Subscribe
Agrese Ruské federace proti Ukrajině, která začala před dvěma lety, způsobila geopolitický chaos na hranicích Evropské unie a východního křídla NATO. Výrazný nárůst cen energií a zemědělských surovin vyvážených oběma zeměmi, které jsou nyní ve válce, přivedl na evropskou hospodářskou scénu nového hráče. Jedná se o Turecko, které krátce po vypuknutí války, ačkoli nebylo v Evropské unii, dokázalo zvýšit své zisky tím, že se stalo významným dodavatelem energie a obilovin do velké části zemí sedmadvacítky. Turecko využilo embarga uvaleného na Ruskou federaci a jednostranného vypovězení dohody o přepravě obilí v Černém moři ze strany Ruska a pomalu, ale jistě se z vývozce energií (plyn, ropa ruského původu) stalo významným vývozcem obilí. Po loňském rekordním roce vývozu obilovin očekávají turečtí výrobci mouky, že i letošní rok bude pro ně dobrý a že vývoz mouky překročí loňskou hodnotu.
Ruská federace oznámila, že do poloviny letošního roku, přesněji do konce června, bude zakázán vývoz tvrdé pšenice s odkazem na potřebu chránit svou potravinovou bezpečnost. Tvrdá pšenice je známá jako hlavní složka těstovin a Rusko, přestože je považováno za největšího vývozce obilí na světě, produkuje této tvrdé pšenice málo. Pro ty, kteří tento pojem neznají, je tvrdá pšenice odrůda pšenice (Triticum durum), která je známá vysokým obsahem lepku a tvrdostí zrn. Z tohoto druhu pšenice se často vyrábí tvrdá mouka, která se používá především k výrobě těstovin, jako jsou špagety, nudle a další podobné výrobky. Díky vysokému obsahu lepku má tvrdá mouka vynikající pekařské vlastnosti, dodává těstu strukturu a pružnost.
Po oznámení Ruska o zákazu vývozu tohoto výrobku Turecko neztrácelo čas a vstoupilo do hry. Podle obchodníků se Turecko začátkem února změnilo z dovozce obilí na vývozce poté, co v aukci prodalo na zahraničním trhu nejméně 150 000 tun tvrdé pšenice. Je dobře známo, že hlavním zdrojem tureckého dovozu pšenice a obilovin je zpravidla ruský původ, ale zároveň není opomíjen ani ukrajinský dovoz obilovin, který má na obchodní bilanci obrovský podíl. Poslední sklizeň tvrdé pšenice v Turecku (2023) však byla mimořádně dobrá, což vedlo k tomu, že zásoby v zemi jsou na vysoké úrovni. Tyto faktory pomohly turecké ekonomice, která v posledních měsících ve velkém vyváží pšenici, včetně tvrdé, do zemí Blízkého východu a Středomoří. V těchto zemích jsou zásoby pšenice, zejména tvrdé pšenice, nízké, což vede k vyšší poptávce.
Dá se říci, že od doby, kdy Rusko před dvěma lety zaútočilo na Ukrajinu, se obchodní uspořádání ve východoevropském regionu změnilo, a to jak v oblasti potravin, tak v oblasti energetických trhů. Jestliže před vypuknutím rusko-ukrajinského konfliktu Turecko o aktivní roli na trhu vývozu ropy a zemního plynu jen snilo, nyní se to stalo skutečností. A to vše bylo možné poté, co Recep Tayyip Erdogan uzavřel dohodu, kterou vedoucí představitelé v Bruselu považují za pakt s ďáblem, tedy s Ruskem. Souběžně s tím, ačkoli válka ještě zdaleka neskončila, je mezi prvními investory, kteří na Ukrajině staví továrny, významná turecká společnost. Jedná se o společnost Baykar, známou jako výrobce slavných válečných dronů Bayraktar. To dokazuje, že válka turecké ekonomice prospěla, což dokazuje i fakt, že vývoz tureckých zbrojních firem vzrostl jen v loňském roce o 27 % na rekordních 5,5 miliardy dolarů. Turecko, které leží na spojnici mezi Evropou a Asií, je zároveň mostem mezi zemním plynem, který se těží v Ázerbájdžánu a dodává do zemí Evropské unie.
