Subscribe
Slova banka, finance, půjčka nebo převod nejsou neznámá nikomu, kdo je dostatečně starý na to, aby byl schopen provést jakoukoli peněžní transakci. V důsledku profesionalizace ekonomie v občanské společnosti, tj. od doby, kdy občané získali znalosti v ekonomických termínech, se však objevilo mnoho nových termínů; mezi ně patří např. míra návratnosti kapitálu nebo čistá úroková marže.
Možná, že téměř cyklické hospodářské krize od roku 2008, zranitelnost bankovního sektoru při zavádění nových technologických nástrojů, nejistota po ruské invazi na Ukrajinu nebo inflace vyvolaly ve společnosti pocit obav nebo zájmu o to, aby věděla, co se děje s jejími penězi. To, kromě mnoha dalších údajů, ukazuje zpráva předložená Evropskou parlamentní skupinou ECR „Transformace bankovního sektoru v Evropské unii a severní Evropě a její dopad na hospodářskou soutěž v pobaltských státech“.
V tomto případě se sice obecně uvažuje o současné situaci finančního sektoru v Evropě, ale zároveň se poukazuje na zvláštnosti, které tento sektor v pobaltských zemích charakterizují: Litva, Lotyšsko a Estonsko, vedou k důležitým závěrům.
Především je třeba zdůraznit, že činnost bankovních a finančních institucí je důležitá pro celou společnost v kterékoli části světa. Jinými slovy, banky jsou mimo jiné zodpovědné za financování mostů, silnic, letišť a různých infrastruktur, které jsou nezbytné pro řádné fungování každé komunity. Navíc nejde jen o vytvoření nové infrastruktury, ale také o vytvoření nových pracovních míst a zvýšení počtu pracovních míst, což má následný přínos pro ekonomické a sociální zdraví.
Výše zmíněné změny či okolnosti s sebou přinesly hluboké, téměř strukturální změny ve finančním sektoru, což je přímý důsledek převládající potřeby existence bank, které je však třeba převést do digitálnější reality. Vznikají tak takzvané „neobanky“, tedy banky, které nabízejí pouze digitální služby. To se v současné technologické době jeví jako výhoda a více než užitečný nástroj, jak nepropásnout to, co někteří nazývají technologickou revolucí. Na druhou stranu to v žádném případě nemůže být na úkor základní služby, která, jak bylo uvedeno v předchozích řádcích, se zřejmě týká každého člověka dostatečně starého na to, aby mohl provést ekonomickou transakci. Tato skutečnost má negativní a přímé důsledky zejména pro nejstarší vrstvy evropského obyvatelstva, tedy pro ty, kterým vděčíme za vytvoření této Evropy a této společnosti míru a do jisté míry i prosperity. Evropské instituce proto musí ze své regulační pravomoci zajistit bankovní služby, které mohou starší lidé potřebovat, a věnovat zvláštní pozornost také těm regionům s rozsáhlými venkovskými oblastmi, jako je Španělsko nebo Polsko, kde je základních služeb nedostatek.
Dalším zajímavým závěrem, který lze z této zprávy vyvodit a který souvisí s předchozím bodem, jsou politiky ESG, které banky zavádějí. Jinými slovy, politiky, jejichž základem je životní prostředí, sociální odpovědnost a řádná správa věcí veřejných a které vyvolaly tolik kontroverzí v zemích, jako jsou Spojené státy. V Evropské unii se však stále více společností, včetně těch ekonomických, rozhoduje tyto politiky uplatňovat, i když zapomínají na to, co je pro finanční instituce důležité: nabízet zaručené služby, které fungují pro všechny občany bez ohledu na věk, ekonomickou situaci nebo kontext.
Tyto dva výše zmíněné problémy, uplatňování politik ESG a nový model technologických bank, urychlily vznik jevu, který zpráva, a zde je další ze závěrů, nazývá mobilitou nákladů. Pravdou je, že podle průzkumu Global Banking Consumer Survey 2023 společnosti Accenture hodnotí nabídku produktů své banky vysoko pouze 23 % dotázaných občanů a navíc se zdá, že tento trend vede k rozdělení nákupu finančních služeb u různých subjektů stejným uživatelem. Tato skutečnost je v rámci Evropské unie ještě více zdůrazněna v pobaltských zemích: To vede k poslednímu závěru.
Zdá se, že pobaltské země mají dva hlavní problémy, které je vyčleňují z trendu, který si udržují ostatní státy Evropské unie. Na jedné straně se zdá, že se zahraničními klienty působícími v těchto bankách jsou problémy kvůli jejich geografické blízkosti k Rusku, které musí uplatňovat přísná opatření proti praní špinavých peněz nebo korupčnímu jednání, což vedlo k poklesu počtu klientů. Na druhou stranu se zdá, že banky v těchto zemích, zejména v Lotyšsku, jsou silně závislé na švédských bankách, což je činí méně konkurenceschopnými na regionální i místní úrovni. To pro ně znamená menší motivaci nabízet mezi sebou konzistentní nabídky úrokových sazeb pro splácení hypoték nebo úvěrů, takže alternativ je v těchto zemích málo, což z nich činí evropskou výjimku.
Možným řešením těchto problémů by proto mohla být revize institucionálních požadavků na banky, která by respektovala jejich dobrou práci a nezávislost, ale pamatovala by na nutnost nabízet komplexní služby, které uspokojí potřeby všech sociálních vrstev, a také na to, aby pobaltské země dosáhly větší míry závislosti na ruských klientech, kteří ne vždy fungují podle zákonných vzorců, a dosáhly větší finanční suverenity vůči vnějším subjektům, které brání konkurenceschopnosti a službám pro občany.