Předsedou španělské vlády byl právě znovu zvolen socialista Pedro Sánchez. Sánchezova kandidatura byla možná pouze s podporou separatistických stran Katalánska a Baskicka.
Sánchez získal nadpoloviční většinu potřebnou k tomu, aby se stal premiérem: Z 350 mandátů bylo 179 mandátů.
Jednání, která vedla k Sánchezovu vítězství v parlamentu, se setkala s velkým ohlasem občanů i opozičních stran.
Od poloviny října organizují desítky organizací občanské společnosti masové protesty proti Sánchezovým dohodám s katalánskými separatisty, konkrétně s Junts per Catalunya. Junts je strana Carlese Puigdemonta, vůdce separatistů, který v říjnu 2017 zorganizoval puč proti jednotě Španělska a (nezákonně) vyhlásil Katalánsko nezávislým státem.
Sánchez souhlasil s tím, že v Kongresu předloží zákon o amnestii, který by odsouzeným katalánským separatistům udělil milost. Jejich zločiny se rovnají vzpouře, rebelii a pouličnímu terorismu. Výměnou za to hlasovalo 7 Puigdemontových poslanců ve španělském Kongresu pro Sánchezovu nabídku.
Dohoda mezi PSOE a Junckerem také přiznává, že španělská vláda „judicializovala politiku“, tj. použila proti katalánskému separatistickému hnutí techniky lawfare.
Podle analytiků tato dohoda otevírá dveře k tomu, aby se v Katalánsku v blízké budoucnosti konalo vládou podporované referendum o sebeurčení.
Několik hodin po podpisu paktu byl na ulici Núñez de Balboa přímo v centru Madridu zastřelen Alejo Vidal-Quadras, odpůrce amnestie a bývalý místopředseda Evropského parlamentu.
Španělská socialistická strana (PSOE) zaregistrovala kontroverzní návrh zákona na začátku tohoto týdne, čímž splnila Sánchezův slib Puigdemontovi, že zákon musí být v parlamentu před Sánchezovou debatou o znovuzvolení.
Více než 2 miliony lidí se po celém Španělsku sešly na dosud nevídaných demonstracích proti úřadující vládě.
Amnestii odmítlo více než 20 profesních sdružení, skupin občanské společnosti a médií, včetně Španělské konfederace podnikatelských organizací, Sjednoceného policejního svazu, Asociace španělských diplomatů, Asociace státních zástupců, Profesní asociace soudců, Asociace státních daňových inspektorů a Historiků Katalánska, Fóra profesorů.
V sídle PSOE v Madridu (a v jejich regionálních kancelářích ve velkých španělských městech) se demonstrovalo více než deset dní po sobě. Ministerstvo vnitra dalo pokyn národní policii, aby tyto pokojné protesty potlačila slzným plynem a gumovými projektily. K protestům proti socialistům se připojily i osobnosti mezinárodních médií, například konzervativní moderátor Tucker Carlson.
Carlson řekl, že „svět musí vědět, co se děje ve Španělsku“. Tvrdil, že socialisté „ve spojenectví se separatisty“ se chtějí zbavit právního státu ve Španělsku.
Carlson varoval, že „přímo uprostřed Evropy“ se rozmáhá „tyran“.
Generální rada soudnictví, nezávislý orgán, který zaručuje nezávislost soudců a soudů, označila amnestii za „likvidaci právního státu ve Španělsku“. Španělský Nejvyšší soud navíc tento týden upozornil, že je třeba respektovat dělbu moci.
Koncem října představila konzervativní strana Vox (ECR) v Evropském parlamentu zprávu svého think tanku Fundación Disenso. Zpráva s názvem „Amnestie vůdcům převratu: „Historie nelegitimního ústavodárného procesu“ uvádí všechny právní argumenty proti amnestii.
Vox jako jediná strana podporuje všechny pokojné demonstrace, zatímco ostatní strany se od demonstrací v sídle PSOE distancovaly.
Španělský ústavní soud v minulosti uvedl, že zákon o amnestii by vyžadoval ústavní reformu. Dokonce i vysoce postavení představitelé socialistů – včetně bývalého premiéra Felipeho Gonzáleze – označili dohodu o amnestii Sánchez-Puigdemont za „protiústavní“.
Sánchezova vláda se také zavděčila regionálně-nacionalistickým stranám v Baskicku. Slíbil jim cestu k „národnímu uznání“ baskického regionu a „bilaterální vztahy“ se Španělskem.
Je to poprvé v historii španělské demokracie, kdy vítěz voleb nebude vládnout. Ve všeobecných volbách 23. července získala nejvíce hlasů středopravicová Lidová strana (PP), která však v Kongresu nezískala absolutní většinu.
Po konzultacích s králem Filipem VI. pověřuje hlava státu sestavením vlády předsedu PP Alberta Núñeze Feijóa. Feijóovi se však nepodaří získat dostatečnou parlamentní podporu.
Král poté svolal strany k dalšímu kolu konzultací a jmenoval Sáncheze.