Ukrajina, činnost EU a role konzervativců ECR při obraně Kyjeva

Evropská unie vždy věrně podporovala ukrajinskou věc a chápala ji jako boj na obranu suverénního národa proti agresivním a expanzivním ambicím Vladimira Putina, který se řídí neokolonialistickými a neoimperialistickými motivy.
Evropa v jednotě se svými členskými státy vždy zastávala jasnou a neochvějnou zásadu: je třeba se postavit agresorovi a bránit suverénní stát.
Tato zásada přesahuje pouhou politickou podporu; zahrnuje závazek dodržovat mezinárodní právo, které jednoznačně odsuzuje jakoukoli formu násilí nebo nátlaku vůči suverénnímu státu.
Postoj EU nespočívá pouze v podpoře Ukrajiny; jde o obranu základních hodnot svobody, svrchovanosti a územní celistvosti, které jsou základem mezinárodního řádu.
Tento postoj sdílí a důrazně prosazuje ECR, skupina Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.
ECR je hlasitým zastáncem práva Ukrajiny na sebeurčení a trvá na pevném a jednoznačném postoji všech svých členů.
Podpora skupiny Ukrajině je zakořeněna v širším závazku vystupovat proti jakékoli formě agrese, která ohrožuje stabilitu a bezpečnost Evropy.
Členové ECR důsledně vyzývají k rázné reakci na ruskou agresi a zdůrazňují, že jakýkoli mírový proces musí zajistit spravedlivé a rovnocenné řešení, které bude respektovat svrchovanost Ukrajiny a zásady mezinárodního práva.
To znamená nejen odrazit agresora, ale také zajistit, aby Ukrajina vyšla z konfliktu v silné pozici, schopné zajistit svou budoucnost a zabránit dalším zásahům do své suverenity.
ECR dala jasně najevo, že každá strana nebo jednotlivec, kteří se chtějí připojit k jejím řadám, se musí připojit k této jednoznačné podpoře Ukrajiny a neponechat žádný prostor pro dvojznačnost nebo váhání tváří v tvář tak jasné agresi.
Stručně řečeno, podpora Ukrajiny je dnes jednou z hlavních výsad plnohodnotné příslušnosti k Evropě a západnímu světu: pokaždé, když někdo projeví váhání nad tímto postojem, jediným, kdo z toho skutečně těží, je Vladimir Putin se svou mediální dezinformační kampaní, která se netýká jen Ruska v rámci jeho hranic, ale proniká i na naše sociální sítě a zpravodajské weby: Nezapomínejme na dezinformační kampaň, kterou odhalila finská softwarová a metodologická společnost Check First, v jejímž rámci ruští hackeři a účty, zjevně falešné a anonymní, posílali do Evropy stejně falešné zdroje zpráv s jediným cílem, aby zpravodajské agentury a kanály tyto zprávy šířily, byť jen za předpokladu jejich pravdivosti, na základě konceptu „každá reklama je dobrá reklama“.
Jakákoli neochota západních stran podpořit Ukrajinu tak napomáhá šíření ruské propagandy a Vladimíru Putinovi hrát v Evropě jeho hru.
Evropští konzervativci jsou proto nedílnou součástí tohoto projektu silné a nezpochybnitelné podpory Ukrajiny ze strany EU.
I proto bylo jako první dokument nového Parlamentu, zvoleného před několika týdny po hlasování 9. června, zvoleno, pravděpodobně i se silnou symbolickou hodnotou, téma ruské invaze na Ukrajinu.
Podle internetových stránek Parlamentu text „potvrzuje trvalou podporu poslanců EP nezávislosti, svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic“. Rovněž „vyzývá EU, aby zachovala a rozšířila svou politiku sankcí vůči Rusku a Bělorusku, aby sledovala a přezkoumávala její účinnost a dopad a aby systematicky řešila otázku obcházení sankcí ze strany společností se sídlem v EU, třetích stran a třetích zemí“.
Usnesení není rozhodující, ale o jeho síle svědčí i většina dosažená při hlasování: Pro rezoluci hlasovalo 495 poslanců, 137 bylo proti a 47 se zdrželo hlasování.
