Za financováním nevládních organizací

Jedním z témat, které nejvíce rozproudilo evropskou debatu, je bezpochyby imigrace. Od roku 2015 až do současnosti tlak migračních toků narůstá, a země prvního příchodu se tak ocitají v obtížné a velmi složité situaci, kterou musí zvládnout.

Mezery v evropské legislativě rozhodně nejsou malé a zdá se, že tento problém již téměř deset let nenašel definitivní řešení.

V posledních měsících však bylo dosaženo pokroku, neboť evropským fórům se podařilo na papíře stanovit nové požadavky a nový přístup k problematice nelegálních migrantů.

Zejména závěry Evropské rady z 9. a 10. prosince 2007 ukázaly sblížení názorů hlav států a předsedů vlád na posílení vnější činnosti, účinnou kontrolu vnějších hranic a užší spolupráci se zeměmi původu a tranzitu.

V návaznosti na toto zasedání byl v červnu 2023 revidován také nový pakt o azylu a migraci, který byl doplněn o nové a vhodnější změny, ačkoli se kvůli odporu některých členských států stále dokončuje.

V červenci 2023 pak byla jasně a rozhodně řešena otázka migrantů přicházejících z Tuniska. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová společně s italskou premiérkou Giorgií Meloniovou a nizozemským premiérem Markem Ruttem odcestovala do Tunisu, kde bylo podepsáno memorandum o porozumění mezi EU a Tuniskem, v němž EU přislíbila poskytnout evropský balíček pomoci na zmírnění tlaku na evropském pobřeží a povzbudit Tunisko ke spolupráci s evropskými orgány.

V průběhu roku 2023 zaznamenala Evropská unie v oblasti migrace nový trend, změnila svou vizi a shodla se na tom, že je třeba se více zaměřit na vnější než vnitřní rozměr, a zároveň musí lépe a více spolupracovat s africkými a středomořskými zeměmi obecně. Cíl se tedy změnil z upřednostňování vnitřního přerozdělování na zabránění vstupu nelegálních migrantů na území EU.

Navzdory tomu se však zdá, že některé členské státy nejsou ve snaze zabránit nelegálnímu přistěhovalectví tak jednotné. Naopak, některé z těchto vlád v tomto smyslu dokonce přijaly zákony, což vyvolává nemalé pochybnosti o propojení známých nevládních organizací se samotnými národními vládními orgány, respektive s evropskou levicí.

Německo je jednou z těchto zemí.

Pokusme se lépe pochopit, o co se jedná a co se dnes v Evropské unii v souvislosti s přistěhovalectvím děje.

Abychom pochopili, v jakém kontextu se dnes nacházíme, musíme se vrátit do roku 2022. V listopadu 2022 se totiž německý Bundestag rozhodl financovat nevládní organizaci United4Rescue, kterou založila evangelická církev v listopadu 2019, částkou 2 miliony eur ročně po dobu tří let, od roku 2023 do roku 2026, v celkové výši 8 milionů eur – nevládní organizace, která sdružuje stovky sdružení, jež podporují akce dobrovolníků na záchranu migrantů na moři.

Německý parlament tehdy prohlásil, že chce pro lodě nevládních organizací „značné finanční prostředky“. Za tímto rozhodnutím se však skrývá poměrně významný potenciální střet zájmů, neboť jeden z členů představenstva United4rescue, Thies Gundlach, je partnerem místopředsedkyně Spolkového sněmu a předsedkyně Strany zelených Katrin Göring-Eckardtové.

Situace se vyvíjí a my se dostáváme do roku 2023, v červnu 2023 jsou tytéž fondy zmrazeny, aby se zabránilo napětí v EU. V září 2023 však dochází k další změně kurzu a mluvčí berlínského ministerstva zahraničí v čele se zelenou Annalenou Baerbockovou oznamuje, že vláda Olafa Scholze hodlá přistoupit k výraznému financování Společenství Sant’Egidio a nevládních organizací Sea Eye a Sos Humanity, a to jak na podporu civilní záchrany na moři, tak i projektů na souši pro lidi zachráněné na moři. Sos Humanity obdrží 790 000 eur, což je částka, která údajně pokryje pouze čtvrtinu jejích ročních potřeb.

Německo tak financuje nevládní organizaci sos humanity, která působí ve Středomoří zcela autonomně, aniž by brala v úvahu současný scénář, který země ležící u moře zažívají.

Nejvíce postiženou zemí je Itálie. Předsedkyně vlády Giorgia Meloniová se proto rozhodla písemně požádat německého kancléře Olafa Scholze o vysvětlení vzhledem k nedostatečné koordinaci na německé straně, která bude mít nevyhnutelně vážné přímé důsledky na italském území a nepřímé důsledky na území Evropy.

