Subscribe
Sánchez je jediným levicovým lídrem v Evropě, který neprohrál.
V nedávných evropských volbách posílila ve většině zemí politická pravice, s výjimkou zemí, které čelí kritické situaci a kde je těžké rozlišit pravici od levice. Španělský případ však vyniká jako jediný, kde si levý střed stále udržuje dostatečnou podporu, aby se vyhnul krizi legitimity.
Vraťme se k parlamentním volbám v roce 2023: Mnoho lidí očekávalo vítězství Lidové strany (PPE), zejména poté, co tento středolevicový blok utrpěl v nedávných komunálních volbách výrazné ztráty. I přes zlepšení o více než 10 procentních bodů oproti volbám v roce 2019 však PP získala pouze 33 % hlasů, zatímco PSOE (S&D) Pedra Sáncheze se jí téměř vyrovnala s téměř 32 %.
Potřeba dosáhnout 176 mandátů pro vládnutí ve Španělsku proto nevyhnutelně vedla k vyhodnocení povolebních aliancí. PP se v rozhovoru s Voxem (ECR) zastavila na 170 křeslech, aniž by tím bylo dotčeno přání nacionalistických křídel obou stran nespojit se s žádnou nezávislou nebo separatistickou formací; PSOE místo toho získala nejprve souhlas Sumaru (GUE/NGL) a poté různých regionalistických formací, které poskytují vládě vnější podporu, včetně Republikánské levice Katalánska (ERC, Zelení/ALE), seznamu Junts per Catalunya ( NI), baskických formací EH Bildu (GUE/NGL) a Baskické nacionalistické strany (EAJ/PNV, RE) a stran galicijských zájmů (BNG, Zelení/ALE) a Kanárských ostrovů (CC, pro RE).
Sánchez tak může počítat se 147 přímými hlasy a 32 hlasy zvenčí, což mu přináší 179 hlasů proti 171 hlasům středopravého bloku PP-Vox. Slabá většina, která mu však umožňuje zůstat ve vládě země.
V regionálních volbách v roce 2023 zvítězila španělská pravice v Aragonii, na Kanárských ostrovech, v Kantábrii, Valencii, Extremaduře, na Baleárských ostrovech, v Madridu, Murcii, La Rioja, Ceutě a Melille. Z nich bylo 8 regionů „vyrváno“ středolevé většině, která v nich vládla.
Zasedání správních a evropských voleb v roce 2024 se tak zdálo být jedinou možností, jak dát španělskému socialismu definitivní impuls, ale nestalo se tak. V Katalánsku, regionu, který je pro Lidovou stranu jistě velmi obtížný, se socialisté ukázali jako první strana s 28 % hlasů, přičemž vedli jak Puigdemontovu formaci s 22 %, tak ERC se 14 % a Lidovou stranu s 11 %. a Vox 8 %. Jistě, situace je stále vyhrocená, uvážíme-li, že socialisté „prohráli“ první klání ve volbě předsedy katalánského parlamentu, které vyhráli Puigdemontovi stoupenci s 59 hlasy ze 135 při rozhodující absenci středopravicových a levicových Sumarů. Junts, ERC a CUP („triáda“ katalánského hnutí za nezávislost) se zastavily na 9 křeslech od absolutní většiny, pakt mezi socialisty, ERC a Sumarem se zdá být pravděpodobnější, ale je to ještě předčasné.
V Baskicku to nedopadlo o nic lépe: PNV a EH Bildu skončily nerozhodně (35 % pro první, 32 % pro druhou, shodně 27 mandátů), následovali socialisté se 14 % a 12 mandáty, lidovci s 9 % a 7 mandáty. Sumar a Vox uzavírají baskický parlament s jedním mandátem. V odcházející koalici se PNV a socialisté spojili a získali 41 křesel oproti 33 křeslům opozice. S největší pravděpodobností se opět objeví stejná aliance, která by měla získat většinu 39 křesel ze 75, což povede Sáncheze k dalšímu vítězství.
Jediným regionem, kde lidovci zvítězili, byla historicky pravicová Galicie, kde se 47 % získali absolutní většinu křesel. Zajímavé je, že je to jediný kraj ze všech tří voleb v roce 2024, kde se Voxu nepodařilo získat ani jeden mandát s 2 %.
Konečný výsledek evropských voleb se tedy nezdá být absurdní: PP se zastavila na 34 % s 22 mandáty, PSOE na 30 % s 20 mandáty, Vox na 10 % s 6 mandáty, Sumar-Podemos na 8 % a 5 mandáty. Následují některé regionalistické formace (ERC-EH Bildu-BNG-Ara Més) s 5 % a 3 mandáty, „strana“ zrozená z iniciativy internetové hvězdy Alvise Péreze, blízká krajní pravici, s názvem „Se Acabó the Fiesta“ (NI) s 4,5 % a 3 mandáty a Junts closes (2,5 % a 1 mandát) a PNV, v koalici s dalšími umírněnými regionalistickými stranami, s necelými 2 % a jedním mandátem.
Při projekci výsledků vidíme, že pravý střed se zastaví na 44 % s 28 mandáty z 61 dostupných, levý střed na 47 % s 30 mandáty a „bodem zvratu“ by byla Pérezova strana s oněmi 4, 5 % rozhodujících.
V tomto případě jsou jasné dva prvky: Sánchez a separatistická levicová koalice v průběhu času neoslabili natolik, aby nikdy neklesli pod 45 %; na pravici přítomnost dvou skupin, které stojí proti sobě u nacionalističtějších a euroskeptičtějších voličů, neposiluje Partido Popular natolik, aby to byl rozhodující impuls k vítězství. Má-li být středomořská Evropa „sjednocena“, bude nutné vypracovat velmi důležité otázky.