Válka na Ukrajině: Pouze diplomacie může zabránit eskalaci

Farnesina se odpoutává od záměrů Paříže a Londýna. Postoj italské vlády k Ukrajině zůstává stejný: bránit svobodu a nezávislost Kyjeva a zároveň diplomatickou cestou vytvářet podmínky pro mír. Itálie se zkrátka distancuje od prohlášení Emmanuela Macrona a Davida Camerona, která slouží pouze k podráždění Moskvy a rozjitření výbušné situace na východní frontě.

Stejně jako před dvěma měsíci francouzský prezident opět hovořil o vyslání západních jednotek na frontu, což u ostatních evropských zemí nenašlo odezvu. Naopak se setkala s námitkami a odporem ze strany Německa a Itálie. Ministerstvo zahraničí ústy ministra Antonia Tajaniho zopakovalo, že žádní italští vojáci nepůjdou bojovat na Ukrajinu a že Itálie není ve válce s Ruskem. Spojené království se k možnosti vyslání vojáků Jeho Veličenstva na Ukrajinu stavělo velmi chladně, ale o to jednoznačněji hovořilo o možném použití britské munice kyjevskými ozbrojenými silami k úderům na ruské cíle. Ministr obrany David Cameron poskytl pomoc ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a dokonce otevřel úvěrovou linku. Kromě zvýšení vojenských výdajů i výdajů na obranu, které by se měly do roku 2030 postupně zvýšit na 2,5 % HDP, premiér Sunak a Cameron vyčlenili další pomoc Ukrajině. Částka 3,5 miliardy liber ročně představuje největší příspěvek, který Kyjevu poskytuje evropská vláda. Od 24. srpna 1991, kdy Ukrajina získala nezávislost na Rusku, se Londýn ukázal jako nejvěrnější kontinentální spojenec Kyjeva.

Hospodářská pomoc, ale také munice a výzbroj. Velká Británie byla první zemí, která Zelenského jednotkám dodala rakety dlouhého doletu. Možné použití balistických raket schopných zasáhnout cíl vzdálený i 500 kilometrů – a tedy na ruském území – doporučily Spojené státy americké. Washington nechce, aby se situace vymkla kontrole; eskalace by byla škodlivá pro všechny, zejména několik měsíců před prezidentskými volbami, v nichž se opět utkají Joe Biden a Donald Trump.

Moskva, která označila Macronova a Cameronova prohlášení za velmi nebezpečná, se chystá napnout svaly. Poté, co Putin popřel, že by revidoval své námořní hranice, se jeho armáda chystá provést taktické jaderné cvičení jen několik kilometrů od ukrajinského státu.

Od Finska až po Lotyšsko se všechny země ležící u Baltského moře chystají posílit své hranice. Země EU, které získaly nezávislost na Rusku, se obávají rozšíření konfliktu a zažívají stejnou situaci jako Ukrajina. Důrazně a formálně odsuzují jak invazi do suverénního a nezávislého státu, tak válečné akce, které se nazývají hybridní. Protože válka se nevede jen na frontě, ale oživují ji i elektronické akce, špionáž, sabotáže a dezinformace.

Tallinn obviňuje Rusko z vedení stínové války proti Západu. Vilnius je naopak přesvědčen, že cílem Moskvy je šířit strach, nejistotu a pochybnosti mezi obyvateli bývalých sovětských republik, kteří budou v červnu hlasovat o obnovení Evropského parlamentu. Proto vyzývá NATO a Brusel k rázné a přiměřené reakci.

Hybridní válka různými způsoby překročila také hranice Polska, České republiky a Německa. Jestliže se vládě ve Varšavě podařilo útoky, přepadení a požáry zmařit, Praha a Berlín musely bezohledným ruským hackerům čelit jen s velkými obtížemi. Německo přiznalo, že loňský útok na e-maily členů Sociálnědemokratické strany, kteří měli blízko k německému kancléři Olafu Scholzovi, měl sovětskou matrici.