V rezoluci se rovněž zmiňuje „neochvějná podpora při poskytování politické, finanční, hospodářské, humanitární, vojenské a diplomatické pomoci po dobu nezbytně nutnou k zajištění vítězství Ukrajiny“ a odkazuje se na „legitimní právo na sebeobranu“.
Mezi posledními akty minulého zákonodárného sboru tedy najdeme 14. balíček sankcí a omezení uvalených Evropskou radou na vládu v Moskvě: poměrně široký balíček, který se dotýkal různých otázek, jako je doprava, vývoz a financování stran.
Balíček, který byl rozšířen, jak uvedl kabinet hlav států a předsedů vlád členských států, na dalších „116 osob a subjektů odpovědných za akce, které podkopávají nebo ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny“.
Na několika místech se dotkl problematiky ruského plynu, například zákazem překládky ruského LNG v EU za účelem překládky do třetích zemí, financování výstavby a dokončení projektů LNG, překládky z lodi na loď a z lodi na břeh a překládky.
Objevily se také doložky proti obcházení, jako například ta, která požaduje, aby „mateřské společnosti v EU vyvinuly maximální úsilí k zajištění toho, aby jejich dceřiné společnosti ve třetích zemích nevyvíjely žádnou činnost, která by vedla k výsledku, jemuž se sankce snaží zabránit“, nebo ta, která zakazuje reexport válečného materiálu nalezeného na Ukrajině, který by byl klíčový pro rozvoj moskevského válečného průmyslu.
A konečně mezi další opatření patří zákaz ruského financování politických stran, politických nadací, nevládních organizací, think-tanků a poskytovatelů mediálních a informačních služeb v EU (při zachování svobody informací, tisku a myšlení) nebo nová opatření proti Putinově tzv. stínové flotile, která podporuje ruský postup prostřednictvím klamavých praktik vůči členským státům EU.
To vše samozřejmě znamená, že podpora konzervativců a EU ukrajinské věci nikdy nechyběla.
A nyní dosáhla velmi vysoké úrovně.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zopakovala prokyjevský postoj Unie a oznámila dosažení významného prvenství: „EU,“ napsala Němka na X, „stojí na straně Ukrajiny od prvního dne ruské agresivní války. Společně s našimi členskými státy jsme poskytli podporu ve výši přibližně 108 miliard eur“.
Jinými slovy, Evropa vydala na Ukrajinu 108 miliard eur: částku, která Kyjevu umožnila vzdorovat postupu armády, která měla zpočátku i na papíře početní a materiální převahu.
Ukrajina se tak stala oporou bezpečnosti evropských hranic: její protiofenzíva proti vojskům Vladimira Putina drží válku daleko od hranic Evropské unie a každým dnem snižuje silnou touhu ruského vůdce znovu dobýt (jak opakovaně prohlašoval) země bývalého Sovětského svazu, z nichž mnohé jsou dnes plně suverénními státy, které stejně jako Kyjev odmítají podřídit se třetímu státu a z nichž některé jsou již součástí Evropské unie.
Ukrajina,“ dodala von der Leyenová, „tento boj o přežití vyhraje. A EU bude stát při Ukrajině a jejím lidu tak dlouho, jak bude třeba.
Konzervativci z ECR mají v této souvislosti i nadále zásadní význam.
Nejen proto, že jsou klíčovou součástí hlasů, které europarlament odevzdává ve prospěch a na podporu vlády Volodymyra Zelenského, ale také proto, že v době, kdy se rozhořívá souboj o Bílý dům, v němž Donald Trump v současné době vede v průzkumech nad svou vyzyvatelkou Kamalou Harrisovou, mohou členové Ecr skutečně vytvořit velmi důležitý most dialogu přes Atlantik a spojit evropské vedení a americké republikány.
Na druhou stranu se bývalý americký prezident Trump již vyjádřil ve prospěch rychlého řešení konfliktu, ale pouze za předpokladu, že Evropa sehraje svou roli: jeho výzvy k EU, aby udělala více a věnovala více prostředků ukrajinské věci, jsou skutečnými apely na serióznost.
Evropští konzervativci v ECR budou proto v tomto ohledu zjevně i nadále rozhodující a jejich historicky proatlantický alianční postoj bude bodem ve prospěch Kyjeva.