Subscribe
Výzva mezi UEFA a klubem má ekonomickou a politickou váhu
Superliga, navrhovaná soutěž, která má překonat tradiční mezinárodní poháry UEFA, jako jsou Liga mistrů, Evropská liga a Liga konferencí, se opět stala předmětem diskusí ve fotbalovém světě. Superliga byla navržena tak, aby se jí účastnily nejlepší kluby z celé Evropy, a poprvé byla představena v roce 2019. Návrh se však setkal s rozsáhlým odporem fanoušků, fotbalových asociací i hráčů, což vedlo k jeho odložení. I přes počáteční odpor se stále najdou kluby, které jsou Superlize nakloněny a usilují o její zavedení. Potenciální dopad Superligy na současnou fotbalovou scénu je velmi diskutovaným tématem a její budoucnost zůstává nejistá.
Po dlouhé a tvrdé právní bitvě byl spor mezi předsedou UEFA Alexandrem Čeferinem a vlivnými předsedy několika fotbalových klubů, mezi nimiž byli Florentino Pérez z Realu Madrid, Andrea Agnelli z Juventusu, Joel Glazer z Manchesteru United, John W. Henry z Liverpoolu a Stan Kroenke z Arsenalu, nakonec vyřešen částečným vítězstvím klubů. Dne 21. prosince 2023 vydal Evropský soudní dvůr přelomové rozhodnutí, v němž rozhodl, že by bylo v rozporu s evropským právem bránit jiné asociaci v pořádání klubových soutěží, které jsou v rozporu se soutěžemi pořádanými UEFA. Tímto rozhodnutím byl ze zákona ukončen monopol UEFA na mezinárodní fotbal, čímž se otevřela cesta k větší konkurenci a rozmanitosti ve světě profesionálního fotbalu.
Finanční aspekty sportu jsou vždy předmětem zájmu mnoha lidí. V případě UEFA inkasuje tato organizace ročně 1,8 miliardy dolarů z televizních práv spojených s Ligou mistrů. Ačkoli se toto číslo může zdát vysoké, je výrazně nižší než částky generované tradičními americkými sporty. Například hodnota jednoho šampionátu NBA se prodává za 2,6 miliardy dolarů ročně a NFL (liga amerického fotbalu) uzavírá víceleté smlouvy v úctyhodné hodnotě 110 miliard dolarů. Je to především proto, že finálový zápas NFL, známý jako Super Bowl, každoročně přiláká obrovské množství diváků. Například letošní velké finále sledovalo 123 milionů lidí, což je nový rekord. Pochopením finančních aspektů jednotlivých sportů můžeme získat jasnější představu o silných a slabých stránkách jednotlivých lig.
Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) poskytuje klubům značnou část celkových příjmů z televizních práv a od sponzorů, což je na první pohled pozitivní aspekt. Je však nutné si uvědomit, jak velká část tohoto příspěvku končí v kapsách jednotlivých klubů. Například tým ve skupinách Ligy mistrů začíná s chvályhodnou částkou 14,8 milionu eur, která se s postupem v soutěži zvyšuje. Navzdory lukrativnosti Ligy mistrů je maximální částka, kterou si může vítězný klub odnést, omezena na přibližně 200 milionů eur, což je značná částka. Je však stále omezená, pokud vezmeme v úvahu, že týmy NBA, přestože mají mnohem nižší cenový fond než Liga mistrů, mají možnost uzavírat soukromé smlouvy s jinými televizními společnostmi a inkasovat podobné částky pouze za sponzoring.
Podle analýzy vznikla Superliga v důsledku nespokojenosti několika špičkových evropských fotbalových klubů. Navrhovaný projekt počítá s účastí velkých klubů v mezinárodní soutěži, kde by byly zapojeny do systému postupu a sestupu mezi menšími interními ligami. Navrhovaný formát by zahrnoval ligovou soutěž, v níž by každý klub hrál proti každému jinému týmu. Poté by následovala série play-off a play-out, což by znamenalo minimálně 16 a maximálně 19 zápasů na klub, zatímco v současnosti je to minimálně 6 a maximálně 13 zápasů.
