Subscribe
Přízrak ruské plynové války se opět vrací na mezinárodní scénu. V této fázi konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou se pozornost mnoha evropských kanceláří v posledních týdnech soustředila na 31. prosinec 2024, den, kdy vyprší pětiletá metanová dohoda mezi Kyjevem a Moskvou. Dohoda byla poprvé podepsána v roce 2009 mezi ruským Gazpromem a ukrajinským Naftogazem, poté byla obnovena v roce 2019, kdy již hrozilo její zrušení. Tehdy to byla Evropská unie, kdo na obnovení dohody tlačil, ale s ruskou invazí na Ukrajinu se situace změnila. Stačí připomenout tehdejší varování Maria Draghiho: „Které variantě dáváme přednost? Mír, nebo klid se zapnutým radiátorem?“. Smlouva každopádně vydržela i konflikt, ale nyní ukrajinský prezident Zelenskyj údajně prohlásil, že není ochoten zahájit nová jednání s Putinem, aby dosáhl prodloužení. Důvodem je především to, že nechce, aby příjmy Gazpromu nadále živily ruskou válečnou mašinérii. To vše také v očekávání 20. ledna, kdy se Trump ujme úřadu v Bílém domě. Magnát totiž slíbil, že konflikt v krátké době zvrátí, přinese příměří a pravděpodobně stabilizuje situaci. Jistě, na jednacím stole nyní otázka plynu nabude většího významu. DOPADY V EVROPĚ
Evropská unie, a zejména členské státy, které jsou s dovozem ruského plynu nejúžeji spojeny, pravděpodobně pocítí důsledky tohoto zastavení tranzitu přes Ukrajinu. Dohoda se samozřejmě udržela až do dnešního dne, protože na ruské straně jde o značnou sumu peněz, zatímco pro Ukrajinu to nevyhrotilo konflikt s evropskými kancléřstvími a stabilizovalo to část toku peněz a pomoci, která Kyjevu umožnila vydržet až do dnešního dne. Navíc nelze popřít, že ukrajinská síť, která umožňuje průchod plynu, byla zatím bombardování ušetřena. Jedná se o důležitý pruh území, který by se po zastavení tranzitu plynu mohl dostat do hledáčku Moskvy. Zastavení tranzitu bude mít dopady na zásobování několika zemí – v neposlední řadě Itálie -, a to i přesto, že od roku 202, kdy došlo k ruské agresi proti Ukrajině, dovoz plynu z Ruska výrazně poklesl. S konfliktem totiž ruské dodávky do EU klesly ze 40 % na méně než 10 %. Nyní, s tímto novým zastavením, se sníží dovoz do Evropy o dalších 5 %. Nicméně pro některé země, jako je Maďarsko, Slovensko a Rakousko, jejichž dodávky jsou do značné míry závislé na Kremlu, může být situace obzvláště složitá. V těchto případech se zvýšení nákladů jistě projeví na účtech, a tedy i v kapsách občanů. Problém, který se dotkne i těch, kteří již plyn z Moskvy neodebírají, nebo jen minimálně. Důvodem jsou možné spekulace, ke kterým může v následujících měsících na energetickém trhu dojít. ČÍSLA RUSKÉHO PLYNU
Začneme-li scénářem, v němž se tento nový vývoj plynové války odehrává, je třeba připomenout, že před únorem 2022, tedy měsícem, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, představoval dovoz plynu z Moskvy přibližně 40 % potřeb Evropské unie.
