Volby v Německu, Proč se CDU mýlí

Revoluce zdravého rozumu pokračuje ve svém dlouhém a nezastavitelném tažení Západem. Je to revoluce s jasně reakčním smyslem, ale to jí nebrání být revoluční v nejširším slova smyslu, protože se zřejmě nespokojí s pouhým překomponováním poruch, které vyvolal progresivismus, ale otevřeně a explicitně usiluje o úplnou přeměnu řádu vytvořeného po druhé a (možná i) první světové válce. A je reakční ze dvou důvodů: za prvé proto, že není utopická, ale realistická, což znamená vrátit se přinejmenším ke svatému Tomáši Akvinskému, a za druhé proto, že usiluje o znovunabytí politického a společenského řádu, který učinil Západ civilizovanou a civilizující Civilizací, což je hodně na obnovu a je to dokonalá reakce.

Včerejší volby v Německu. Přestože je předpovídaly průzkumy veřejného mínění, politické zemětřesení, které z výsledků vyplynulo, bylo nebo bude malé. Liberálové, kteří způsobili pád koaliční vlády se socialisty a zelenými, byli potrestáni. Ztrácejí se. Je to nejvyšší trest pro politika či stranu, protože zmizet znamená prakticky zemřít a začít znovu; mnohem horší než začínat od nuly. A zvláště pokud hájíte myšlenky a principy, které jdou proti samotné probíhající revoluci. Můžeme je považovat za odepsané. Stalo se to ve Španělsku, za necelé tři roky. Tito „liberálové“, kteří jsou ve skutečnosti „pokrokáři“; tedy liberálové v morálním a sociálním smyslu a sociální demokraté v ekonomickém smyslu, řídili Německo a Evropskou unii po léta, po desetiletí. Jejich pád v Německu – před zmizením ve Španělsku a špatným výsledkem posledních evropských voleb v červnu 2024 – předznamenává jejich faktické zmizení na celém kontinentu.

Po bombardování Drážďan a Berlína se socialisté dostávají do nejhoršího postavení. Ty v krátké době zpravidla nezmizí a nezmizí. Není možné, aby zmizeli, když na berlínském Alexander Platz mají Marx a Engels zářící sochu a celé město připomíná rudé, znásilňování německých žen, rozdělování individuálního majetku pro ty z politbyra, vyvlastňování, plánování, gulag, čeky, genderovou ideologii, degradaci vzdělání, zatuchlý rovnostářský systém, tajnou policii a její bití, potraty, zničení rodiny; další plánování, další gulag, další čeky.

Ale ten náraz byl fenomenální a je to něco, co by mělo potěšit každého vlastence nebo konzervativce.

Křesťanští demokraté a sociální křesťané v Bavorsku se drží na uzdě; poněkud rostou, a to cestou komunikačních nádob, které politicky zničily Evropu a díky nimž je nemalé procento socialistických a „lidoveckých“ voličů zaměnitelné, když se varuje před strachem ze skutečné „pravice“ s přesvědčením a zásadami. Nejsou však schopni vstřebat faktické zmizení „liberálů“, které dokládá to, na co bylo poukázáno výše: že takzvané „liberální strany“ mají otevřeně blíže k pozicím levice. Mertz bude vládnout se socialisty a pravděpodobně i se zelenými, kteří sice upadají, ale jsou to právě oni, kdo nejméně trpí poslední koaliční vládou. Zajímavé. Nejednotnost v politice má svou cenu, ale ne vždy a ne úplně.

Je nesporné, že opakovaný zájem předsedy CDU – v kampani i v samotné volební noci – dát najevo, že nebude vládnout se suverenistickou pravicí Alternativy pro Německo, ukazuje, že Evropská lidová strana italský model jen tak nepřijme. Ve skutečnosti je italský model pravicové koalice dán dvěma důvody: na jedné straně italskou politickou tradicí a na straně druhé, což je možná důležitější, skutečností, že nejcentrističtější síla (tedy Evropská lidová strana) je v koalici v menšině. Německo se tak připojuje k rakouskému nebo polskému modelu; ten spočívá v posvěcení proslulého cordon sanitaire pravicovým, suverenistickým, vlasteneckým nebo konzervativním silám a uzavírání paktů se socialisty, zelenými, liberály nebo komunisty, ať už je to cokoli.

Varování pro země, které se nacházejí v podobné situaci; zejména pro Španělsko, kde průzkumy rovněž naznačují, že výrazný nárůst VOX (který je opět nad 14 %) od posledních parlamentních voleb by více než umožnil vládu Partido Popular a Santiaga Abascala. Špatné znamení dává Evropská lidová strana, která nebude schopna udržet toto permanentní balancování dlouho; vyjednávání o postech moci, reprezentace a vlády s levicí a klamání voličů, a to hrubým systémem kopírování návrhů vlastenců nebo konzervativců v kampani, aby přilákala hlasy, které pak systematicky zrazuje vyjednáváním se svými protivníky.

A velký vítěz se jmenuje žena: Alice Weidelová. Vítěznou stranou je jednoznačně Alternativa pro Německo, která zdvojnásobuje svůj výsledek, překračuje psychologickou hranici dvaceti procent a stává se druhou nejhlasovanější silou v celém Německu a první v bývalé Německé demokratické republice neboli východním Německu. Při pohledu na výsledky je zřejmé, že jedinou stranou, která správně interpretovala novou společenskou a politickou realitu v Evropě, je Alternativa. A posun Alice Weidelové směrem do středu staví tuto stranu na cestu Revoluce zdravého rozumu: silná imigrační a bezpečnostní politika, pevný závazek vůči reálné a produktivní ekonomice, odmítnutí ekologického fanatismu a ostrá kritika chyb a orientace byrokracie v Bruselu.

Alternativu pro Německo veřejně a nadšeně podpořil Elon Musk. A to spojuje nové transatlantické spojenectví; spojenectví zdravého rozumu, odmítnutí politiky „probuzení“, dotované ekonomiky a energetické a průmyslové závislosti na mocnostech, jako je Rusko nebo Čína, k čemuž politika Bruselu odsoudila velkou část evropské ekonomiky.

Dnes jsme se probudili se zprávou ve Financial Times, že Albares, ministr zahraničí španělského premiéra Pedra Sáncheze, požádal Evropskou unii, aby uzavřela politické spojenectví s komunistickou Čínou bez účasti Spojených států. Obávám se, že jde o velmi vážné pokušení, které se již objevuje v bruselských chodbách a v kancelářích komisařů. A není to kvůli Ukrajině (Španělsko je hlavním evropským odběratelem plynu z Ruska a druhým na světě, takže financuje Putinovo válečné úsilí); je to právě proto, že Trumpova administrativa odřízla USAID, UNRWA a ty mezinárodní agentury, které sloužily jen k obohacování kasty byrokratů a k šíření probuzenecké a socialistické politiky.

Evropská unie se nachází na hrozivé křižovatce. O budoucnosti Evropy se rozhodne za několik měsíců. Dohoda mezi CDU a socialisty a zelenými, která by kopírovala dohodu zřejmě dosaženou v Rakousku, je velmi špatným precedentem. Evropa se nemůže spojit s Čínou v boji proti Spojeným státům. To by byla definitivní zrada západního světa; válka na život a na smrt na velkém prostoru, kde skončíme na mizině my, naše firmy i rodiny.
Evropská lidová strana má volbu ve svých rukou. A musí se rozhodnout. Buď mohou dohnat ztracená desetiletí, nebo mohou pokračovat v chůzi k ekonomické a kulturní propasti.