Ústavní budoucnost Irska

Konflikty, debaty a dohody týkající se ústavní budoucnosti irského ostrova byly po většinu minulého století trvalým a určujícím rysem irského a britského politického diskurzu. Tyto diskuse formovaly nejen vnitřní politiku ostrova, ale také širší vztahy mezi Irskem, Spojeným královstvím a v posledních desetiletích i Evropskou unií. Otázky týkající se ústavního statusu Severního Irska se však znovu vynořily se zvláštní silou po většinovém rozhodnutí obyvatel Spojeného království vystoupit z Evropské unie v důsledku referenda o brexitu, které se konalo v roce 2016. Toto rozhodnutí se svými hlubokými geopolitickými důsledky reaktivovalo staré napětí a současně přineslo nové a velmi složité výzvy. Jedná se o rozhodnutí, které se i nadále odráží v politické a sociální krajině, a to jak na irském ostrově, tak i mimo něj. V Irsku i mezi mezinárodními pozorovateli se totiž všeobecně uznává, že brexit vedle stupňujících se demografických změn a měnící se politické situace na obou stranách hranice vyvolal nový pocit naléhavosti otázky ústavních změn. Tento pocit naléhavosti není pouze teoretický nebo spekulativní; je hluboce zakořeněn ve vyvíjející se realitě správy věcí veřejných, identity a národní sounáležitosti, kterou brexit obnažil. Naléhavost těchto otázek byla dramaticky zdůrazněna v celém Irsku, Spojeném království i v širší Evropské unii, když bylo stále zřejmější, že výsledek referenda o brexitu povede k situaci, kdy hrozí, že těžce vydobyté výdobytky „Belfastské dohody“ z roku 1998, známější jako Velkopáteční dohoda (GFA), budou ohroženy. Tyto výdobytky, kterých bylo dosaženo během desetiletí usilovného vyjednávání a obětí, byly ohroženy zejména vyhlídkou na takzvanou „tvrdou hranici“ oddělující obě jurisdikce na irském ostrově. Pro mnohé představovala tato možnost více než jen logistický nebo technický problém; symbolizovala potenciální návrat do doby hlubokého rozdělení a konfliktu. Velkopáteční dohoda, podepsaná v roce 1998 po třech desetiletích nelítostného a krvavého konfliktu na ostrově, představuje přelomový úspěch v oblasti řešení konfliktů a demokratické správy. Je založena na základech klíčových principů, včetně „parity respektu“ mezi nacionalistickou a unionistickou komunitou a „principu souhlasu“, který je základem příslušných ústavních nároků a postavení Severního Irska a Irské republiky. Tyto zásady jsou dnes stejně důležité a zásadní jako v době podpisu dohody a slouží jako řídící rámec pro mír a spolupráci na ostrově. Jádrem dohody je uznání legitimity jakékoli volby, kterou svobodně učiní většina obyvatel Severního Irska, pokud jde o jeho ústavní status. To zahrnuje možnost změny tohoto statusu, pokud se většina obyvatel severního i jižního Irska rozhodne v referendu pro sjednocené Irsko. Tato ustanovení byla přijata drtivou většinou v květnu 1998, kdy obyvatelé severního i jižního Irska v historickém referendu schválili Velkopáteční dohodu. V Severním Irsku dosáhla dohoda většiny 71 % a v Irské republice 94 % hlasujících „ano“.

