Subscribe
Putinův falešný ústupek ztěžuje život celé Evropě
Hypotéza o vstupu Ukrajiny do Evropské unie se souhlasem Vladimira Putina zní jako výsměch. Ruský vůdce by byl ochoten tento scénář přijmout jako součást dohody o příměří, ale za tímto zdánlivým ústupkem se skrývá mnohem složitější a zákeřnější strategie.
Pokud by byl Putin skutečně ochoten souhlasit se vstupem Ukrajiny do EU, rozhodně by tak neučinil proto, že uznává právo Kyjeva na evropskou budoucnost, ale spíše proto, že Evropskou unii považuje za ekonomického giganta bez vojenské síly. Rusko se neobává EU neschopné samostatné obrany a roztříštěné vnitřními rozpory. Jinými slovy, tento ústupek není projevem slabosti, ale strategickou kalkulací, která by se mohla vymstít samotné Evropě.
Kontext, v němž tento návrh vzniká, je významný již sám o sobě. Jednání mezi Spojenými státy a Ruskem v Rijádu znamenají důležitý zlom: po letech izolace se Putin vrátil mezi legitimní partnery na diplomatické scéně. V tomto scénáři se zdá, že Evropa je odsunuta na okraj a nemůže určovat běh událostí. Skutečnost, že Američané zahájili přímý dialog s Moskvou a obešli Kyjev a evropské instituce, je sama o sobě znepokojivým signálem.
Představa, že Ukrajina může vstoupit do Evropské unie bez odpovídající vojenské ochrany, je nebezpečnou iluzí. Nedávná pařížská konference, kterou svolal Macron, ukázala, jak je Evropa v otázce bezpečnosti rozdělená. Zatímco Spojené království vyjádřilo ochotu vyslat vojáky k zajištění příměří, Německo se zdráhá. Tento kontrast ukazuje, že EU nemá jednotnou strategii, jak čelit ruské hrozbě, a že Putin si je této křehkosti dobře vědom.
Kromě geopolitických otázek by vstup Ukrajiny do EU představoval obrovskou ekonomickou zátěž. Válkou zničená země by vyžadovala masivní investice do obnovy a stala by se nejchudším členem Unie, který by využíval masivní transfery zdrojů. To by zatížilo již tak křehké ekonomiky zemí, jako je Itálie, Španělsko a Portugalsko, a vyvolalo by napětí s francouzskými zemědělci a východoevropskými zeměmi. Výsledkem by byl další nárůst euroskepticismu a roky politického patu.
Dalším klíčovým prvkem je změna americké politiky za Trumpova prezidentství. Americká administrativa považuje obranu Evropy za odpovědnost, kterou by měla nést pouze EU. Návštěva viceprezidenta JD Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci tuto linii potvrdila: Washington nehodlá garantovat bezpodmínečnou ochranu a očekává, že Evropané budou více investovat do své vlastní bezpečnosti. Tato změna perspektivy by mohla znamenat konec transatlantické aliance, jak ji známe. Pokud Evropa nebude schopna vojensky posílit a jednat soudržněji, hrozí jí, že bude vystavena nové ruské agresi bez tradičního amerického ochranného deštníku.
Putinova zjevná vstřícnost vůči vstupu Ukrajiny do EU není ústupkem, ale taktickým tahem, který by mohl Evropu dále oslabit. Unie stojí před zásadní volbou: posílit svou obranyschopnost a jednat jednotněji, nebo zůstat obětí svých rozporů a smířit se s rostoucí bezvýznamností na globální scéně. Rozhodnutí přijmout Ukrajinu musí být doprovázeno jasnou a ambiciózní strategií, která dokáže potenciální zátěž proměnit v příležitost pro celý kontinent, aby se znovu oživil. Pouze hospodářsky a vojensky silnější Evropa bude schopna čelit výzvám budoucnosti, aniž by byla zneužívána Moskvou a aniž by byla závislá na měnící se politice Spojených států. Čas na rozhodnutí je nyní a čím více času uplyne, tím méně prostoru pro dialog mezi zúčastněnými stranami bude. Světové mocnosti zapojené do dohod budou muset přijmout kompromisy vzhledem k výhodám, kterých se obávají.
Alessandro Fiorentino