Vzpoura v Íránu: bolestný křik žen proti diktatuře ECR vyzývá EU, aby uvalila sankce na režim ajatolláhů

Írán se bouří. Ženy vyšly do ulic a zoufale křičí proti teokratické diktatuře ajatolláhů, kteří postupně omezují všechna základní práva.

Důvodem protestu byla smrt 22leté Kurdky Mashy Aminiové, která zemřela 16. září v nemocnici tři dny poté, co ji zatkla „mravnostní policie“. Podle různých zdrojů byla mladá žena surově zbita, protože si nevhodně oblékla islámský závoj, tj. nechala si vidět prameny vlasů.

Podle agentury Reuters při protestech zemřelo již 83 lidí včetně několika dětí. Mezi těmito lidmi je i dvacetiletá dívka Hadis Nadžafíová, která byla při protestech zabita šesti výstřely íránské policie. Její světlé vlasy stažené do ohonu se staly symbolem svobody.

Podle íránského prezidenta Ebrahíma Raísího jsou protesty „vedeny“ Západem, který je vůči Íránu nepřátelský od počátku islámské revoluce.

V roce 1979 padla monarchie Mohammada Rezy Pahlavího, posledního perského šáha, pod údery nábožensky inspirovaných a marxistických sil sdružených kolem charismatického íránského imáma ajatolláha Ruholláha Chomejního.

Vznikající republiku okamžitě prostoupilo radikální a fundamentalistické šíitské islámské náboženství. Byl vytvořen stát se dvěma hlavami, dvěma odlišnými „úřady“: jeden čistě administrativní, řízený prezidentem a parlamentem, formálně volenými, ačkoli existuje mnoho pochybností o skutečně demokratické povaze těchto voleb; druhý, definovaný jako „náboženský úřad“, skutečné centrum politické moci, jehož vůdcem se okamžitě stal sám Chomejní. Je to náboženská autorita, která nařizuje pravidla, jež je třeba dodržovat, na základě příkazů a zásad koránu a šaríi.

Nový režim pozastavil některé základní svobody zaručené ve svobodných státech, jako je svoboda vyznání a tisku. Kromě toho bylo ženám nařízeno nosit závoj a sňatky byly povoleny od devíti let. Byly zavedeny přísné tresty pro ty, kdo nerespektovali islámské právo, a dokonce se za „zločiny“, jako je cizoložství, ukládal trest smrti.

Některé fotografie íránských žen před chomejního revolucí jsou známé po celém světě: mladé školačky oblečené „po západním způsobu“, s rozpuštěnými vlasy, v barevných sukních, s nalíčenými obličeji. Obrazy, které se po více než 40 letech střetávají s obrazem současného stavu žen, kdy mladá dívka přijde o život kvůli nesprávnému nošení hidžábu.

Na ulicích je v těchto dnech také mnoho mladých lidí. Už nechtějí žít v zemi, kde se čas jakoby zastavil.

Michael Mandelbaum, emeritní profesor americké zahraniční politiky na School of Advanced International Studies na Johns Hopkins University, v roce 2017 napsal: „Ze všech států, které vznikly po třech velkých revolucích dvacátého století – v Rusku v roce 1917, v Číně v roce 1949 a v Íránu v roce 1979 – se pouze Íránská islámská republika zachovala v podobě blízké své původní podobě. Dnešní Írán je tedy historickým reliktem, ale také současným dynamem. Její revoluční režim je stále více sklerotický a obklíčený.„.

Je proto povinností západního světa neotáčet se zády k protestu, který vychází zdola. Čerpá svou krev z utrpení milionů lidí, kteří žijí zbaveni svobody; je také povinností Evropské unie udělat něco pro změnu v zemi, kde lidé umírají za to, že ukáží pramen vlasů.

Skupina ECR požádala Evropský parlament, aby vypracoval naléhavé usnesení odsuzující smrt Máši Amíny a násilné potlačení protestů, a dokonce navrhla, aby na ně Írán tvrdě a konkrétně reagoval uvalením sankcí.

Vzhledem k válce na Ukrajině, která je na prahu Evropy, a energetické krizi, která hrozí v nadcházejících měsících, situace v Íránu dále destabilizuje již tak nejistou mezinárodní stabilitu.

The text was translated by an automatic system