Volby do Evropského parlamentu: Meloni se stal jedním z nejdůležitějších evropských lídrů

Ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly 6. až 9. června, se Evropa výrazně přiklonila k pravici. Zatímco na Západě krajní pravice potvrdila předpovědi analytiků a posílila, ve střední a východní Evropě volby do Evropského parlamentu ovládly proevropské centristické strany. Ze dvou největších politických sil v Evropském parlamentu se podařilo získat více křesel pouze lidovcům, zatímco sociální demokraté si udrželi druhou pozici, ale ztratili křesla. Obnova, která je v současném zákonodárném sboru na třetím místě, je největším poraženým v letošních volbách a ztratila nejvíce křesel, protože v příštím volebním období bude mít v Evropském parlamentu o více než 20 křesel méně než nyní. Na druhém konci spektra jsou hlavními vítězi těchto voleb krajně pravicové strany, jejichž úspěch v těchto volbách, kromě toho, že získaly více křesel v evropském zákonodárném sboru, již v několika zemích způsobil vnitropolitické otřesy. Podle posledních oficiálních údajů obsadí v Evropském parlamentu asi 100 křesel extremisté. A to je jen uskupení ID – Identita a demokracie, které bude mít kolem 60 mandátů, a radikální levice s dalšími více než 30 mandáty, ale k tomu je třeba připočítat mandáty, které získaly další populistické a ultrakonzervativní strany, které nejsou součástí těchto uskupení.

Výsledek voleb do Evropského parlamentu přináší předčasné volby ve Francii a Belgii a nestabilitu v Německu a Rakousku.

Francouzský prezident Emanuel Macron po drtivém vítězství extremistické strany Marine Le Penové (a drtivé porážce své vlastní strany) vyhlásil předčasné parlamentní volby. V Belgii premiér Alexander de Croo v slzách odstoupil poté, co jeho strana utrpěla drtivou porážku od vlámských konzervativců a krajně pravicových separatistů, kteří se pravděpodobně ujmou vedení země poté, co jim voliči dali v Evropském parlamentu přibližně 50 % hlasů.

Neúspěch koalice podporující kancléře Olafa Scholze v Německu ukazuje, že „ještě nikdy nebyla vláda tak nepopulární jako ta současná“, tvrdí šéf německého institutu pro průzkum veřejného mínění. Příliš dobře si nevede ani rakouský kancléř Karl Nehammer, jehož strana prohrála – byť těsně – s krajní pravicí, přičemž obě strany získaly kolem 25 % hlasů.

„Lidé jsou obecně euroskeptičtější,“ řekla po hlasování jedna z vedoucích představitelek krajně pravicové strany AfD Alice Weidelová. Velký nárůst voličů zaznamenala Alternativa pro Německo (AfD), která se v průzkumu spolkové země umístila na druhém místě s přibližně 15 % hlasů před politickou stranou kancléře Olafa Scholze, která získala jen 14 %. Ve skutečnosti všechny Scholzovy koaliční strany utrpěly porážku, přičemž tři z nich – SDU, FDU a Zelení – se jen těsně vyrovnaly vítězné CDU/CSU.

„Pro strany, které brání Evropu, to není dobrý výsledek,“ prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron v noci po vyhlášení výsledků voleb.

„Nebudu moci pokračovat, jako by se nic nestalo,“ prohlásil ve snaze ospravedlnit své gesto rozpustit francouzský parlament a zahájit tak proces předčasných voleb, kterým reagoval na žádost mladého vůdce Národního shromáždění (RN) Jordana Bardella. Strana RN Marine Le Penové zvítězila ve francouzských volbách do Evropského parlamentu s výrazným náskokem před výsledky stran francouzské vládní koalice. RN získala třetinu francouzských hlasů, zatímco Renesance, socialisté a liberálové, dohromady sotva 30 %. Po svém letošním vítězství bude mít RN ve štrasburském parlamentu 12 křesel navíc ke svému současnému počtu. RN bude mít 30 křesel, což je polovina celkového počtu křesel skupiny ID, mezi jejíž zakladatele patří Marine Le Penová.

„Francouzi nám právě dali nejvyšší skóre pro stranu za posledních 40 let,“ reagovala Marine Le Penová, která dala Seznamu RN více než 32 %.

Giorgia Meloni se stává jednou z nejvýznamnějších evropských vůdkyň

Zatímco někteří vrcholní evropští představitelé byli po těchto volbách „sraženi na kolena“, italská ultrakonzervativní premiérka Giorgia Meloniová si upevnila svou pozici. Její strana Fratelli D’Italia, člen skupiny ECR, získala téměř třetinu hlasů italských voličů, což je čtyřikrát více než v předchozích volbách do Evropského parlamentu v roce 2019, a stala se jedním z nejvýznamnějších evropských lídrů.