Dne 28. září se v Bruselu sešli ministři vnitra EU na zasedání Evropské rady pro vnitřní věci, kterému předsedal Fernando Grande-Marlaska Gómez, španělský ministr vnitra odpovědný za aktuální záležitosti. Mezi diskutovanými tématy je samozřejmě stav jednání o Paktu o migraci a azylu, jehož cílem je reforma současných evropských pravidel.

Diskuse o znění nařízení se zaměřila zejména na aspekt řešení migrační krize. Pakt stanoví ustanovení, která se použijí v případě, že členský stát čelí mimořádnému počtu vylodění, událostem, jako jsou pandemie, nebo umělým krizím způsobeným politicky motivovaným vykořisťováním migrantů třetími zeměmi.

Jednání o přijetí textu podle očekávání zablokovala skupina zemí, včetně Německa, která měla námitky proti snížení záruk ochrany žadatelů o azyl. V předvečer summitu 28. září německá vláda oznámila, že nalezla dohodu, která by měla prolomit patovou situaci, a že do konce zasedání navrhne změny, aby bylo dosaženo politického schválení textu. Návrh španělského předsednictví obsahoval dva pozměňovací návrhy: vypuštění článku 5, který umožňoval zemím prvního příjezdu odchýlit se od minimálních norem pro přijímání v případě výjimečných toků, a doplnění článku 1, v němž se uvádí, že „humanitární operace“ nelze nikdy považovat za faktor instrumentalizace migrantů, čímž se legitimizuje činnost nestátních subjektů, včetně nevládních organizací financovaných Německem, aniž by se však reguloval jejich způsob činnosti. Italská vláda, kterou německý návrh překvapil, požádala o více času na analýzu možných řešení. Mezitím byla hlášena přítomnost nejméně sedmi lodí nevládních organizací v centrálním Středomoří, z nichž čtyři plují pod německou vlajkou a směřují do italských přístavů. To je považováno za provokativní signál, který Itálie odsoudila na všech úrovních.

V tomto bodě italská delegace navrhla nový pozměňovací návrh, podle něhož musí migranty přepravované na lodích nevládních organizací automaticky přijmout stát, pod jehož vlajkou loď pluje. Z toho vyplývalo, že je naprosto v pořádku, když Německo projevuje solidaritu s prací nevládních organizací, pokud si zároveň bere zpět migranty, které převáží. Zasedání bylo proto na žádost Německa odloženo.

Na tomto místě vyvstává oprávněná otázka, proč se vláda v Berlíně, a zejména Strana zelených, stala první silnou podporou nevládních organizací. Jak již bylo řečeno, kromě osobních zájmů (např. že Thies Gundlach, člen nevládní organizace United4rescue, je partnerem Katrin Göring-Eckardtové, místopředsedkyně Spolkového sněmu a přední členky Zelených) mohou být za těmito kroky mnohem důležitější a relevantnější zájmy, jistě ekonomické.

A skutečně, jak ukázalo šetření serveru Politico, Strana zelených v posledních letech zaznamenala výrazný nárůst finančních prostředků od soukromých dárců. Dokonce i v roce 2021 se dary od filantropů a občanské společnosti blíží 3,5 milionu eur, což je ve srovnání s ostatními stranami rozhodně nevídaná částka. Pro představu, Scholzova strana SPD, která se tradičně spoléhá na veřejné financování a členské příspěvky, obdržela na darech pouze 175 000 eur.

Jak bylo uvedeno výše, není žádným tajemstvím, že přidělení finančních prostředků nevládním organizacím působícím ve Středomoří bylo opatřením, které si Zelení a ministryně zahraničí Annalena Baerbocková velmi přáli.

Vzhledem k nadcházejícím termínům voleb, počínaje volbami do Evropského parlamentu, může být obzvláště blahosklonná politika Zelených vůči světu nevládních organizací a sdružení (United4Rescue sdružuje mnoho z nich interně), včetně jejich naléhání na zařazení odkazů ve prospěch nevládních organizací do Azylového paktu, zaměřena na přípravu půdy pro kampaň financování příštích evropských voleb. V takovém případě bychom se nesetkali s upřímnou snahou pomoci migrantům, ale s provokací proti zemím prvního přijetí, které by byly tvrdě postihovány za pouhou otázku hlasů, což by umožnilo, aby nelegálnost a kriminalita stále více pronikaly nejen do jejich zemí, ale do celé Evropy. To je nepřijatelný scénář, který je třeba napravit dříve, než bude dosavadní pokrok zlikvidován kvůli penězům a moci, které se nyní zdají být jedinou výsadou evropské levice.