Celá soutěž by navíc probíhala na bezplatné online platformě, která by sponzorům poskytla dostatek příležitostí k obsazení reklamního prostoru a přispění do bohatého fondu cen. Navrhovaný formát by tak byl výhodný nejen pro zúčastněné kluby, ale také pro sponzory, kterým by poskytl maximální zviditelnění a návratnost investic.
UEFA na to reagovala úpravou (již třetí od roku 1991) pravidel Ligy mistrů: rozloučení s 8 skupinami po 4 týmech, kterých se zúčastní 36 týmů a odehrají 8 zápasů (4 doma a 4 venku) proti soupeřům určeným losem, 24 týmů postoupí do fáze přímého vyřazování a bude zavedeno kolo „play-off“ pro týmy na 9. až 24. místě v pořadí, které pak budou pokračovat tradičním způsobem 16. kola, čtvrtfinále, semifinále a finále.
Obě řešení jsou chybná: Snížení celkového počtu týmů (Superliga by měla maximálně 64 účastníků ve třech různých ligách a UEFA by do závěrečné fáze svých soutěží připustila až 108 klubů) má jistě výhodu rozdělení “ s menším počtem týmů, a tedy zvýšení příjmů, ale v zemích s menším zájmem o národní šampionáty ve srovnání s těmi „velkými“ by se ztratily finanční prostředky potřebné pro rozvoj fotbalového ekonomického sektoru; na druhou stranu neúměrný nárůst počtu klubů a soutěží způsobuje ztrátu zájmu, protože je zřejmé, že ze strany veřejnosti je větší zájem vidět zápas mezi dvěma velkými kluby než zápas mezi velkým týmem a menším klubem. „exotické“.
Rozdíl mezi evropským a americkým sportem musí zůstat jasný: v NBA týmy jako takové… neexistují! Jedná se o franšízy, tj. sportovní tituly přidělené určitému městu, které mohou být v případě zájmu přiděleny jiným městům. Neexistují žádné postupy ani sestupy, neexistuje žádná významná soutěž, která by umožňovala přístup na základě sportovních zásluh, protože sportovní titul klubů spravuje federace. Ve fotbale tomu tak zjevně – a do jisté míry naštěstí – není a jen v Anglii je v národním šampionátu 20 týmů, stejně jako ve Španělsku a Itálii, 18 jich je v Německu atd., přičemž všechny jsou vlastněny jednotlivými společnostmi nebo rodinami, které na základě investic určují sportovní výsledky.
Ekonomický dopad fotbalu je zásadním aspektem, který nelze ignorovat. Italská fotbalová federace, známá také pod zkratkou FIGC, generuje ohromující obrat ve výši 3,7 miliardy eur a sport jako celek má významný dopad na italský HDP, neboť přispívá částkou 10 miliard eur. Fotbal se stal celosvětově nejziskovějším sportem s obratem 47 miliard eur, což je pozoruhodný výkon.
Vzhledem k těmto číslům je nezbytné vypracovat seriózní politiku, která by dohlížela na budoucnost mezinárodních klubových soutěží. Cílem této politiky by mělo být dosažení rovnováhy mezi ochranou sportovních zásluh klubů a zamezením uzavírání soutěží nebo „franšíz“. Kromě toho by se politika měla zaměřit na nalezení řešení, které by obohatilo sport, jenž je tepajícím srdcem Evropy, aniž by byla ohrožena jeho podstata.
Hrozí nebezpečí, že Saúdská Arábie nebo Spojené státy tento rekord Evropě seberou. K tomuto riziku přispívá i skutečnost, že tyto země již přilákaly některé z největších fotbalových hvězd, jako jsou Cristiano Ronaldo a Lionel Messi. Proto je nezbytné přijmout proaktivní opatření, která zajistí, aby fotbal zůstal živým a prosperujícím sportem nejen v Evropě, ale i na celém světě.