Nová role Turecka ve vývozu obilí
Při analýze nové role Turecka na trhu s vývozem pšenice je třeba poznamenat, že navzdory tomu, že je Rusko pod ekonomickými sankcemi, se mu v roce 2023 podařilo výrazně zvýšit vývoz obilí. Z množství 52 000 tun v roce 2022 tak Ruská federace v loňském roce dosáhla 657 000 tun vývozu pšenice. Zajímavé jsou hlavní země, které dovážely ruskou pšenici. Patří mezi ně Itálie, Tunisko a v neposlední řadě Turecko, které jsou členy EU a NATO.
V případě Turecka očekávají odborníci amerického ministerstva zemědělství v hospodářské sezoně 2023-2024 bohatou sklizeň pšenice, kukuřice a ječmene. To povede ke snížení dovozu obilovin potřebných pro vlastní obyvatelstvo Turecka, zatímco vývoz pšenice dosáhne rekordních hodnot. Jinými slovy, turecké společnosti budou zprostředkovávat prodej ruského obilí do třetích zemí, a to i do zemí EU. Turecký vývoz mouky a těstovin ze zpracování pšenice bude podle stejných odborníků amerického ministerstva zemědělství mnohem vyšší, než se očekávalo.
Srovnání pouze prvních šesti měsíců hospodářské sezóny 2022-2023 s hospodářskou sezónou 2023-2024 ukazuje 28% nárůst vývozu pšeničné mouky. Vývoz pšeničné mouky činil 2,1 milionu tun a hlavním důvodem tohoto nárůstu je poptávka na trhu z afrických zemí, které byly tradičními odběrateli Ruska a Ukrajiny.
V případě Ukrajiny jsou produkce a vývoz obilovin v současné době závislé na válce, úzkém tranzitním koridoru pro lodě přepravující ukrajinské produkty přes Černé moře a v neposlední řadě na napětí s některými zeměmi EU (Polsko, Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko), přes které by se pšenice a další obiloviny měly dostat na mezinárodní trhy po zemi (kamiony, vlaky). Poté, co se někteří východoevropští sousedé Evropské unie, tedy sousedé Ukrajiny, sjednotili a prohlásili, že ukrajinské obilí na svých trzích již nevítají, zavedla vláda v Ankaře loni na jaře 130% clo na dovoz pšenice, kukuřice a dalších obilovin z Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že dovoz nebyl dříve zdaněn, někteří obchodníci se domnívají, že Ankara se rozhodla chránit turecký zemědělský sektor před volbami a novou sklizní. Turecko bylo do loňského roku také největším dovozcem pšenice a ječmene z Ukrajiny. Například v prvním čtvrtletí loňského roku směřovalo 42 % ukrajinské produkce ječmene do Turecka.
Setkání Erdogana s ruským prezidentem odloženo
Podle tureckých diplomatických zdrojů bylo setkání ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho tureckého protějšku Recepa Tayyipa Erdogana plánované na únor letošního roku odloženo na dosud nejisté datum. Ohlášeným cílem schůzky bylo dosáhnout možné dohody, která by Ukrajině usnadnila vývoz obilí přes Černé moře.
Mezitím došlo na trhu s pšenicí k další významné změně. Kazachstán, známý jako největší producent pšenice ve Střední Asii, si v žebříčku dodavatelů tvrdé pšenice do EU polepšil o tři místa (ze sedmého na čtvrté), přičemž zdaleka největším odběratelem je Itálie. V neposlední řadě kazašská tvrdá pšenice nahradila na polském trhu ukrajinskou. Kazachstán se svým zemědělstvím s převahou obilovin je rovněž dovozcem. Kupodivu jen v lednu dovezla z Turecka o 42 % více obilí než ve stejném období loňského roku. Podle odborníků otevření Turecka mezinárodnímu trhu s tvrdou pšenicí zabránilo prudkému nárůstu cen těstovin, k němuž došlo v roce 2021. Mezeru, která vznikla po kolapsu produkce v zemích postižených suchem, jako je Kanada, zaplnily turecké obiloviny.
Analytici společnosti Areté, která se zabývá zemědělskými informacemi, se domnívají, že Turecko v sezóně 2023-24 nahradí Kanadu na trhu s tvrdou pšenicí v EU. Národní organizace tureckých výrobců mouky oznámila, že v roce 2023 dosáhla rekordního vývozu mouky: Pro letošní rok byl stanoven exportní cíl na 4 miliony tun mouky.