Opatření na omezení dovozu z Ruska, která souvisejí s rozhodnutím členských států omezit svou závislost na Moskvě, a to i na podporu Ukrajiny, znamenala, že v roce 2023 tvořil nakupovaný plyn pouze 8 % potřeb. K dnešnímu dni však evropské zásoby plynu klesají rychleji než v loňském roce. Agentura Bloomberg uvádí údaj 75 % dostupných zásob oproti 87 % dostupným ve stejném období loňského roku. Toto sbližování je způsobeno především nižšími teplotami, které Evropu ovlivňují. Právě údaje poskytnuté Eurostatem vykreslují současný obrázek, v jehož rámci byl zemní plyn dovezený z Ruska do Evropy o 54 % nižší než v 1. čtvrtletí roku 2021. Přesto ve 3. čtvrtletí roku 2024 dovoz do Evropy stále činil 20 %, přičemž průměrné náklady se zvýšily především kvůli nejistotě na trhu. Aby se EU vyrovnala s uzavřením tranzitu přes Ukrajinu, bude muset uspokojit potřeby některých zemí, a zvýšit tak podíl plynu z norského plynovodu, případně z amerického LNG. Mezitím se v únoru očekává nová strategie, jejímž cílem je snížit závislost EU na Moskvě. Práce, která byla zahájena v roce 2022 a která například pro Itálii začala přinášet určité ovoce. Před konfliktem na Ukrajině Itálie dovážela z Ruska zhruba 40 % své potřeby plynu, zatímco v roce 2023 dosáhla 5 % spotřeby. Tohoto výsledku bylo dosaženo jen díky politice diverzifikace dodávek, která byla zahájena za Draghiho vlády a pokračovala za premiéra Meloniho. Zastavení tranzitu plynu na Ukrajině by však mohlo mít důsledky i pro Itálii, vzhledem k tomu, že v roce 2024 činil dovoz zhruba 7 %, ale s plným zprovozněním regasifieru v Ravenně se očekává, že toto číslo výrazně poklesne, přičemž LNG v současnosti představuje zhruba 25 % spotřeby plynu v Itálii. RUSKO A STRATEGIE NAPĚTÍ
Ruská strategie napětí spočívá ve vývozu plynu, zejména pro země, které jsou na tomto dovozu nejvíce závislé. V minulých dnech například došlo ke střetu mezi Zelenským a slovenským premiérem Robertem Ficem. Fico prohlásil, že pokud Ukrajina přeruší tok plynu, pak je Slovensko připraveno zablokovat dodávky elektřiny do Kyjeva – hra, která, jak Zelenskij také zmínil, vydělává Bratislavě kolem 200 milionů dolarů ročně. Ukrajinský prezident na svého slovenského kolegu ostře zaútočil a rovněž ho obvinil, že je nástrojem Moskvy v tak choulostivé hře, jakou je plynový střet. Ukrajina se navíc tímto zastavením vzdává asi miliardy dolarů ročně na tranzitních spotřebních daních, přesto je pro Zelenského tato blokáda pozitivním faktorem. Uvedl totiž, že jestliže v době, kdy se Putin ujal moci, činilo roční čerpání přes Ukrajinu více než 130 miliard metrů krychlových, v současnosti je nulové. Ve strategii Kyjeva je samozřejmě i snížení příjmů Moskvy, které tímto způsobem neskončí ve válečné mašinérii. Ve skutečnosti Rusko tímto zastavením přichází o 5 až 6,5 milionu dolarů ročně.
Na druhou stranu Putin prohlásil, že Ukrajina svým rozhodnutím „trestá Evropu“, ale zároveň je prý ruský vůdce ochoten reorganizovat tranzit přes Bělorusko a Polsko, aby se překonala patová situace s Ukrajinou. Kromě toho Moskva kromě dalšího rozšíření TurkStreamu zvažuje i alternativní trhy.
Tato možnost – v každém případě je třeba vše ověřit – by však způsobila zmatek v evropských kancelářích, zejména po (z velké části stále probíhajících) snahách zahájených od roku 2022 o osvobození Evropy od dovozu ruského plynu. Napětí v posledních týdnech Kreml přiživuje také v Moldavsku, kde byl zvolen otevřeně proevropský prezident. Zde již Gazprom dal najevo ochotu zavřít kohoutky a přestat vyvážet tolik plynu kvůli chybějícím remitendám. Země se proto rozhodla přistoupit k přídělovému řízení plynu a k výjimečnému stavu (již od 16. prosince), a to prostřednictvím 30procentního omezení distribuce. Teprve během následujících týdnů se vyjasní celkový obraz a budou definovány dopady a četnost změn.