Subscribe
V době, kdy Evropská unie čelí rostoucím výzvám, pokud jde o globální konkurenceschopnost, je naléhavě nutné, aby EU hledala strategické alternativy v různých klíčových odvětvích, včetně energetiky. Přechod na konkurenceschopnější ekonomiku musí být poháněn obnovitelnými zdroji energie a novými technologiemi, což je nezbytný krok k tomu, aby si Evropa udržela svůj význam na mezinárodní scéně. Aby však byl tento přechod udržitelný, potřebuje EU dlouhodobou vizi, která bude integrovat inovace a spolupráci mezi veřejnými a soukromými subjekty v rámci EU i mimo ni.
Jedním z odvětví, kde může EU zvýšit svou konkurenceschopnost, je energetika, zejména vodík jako klíčový zdroj energie v její budoucí energetické strategii. Navzdory pokrokům v oblasti vodíkové politiky, jako je evropská vodíková strategie, průmyslová sdružení a další aktéři nadále požadují úpravy způsobu, jakým je tato politika prováděna.
Je zřejmé, že je třeba vytvořit konkurenceschopný trh s vodíkem, který umožní nákladově efektivní a účinnou výrobu, ale toho nelze dosáhnout bez pragmatičtějšího a technologicky neutrálního přístupu.
Chce-li EU stát v čele tohoto nového odvětví, musí umožnit inovace, aniž by kladla zbytečné překážky, které brání rozvoji nových technologií.
Průmyslová sdružení, jako je Hydrogen Europe, zdůraznila, že je důležité přezkoumat stávající politiky ovlivňující výrobu vodíku, zejména s ohledem na konkurenceschopnost z hlediska nákladů. EU musí upřednostnit odstranění regulačních překážek, které zvyšují náklady na výrobu vodíku a obnovitelné energie obecně, aniž by byla ohrožena udržitelnost. Je nezbytné, aby se politiky nezaměřovaly pouze na nabídku nízkouhlíkových technologií, ale aby zahrnovaly také pobídky na straně poptávky, které by stimulovaly vytvoření skutečného a robustního trhu s produkty získanými z vodíku.
Kromě vodíku musí EU prozkoumat další strategické alternativy, aby posílila svou konkurenceschopnost. Digitalizace a umělá inteligence jsou oblasti, v nichž může Evropa vyniknout, pokud budou politiky podporovat výzkum a vývoj a zároveň podporovat spolupráci s univerzitami a technologickými společnostmi s cílem urychlit inovace. V kombinaci s propojenější sítí energetické infrastruktury by to zajistilo větší integraci obnovitelných zdrojů energie a zvýšilo odolnost evropského energetického systému vůči případným globálním krizím.
Kromě toho nelze podceňovat úlohu EU při vytváření globálních trhů. Například vodík je produkt, který lze vyvážet a používat na mezinárodní úrovni. Aby však Evropa získala konkurenční výhodu, musí zlepšit své strategie internacionalizace. EU musí jednat rychle, aby posílila své postavení na mezinárodních trzích, a usilovat o vytvoření strategických aliancí s dalšími zeměmi a regiony a zajistit, aby její předpisy a normy byly přijaty na celém světě.
Zásadní roli v tomto směru hrají průmyslová sdružení. Jsou hlasem, který nejlépe rozumí výzvám, jimž čelí výrobní odvětví, a proto musí být slyšet při přijímání politických rozhodnutí. Spolupráce mezi Evropskou komisí a reprezentativními subjekty různých odvětví, jako je energetika nebo průmysl, musí být užší a účinnější při vytváření politik, které budou prospěšné nejen pro korporace, ale také poskytnou příležitosti malým a středním podnikům, jež jsou pro evropské hospodářství zásadní.
Vzhledem k tomu, že EU pokračuje v prosazování svých ekologických a digitálních programů, nemůže si dovolit spoléhat se výhradně na řešení, která byla účinná v minulosti. Je nezbytné, aby EU hledala nové strategie, jejichž cílem bude nejen zlepšit účinnost vnitřních trhů, ale které jí také umožní stát se světovým lídrem v oblasti inovací a udržitelnosti. Pokud EU dokáže tyto prvky účinně integrovat a zlepšit své politiky, bude schopna zajistit svou dlouhodobou konkurenceschopnost nejen v oblasti energetiky, ale i v mnoha dalších klíčových oblastech pro budoucnost.