V posledních měsících pokračovaly aktivity Ruska zaměřené na destabilizaci členských států EU, a to i na jiných úrovních. Jedním z nich je manipulace s informacemi. Evropská rada v usnesení přijatém 17. května pozastavila činnost čtyřem médiím, která šířila a podporovala propagandu v souvislosti s agresivní válkou proti Ukrajině. Portál Hlas Evropy, agentura RIA Novosti a deníky Izvestija a Rossijskaja gazeta proto nebudou moci na evropské půdě provozovat vysílací činnost a budou moci provádět pouze výzkum a rozhovory. Moskva tento krok Evropské rady odsoudila a okamžitě jej označila za politickou cenzuru jakýchkoli alternativních a protichůdných názorů vůči západnímu narativu.

To vše se děje v době, kdy je hlasování o obnovení parlamentů ve Štrasburku a Bruselu velmi blízko. Od 6. do 9. června půjde 360 milionů občanů 27 států EU k volbám, aby naplnili jedno ze svých práv a posílili demokracii na starém kontinentu. Je logické, že strategie a priority Evropské komise a Parlamentu budou záviset také na výsledcích konzultací. Jak již Ursula von der Leyenová zopakovala loni v únoru, ochrana evropských hranic bude tématem, které bude zařazeno do kontinentální politické agendy. Nájemkyně paláce Berlaymont také dodala, že pokud bude potvrzena, mohla by zvážit zřízení strategického komisaře speciálně pro obranu EU.

Bezprostředně po hlasování v evropských volbách se ve dnech 13. až 15. června v Borgo Egnazia v Apulii uskuteční summit skupiny G7, kterému bude předsedat premiérka Giorgia Meloniová. Schůzka by mohla být předzvěstí akcí, které by měly oslabit Rusko a přimět Vladimira Putina přemýšlet o možném příměří. Spojené státy tlačí na spojence, aby jednostranně zabavili ruské rezervy a aktiva v hodnotě téměř 300 miliard dolarů, které byly zmrazeny před dvěma lety bezprostředně po invazi na Ukrajinu. Jestliže Washington na takové rozhodnutí tlačí, Japonsko a Evropa jsou mnohem opatrnější, protože to prezidentka ECB Christine Lagardeová považuje za nebezpečný precedens. V takovém případě je třeba zvážit mnoho právních a technických otázek. Stanoviska, která by mohla být nezávazná, by mohli ministři financí G7 poskytnout bezprostředně po přípravném zasedání ve Strese.

G7 v každém případě umožní dialog a jednání mezi jednotlivými zástupci Itálie, Francie, Německa, Spojeného království, Spojených států, Kanady a Japonska, jakož i Evropy, kterou při této příležitosti zastupuje současná předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová a předseda Evropské rady Charles Michel. Není pochyb o tom, že prioritou každé hlavy státu a předsedy vlády je zastavit válečné akce na ukrajinské frontě, a to především pomocí diplomacie. Dokonce i Macron, který jen v roce 2024 dvakrát spekuloval o vyslání západních vojsk na frontu, se snaží. V souvislosti s olympijskými a paralympijskými hrami v Paříži, které se budou konat od 26. července do 11. srpna a od 28. srpna do 8. září, by si prezident Francouzské republiky přál, aby byla dodržována Deklarace tisíciletí OSN a tzv. olympijské příměří, zásada, která ve starověkém Řecku zaručovala během her období klidu po celou dobu konání akce. V tomto ohledu Macron využil diplomatické kapacity Pekingu a jeho vlivu na Moskvu. Prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching poté, co ujistil Francii o svém závazku zajistit příměří na olympijských hrách v Paříži, jednal o této záležitosti s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Moskva se zdržela, nesouhlasila ani neodmítla a vyhradila si konečné slovo. Pokud by došlo k rozhodnutí Ruska o příměří, Kyjev by stejně nebyl zcela spokojen, vzhledem k tomu, že prezident Zelenskyj se již nechal slyšet, že slibům protivníka nebude věřit.

Cesta k míru a příměří zůstává slepou uličkou, ale v každém případě jediným schůdným řešením zůstává to, které předložilo italské ministerstvo zahraničí: diplomacie.