To si rovněž vyžádalo významné a symbolické změny článků 2 a 3 irské ústavy, které odrážejí novou éru vzájemné dohody a spolupráce. Před změnou v roce 1998 článek 2 irské ústavy uváděl, že „území státu tvoří celý ostrov Irsko, jeho ostrovy a teritoriální moře“. Mezitím článek 3 vznášel jasný územní nárok na celý ostrov: „Až do opětovného začlenění národního území, aniž by bylo dotčeno právo parlamentu a vlády zřízené touto ústavou vykonávat jurisdikci nad celým územím, mají zákony přijaté parlamentem stejnou oblast a rozsah působnosti jako zákony Saorstát Éireann a stejný exteritoriální účinek.“. Po referendu byly tyto články změněny tak, aby odrážely přístup založený na větší inkluzivitě a souhlasu. V rámci dohody byly rovněž stanoveny instituce s výkonnými pravomocemi a funkcemi sdílenými mezi oběma jurisdikcemi, což posiluje ducha spolupráce a společného rozhodování, který je základem mírového procesu. Ke konkrétní otázce, jak výsledek referenda o brexitu hrozí ovlivnit Velkopáteční dohodu, poskytlo politické oddělení EU pro občanská práva a ústavní záležitosti zasvěcenou a podrobnou analýzu. Tato analýza nastínila, jak členství Spojeného království a Irska v EU poskytlo zásadní kontext pro koncipování a provádění Velkopáteční dohody. Zdůraznila, jak vystoupení Spojeného království z EU ohrozilo tento společný kontext, a tím narušilo jak samotnou dohodu, tak její účinné provádění. Analýza dále zdůraznila, že rozhodnutí vlády Spojeného království opustit celní unii a jednotný trh EU učinilo ztvrdnutí irské hranice téměř nevyhnutelným. Takový vývoj, ačkoli zdánlivě technického rázu, měl pro mnohé hluboké symbolické a psychologické důsledky a představoval významný krok zpět v mírovém procesu. Představoval také hmatatelnou hrozbu pro integritu dohody, neboť rozdílnost Spojeného království a Irska v oblastech, jako je právo, obchod, bezpečnost, práva, politika a politika, vzbuzovala stále větší obavy. Tyto závěry zazněly ve výzkumné zprávě z roku 2019 s názvem „Návrat Severního Irska k násilí v důsledku tvrdé hranice nebo uspěchaného průzkumu hranic: riziko pro mládež“, jejímž autorem je irský senátor Mark Daly spolu se spoluautory profesorem Patem Dolanem a profesorem Markem Brennanem. Zpráva zdůraznila rizika destabilizace, zejména mezi mladými lidmi, v případě, že by byl mírový proces narušen. Naštěstí intenzivní jednání vedla k uzavření rámcové dohody mezi Evropskou komisí a vládou Spojeného království ve Windsoru v únoru 2023. Tento rámec představuje komplexní soubor řešení zaměřených na řešení konkrétních otázek, ochranu Velkopáteční dohody a zajištění toho, aby byly hlasy obyvatel Severního Irska lépe slyšet. Navzdory těmto řešením není otázka ústavní budoucnosti Irska zdaleka vyřešena. Od referenda o brexitu zesílily výzvy k uspořádání „hlasování o hranicích“ – referenda o sjednocení Irska, což odráží rostoucí zájem a naléhavost této otázky. Ustanovení o hlasování o hranicích je obsaženo v zákoně o Severním Irsku z roku 1998, kterým byla legislativně provedena Velkopáteční dohoda v Severním Irsku.

Uvádí se v něm, že souhlas se sjednoceným Irskem musí být „svobodně a současně udělen“ jak na severu, tak na jihu irského ostrova. Rozhodnutí o vypsání takového hlasování však nakonec přísluší ministru pro Severní Irsko, který musí být přesvědčen, že většina obyvatel Severního Irska pravděpodobně podpoří sjednocení. Profesor Jon Tonge z Liverpoolské univerzity analyzoval průzkumy veřejného mínění provedené v Severním Irsku po referendu o brexitu. Z 12 průzkumů pouze tři ukázaly, že pro sjednocené Irsko je více respondentů než proti. To poukazuje na složitost a nejistotu spojenou s načasováním a pravděpodobností průzkumu o hranicích. Irská vláda mezitím potvrdila svůj závazek dodržovat zásady Velkopáteční dohody a prohlásila, že je připravena respektovat výsledek jakéhokoli budoucího referenda konaného podle podmínek této dohody. Je zřejmé, že ústavní budoucnost irského ostrova je i nadále předmětem intenzivní diskuse, která je podložena desetiletími historie, bojů a pokroku. Udržení jednoty a ducha spolupráce, který je zakotven ve Velkopáteční dohodě, má zásadní význam pro zajištění toho, aby se tato debata rozvíjela mírovou a demokratickou cestou a aby se zabránilo návratu k nestabilitě z minulosti.