Subscribe
Analýza výsledků voleb ve dnech 6.-9. června.
Sčítání hlasů v evropských volbách bylo ukončeno a podle všeobecného očekávání nepřineslo jistý a jednoznačný výsledek a vzhledem k současnému volebnímu systému bude k dosažení většiny nutná dohoda mezi několika evropskými stranami.
Existují pouze tři koalice, které by mohly samostatně překročit 361 křesel – minimální hranici pro většinu: koalice lidovců, socialistů a liberálů by se zastavila na 406 poslancích, koalice více orientovaná na levici se vstupem zelených by měla 458 křesel a „největší“ by byla ta s přítomností konzervativců ECR, která by většinu stáhla na 482 křesel.
Samozřejmě, že nikdy nejde o zcela přímočaré hlasování, také a především proto, že je obtížné přimět k dohodě strany, které se pak střetnou na národní půdě. Pravděpodobnější je, že by se mohla vytvořit osa kolem EPP, skupiny RE a ECR (které by se společně zastavily na pouhých 15 křeslech od většiny), která by pak pokračovala v získávání konsensu od skupin mimo většinu.
Vyjděme právě z této hypotézy o většině EPP-RE-ECR-ostatní: vyloučení AfD ze skupiny ID jistě otevírá různé scénáře, i když je nepravděpodobné, že by Marine Le Penová (RN, ID) mohla být klidně součástí evropské většiny, jejíž součástí by měl být legitimně i Macron. Je pravděpodobnější, že Liga Mattea Salviniho (ID) by byla součástí této většiny, která by viděla oba své národní spojence FdI (ECR) a FI (PPE) jako nedílnou součást evropské většiny. Totéž by se mělo stát i Geertu Wildersovi (PVV, ID), který je na cestě do vlády společně se stranami VVD (RE), BBB (PPE) a NSC (PPE), pro které by nemělo být „kacířstvím“ přijmout vstup do podobné většiny.
Pak je třeba ještě vyřešit některá hlasování, například rumunská skupina AUR: ta má velmi blízko k ECR, prozatím jeden z nich souhlasil se vstupem do skupiny Zelení/ALE a dalších 5 zvolených je místo toho ve skupině Nekritičtí, takže by to mohla být důležitá posila. Dalším klíčovým prvkem by mohl být Viktor Orbán, který se svou stranou Fidesz zůstává po vyloučení z Evropské lidové strany (EPP) ve skupině nekritizovatelných poslanců. Giorgia Meloni (FdI, ECR) se však již delší dobu snaží o nápravu vztahů.
Většina EPP-RE-ECR-ostatní by tedy mohla dosáhnout 375 hlasů ze 720, i když by rovnice nebyla matematická, protože „levicovější“ síly v rámci liberálů by se na takové spojenectví nemusely dívat příznivě.
Alternativou, s níž se zatím nepočítá, ale kterou je třeba zvážit, je „zcela pravicová“ většina s PPE-ECR-ID: tyto tři skupiny by začínaly na 324 mandátech, k nimž by se přidaly hlasy reformních pravicových sil a nezařazených, kteří by takovou většinu mohli ocenit. Z liberálů by se reálně kromě irské Fianna Fáil, některých bulharských hnutí (DPS/HÖH a PP-DB), nizozemských liberálů za zájmy národní vlády a švédských liberálů těžko podařilo získat většinu více než 20 poslanců. Z nezařazených jsou to různé pravicové síly, které by mohly projekt podpořit i bez „protislužby“: mezi nimi bulharští nacionalisté (V), některé řecké pravicové síly (Nike a PE), polská pravice KWiN, rumunská AUR a Fidesz.
Toto spojenectví by se i v tomto případě mohlo zastavit mezi 365 a 375 křesly, přestože bylo výsledkem řady velmi těsných jednání. Německá moc je v tomto případě velmi omezená: Kancléř Scholz (SPD, S&D) byl v evropských volbách těžce poražen a do rekonstrukce většiny jistě nebude mít příliš co mluvit, a to do té míry, že SPD není ani vedoucí stranou sociálnědemokratické skupiny, kterou porazila jak italská PD, tak španělská PSOE; o nic lépe na tom nejsou ani Francouzi s Macronem, který může pod trestem vyloučení z většiny tahat za nitky přítomnosti Le Penové jen do určité míry.
Jediným předsedou vlády, který má sílu a autoritu potvrzenou volebními urnami, aby v Evropě nastal obrat, je Giorgia Meloniová, která má konkrétní příležitost vytvořit skutečnou evropskou „pravostředovou“ vládu, která by konečně dala Evropě politicky jednotnou většinu. Nyní je na ní, aby po skončení zasedání G7 utkala síť a překonala rozpory mezi jednotlivými stranami a členskými zeměmi.