Volební kampaň konzervativců

Evropské volby se blíží. V bruselském i národním tisku členských států jsou reprodukovány a opakovány články nejrůznějšího druhu s překvapivými hodnoceními – někdy s nesmyslnými závěry. – možnost, že se nový Evropský parlament změní na radikální s převahou vlasteneckých, konzervativních nebo identitářských stran.

Více než předvídatelný exponenciální růst stran, jako jsou Fratelli, VOX nebo Rassemblement, vstup nových pravicových sil, jako je Chega, konsolidace Fideszu nebo Práva a spravedlnosti, navzdory útokům tisku, možné pronikání dalších demokratických sil, zdá se, otřásá základy evropského tisku, který si tak zvykl opěvovat „velké koalice“ lidových, socialistických a liberálních stran, někdy i se Zelenými.

Ve všech svých analýzách samozřejmě opomíjejí, že pokud tyto strany rostou a v některých případech mohou zdvojnásobit své zástupce v Bruselu, je to proto, že je občané budou volit. Je nemocí dnešní doby hodnotit společnost jako demokratickou či nedemokratickou podle toho, která strana vládne nebo vyhrává volby. Radikální a nebezpečné Polsko se tak během necelých několika měsíců stalo pro bruselskou oligarchii příkladem demokratického fungování jen proto, že vyhrál Donald Tusk, respektive jen proto, že Donald Tusk dokázal sestavit koaliční vládu, přestože nevyhrál volby.

Evangelium říká: „Po jejich ovoci nebo po jejich skutcích je poznáte. V dnešní politice a tisku je tomu naopak. Na fakta nehleďte. Záleží na tom, kde nebo s kým se postavíte do řady, případně kde nebo s kým se necháte vyfotografovat.

Opravdu mě nepřestává udivovat, že když má radikálně levicová nebo přímo komunistická strana dobrý volební výsledek, není tu ani o polovinu méně článků. Evropský tisk, až na výjimky, vykazuje nejen nesnesitelné sektářství, ale i pověstnou schopnost manipulovat se zprávou. Velmi očekávaný růst vlasteneckého bloku v Evropě je však dalším důkazem toho, že vliv tradičních médií – televize, rozhlasu a tisku – je na jasném ústupu.

A to nejen pro mladé lidi. Domnívám se, že miliony Evropanů se denně odvracejí od publikovaných názorů v podstatě proto, že to, co je publikováno, nemá nic společného s realitou, kterou zažívají miliony zemědělců či chovatelů dobytka, drobných podnikatelů, policistů nebo učitelů, kteří trpí důsledky politiky, jež poškozuje jejich životy, prosperitu měst, ziskovost podniků a farem, nejistotu na ulicích nebo ztrátu autority učitelů.

Věřím, že se pomalu, ale vytrvale bouří – někdy i potichu – široké vrstvy společnosti, dělníci, úředníci, malí a střední podnikatelé.

A nyní není čas tuto vzpouru potlačovat. Naopak, je naší politickou a morální povinností rozdmýchat plameny stížností a dát hlas milionům Evropanů, kteří již nevidí své zastoupení v bruselských institucích, jež se více než o bezpečnost a prosperitu evropských rodin starají o prosazování ideologií, často sektářských.

Jistě, konzervativní, vlastenecké a identitářské hnutí v Evropě kampaň poznamenává. Doufejme, že to poznamená i politiku Bruselu.