Ačkoli si v některých zemích centristické strany udržely své pozice, silný vzestup krajní, populistické pravice, v mnoha případech až na druhém místě, ukazuje, že se jí podařilo využít nespokojenosti lidí s rostoucími cenami a klesající životní úrovní v EU, evropskou zelenou politikou, náklady na války a imigraci atd.

Proevropské centristické strany si ve střední a východní Evropě obecně vedly dobře. Výjimkou je politická strana populistického maďarského premiéra Viktora Orbána FIDESZ, která sice volby vyhrála, ale navzdory extrémně vysoké účasti Maďarů si ve volbách nevedla dobře. Zatímco na Západě je obecným trendem vzestup krajní pravice, v Nizozemsku došlo k překvapení: navzdory výraznému úspěchu v loňských celostátních volbách se populistické Straně pro svobodu Geerta Wilderse podařilo obsadit pouze druhé místo za sociálními demokraty bývalého místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse.

Ve střední a východní Evropě zvítězily centristické, proevropské strany, ale krajně pravicové strany zůstaly daleko za nimi.

V Polsku, největším východním členovi Evropské unie, vyhrála volby do Evropského parlamentu centristická Občanská koalice premiéra Donalda Tuska, bývalého předsedy Evropské rady. Vítězství jeho strany přišlo po volební kampani, které dominovala bezpečnostní témata v souvislosti s hrozbou ze strany Ruska.

„Jsme majákem naděje pro Evropu,“ prohlásil Tusk v den voleb po vyhlášení výsledků.

Varšavský vůdce označil situaci ve Francii za „dramatický smutek“, zatímco lidé u moci v Německu podle něj „nemají důvod k radosti“. O svém vítězství, respektive o volbě Poláků, řekl, že je výsledkem volby mezi „bezpečnou budoucností v zemi v srdci EU, nebo nebezpečnou budoucností“, pokud by zvítězili jeho hlavní protivníci ze strany Právo a spravedlnost, kteří jsou známí sváry s bruselskými byrokraty.

Také v Rumunsku vyhrála volby do Evropského parlamentu volební aliance dvou politických stran vládnoucí koalice, PNL a PSD. Získali významných 54 % všech rumunských hlasů. Bohužel jen málo Rumunů, kteří hlasovali pro alianci PSD-PNL, ví, že obě strany jsou součástí dvou evropských parlamentních skupin, které jsou doktrinálně zcela protichůdné. PSD je součástí skupiny S&D a PNL skupiny EPP. Nejvýznamnější volební výsledek však zaznamenala konzervativní, krajně pravicová strana AUR – Aliance pro svaz Rumunů – strana, která v roce 2019, v předchozích evropských volbách, neexistovala a 9. června se umístila na druhém místě v preferencích Rumunů s přibližně 15 %, ale také strana SOS, odnož AUR, strana založená nedlouho před volbami, která překročila volební práh 5 % a do nového Evropského parlamentu vyšle také svého zástupce. Podle analytiků za vítězstvím AUR a SOS stojí také hlasy Rumunů v diaspoře, kteří, přestože měli více volebních místností než v minulých volbách, nepřišli volit ani v polovičním počtu oproti těm, kteří tento hlas využili v roce 2019.

FIDESZ maďarského premiéra dokázal předstihnout začínající stranu TISA Petera Magyara, která v kampani slibovala vymýcení korupce a obnovení demokratické rovnováhy, jež byla podle kritiků narušena během dlouhého období vlády Viktora Orbána. TISA si však vedla velmi dobře a skončila jen asi 10 procent za FIDESZem na druhém místě. Progresivní Slovensko, liberální a prozápadní opoziční strana na Slovensku, porazilo SMER-SD, největší stranu v levicové nacionalistické vládě premiéra Roberta Fica, který minulý měsíc přežil pokus o atentát. V České republice porazilo populistické opoziční hnutí ANO středopravicové uskupení Spolu, které vede vládu.

Co bude dál? ….

Podle některých analytiků bude vše záviset na schopnosti ultrakonzervativní pravice a populistů vyjednávat v příštím Evropském parlamentu. Dá se však očekávat, že po signálu, který Evropané v těchto volbách vyslali, nastane období mírnější klimatické agendy (a oddechu v oblasti Green Deal), tvrdší migrační politiky a revize diskuse o nezávislosti evropské výroby a obecně období hospodářského a politicko-kulturního konzervatismu. Signálem může být i to, že kandidátka EPP na nové funkční období v čele Evropské komise Ursula von der Leyenová poté, co nabídla socialistům a liberálům obnovení stávající koalice v čele Komise v novém Parlamentu, oznámila, že si „nechává otevřené dveře“ pro další dohody.