupace. Po rodině Ulmů je pojmenováno muzeum v Markowě věnované památce Poláků zachraňujících Židy. Dne 10. září 2023 byla celá rodina Ulmových včetně nenarozeného dítěte katolickou církví blahořečena.

Antisemitismus na vzestupu

Tento příběh je obzvláště aktuální v době, kdy se zdá, že antisemitismus v Evropě roste. Dvacáté století bylo obdobím nepřekonatelného materiálního pokroku a technologického pokroku, vymýcení mnoha smrtelných nemocí a na konci století prakticky vymizení skutečné chudoby ve většině částí světa. Byla to však také doba totality, snahy zničit osvědčené tradice a individuální ctnosti, jako je čestnost, odvaha a dobročinnost.