Zákaz individuálního ústředního vytápění fosilními palivy v EU od roku 2025

Evropský parlament nedávno přijal zákaz dotování individuálních systémů ústředního vytápění na fosilní paliva od roku 2025. Tento zákon znamená začátek konce tohoto typu vytápění, které se v současné době používá přibližně v 65 milionech domácností v celé Evropě. V nadcházejícím období budou muset všechny členské státy přijmout zákony, které tento způsob vytápění domácností postupně ukončí a nahradí jej čistším, ekologickým zdrojem energie. Řada zemí již přijala opatření k zákazu těchto systémů vytápění bytů, aby splnila své cíle v oblasti úspory energie. Například v Rakousku, kde takový zákon vstoupil v platnost na začátku letošního roku.

Plynové systémy ústředního vytápění jsou zodpovědné za 36 % emisí skleníkových plynů.

Plynové systémy ústředního vytápění jsou nyní ve většině evropských domácností široce využívány k zajištění tepla a teplé vody v domácnostech Evropanů a jejich počet se za posledních 20 let výrazně zvýšil. Podle Evropské komise se v plynových systémech ústředního vytápění vyrobí 40 % konečné energie potřebné k tomuto účelu a jsou také zodpovědné za 36 % emisí skleníkových plynů. Evropská unie se domnívá, že pro splnění svých cílů v oblasti klimatu je nutné je do roku 2040 zcela vyřadit. Do té doby, počínaje příštím rokem, nebudou moci země tento typ vytápění dotovat. Po určitou dobu však bude k dispozici finanční podpora na instalaci hybridních systémů, které kombinují plynové zařízení se solárním systémem nebo tepelným čerpadlem. Členské státy budou muset rovněž zavést řadu opatření k úspoře energie, a to až do roku 2030 na nejméně 16 % a do roku 2035 na nejméně 20-22 %.

Podle nové směrnice budou muset členské státy do roku 2030 renovovat 16 % nebytových budov s nejhoršími parametry a do roku 2033 26 %. Doporučuje také, aby členské státy – v rozsahu, v jakém je to technicky a ekonomicky proveditelné – do roku 2030 postupně zavedly používání solárních panelů ve veřejných a nebytových budovách podle jejich velikosti a také ve všech nových obytných budovách. Nařízení rovněž umožňuje členským státům vyjmout z těchto povinností zemědělské a památkově chráněné budovy, budovy se zvláštními architektonickými nebo historickými vlastnostmi, kostely a dočasně užívané budovy.

Plynové systémy ústředního vytápění již nelze v Rumunsku instalovat do nových domů.

Aby EU dosáhla svých cílů v oblasti dekarbonizace, chce nahradit systémy ústředního vytápění bytů tepelnými čerpadly nebo centralizovanými systémy využívajícími solární, geotermální nebo větrnou energii. Náklady na tento proces náhrady jsou však vysoké a v některých zemích, jako je Rumunsko, je nemožné je obyvatelstvu uložit. Proto rumunské úřady postupně přistoupily k procesu, který nyní stanoví, že tyto elektrárny již nemohou být instalovány v nových kolektivních domech. Podle dokumentu ministerstva energetiky v Bukurešti z roku 2023 má Rumunsko 7,5 milionu obydlených bytů (z toho něco přes polovinu individuálních a zbytek bytových domů). Téměř třetina z nich – 2,5 milionu – je vytápěna přímo zemním plynem pomocí ústředního vytápění bytů a pouze 1,2 milionu je napojeno na centrální systém vytápění. Značná část rumunských domácností – 3,5 milionu, převážně ve venkovských oblastech – je vytápěna tuhými palivy – dřevem nebo uhlím, zbytek – relativně malý počet asi 300 000 domácností – kapalnými palivy – LPG, topným olejem nebo naftou, případně elektřinou. V současné době je instalace individuálních plynových systémů ústředního vytápění zakázána pouze u nově postavených obytných domů. Místní orgány však dosahují pokroku ve zvyšování energetické účinnosti starých budov, čemuž je věnována velmi významná kapitola v NRDP, která má v co největší míře zajistit ekologické vytápění veřejných budov. Sedm členských států již zároveň přijalo opatření k zákazu plynových systémů ústředního vytápění v budovách.

Dánsko od roku 2013 zakázalo připojování nových budov k síti zemního plynu a stanovilo si cíl připojit polovinu z nich k síti centrálního vytápění do roku 2028. Norsko zakázalo připojování nových budov k plynárenské síti od roku 2017 a Nizozemsko od roku 2018. Francie zakázala instalaci plynových a olejových systémů ústředního vytápění od roku 2022, zatímco Belgie zakáže instalaci systémů ústředního vytápění na fosilní paliva v nových budovách od příštího roku. Německo zavedlo povinnost, aby od roku 2024 64 % energie používané v nových topných systémech pocházelo z obnovitelných zdrojů, ale od roku 2022 zakázalo instalaci plynových a olejových topných systémů. V neposlední řadě Rakousko od začátku letošního roku zakázalo opravy starých a instalaci nových tepláren. Ani v těchto zemích neexistuje striktní povinnost nahradit stávající topeniště v již postavených budovách. Na druhou stranu budou v Rakousku, stejně jako v jiných zemích, poskytovány štědré pobídky těm, kteří se rozhodnou pro obnovitelné zdroje.

Co jsou to plynové systémy ústředního vytápění?

Plynové systémy ústředního vytápění jsou vysoce účinné topné systémy používané po celém světě k vytápění a ohřevu vody v domácnostech a komerčních budovách. Skládají se ze spalovací jednotky, která využívá zemní plyn nebo propan k výrobě tepla, které je pak rozváděno po celém domě pomocí systému trubek nebo radiátorů. Princip fungování plynových elektráren spočívá ve spalování plynu v kotli, který ohřívá tepelné médium, obvykle vodu nebo páru. Toto teplo se pak rozvádí do systémů ústředního vytápění nebo radiátorů, které zajišťují vytápění místností. Plynové ústřední vytápění může být navíc vybaveno systémem ohřevu užitkové vody, který zajišťuje teplou vodu pro koupelny, umyvadla a další spotřebiče. Mezi výhody plynových systémů ústředního vytápění patří vysoká účinnost výroby tepla, relativně nízké provozní náklady a schopnost poskytovat teplo okamžitě, když je potřeba. V porovnání s jinými zdroji vytápění, jako je uhlí nebo dřevo, také méně znečišťují životní prostředí a mají menší dopad na životní prostředí. Plynové elektrárny však vyvolávají i určité obavy o bezpečnost, například riziko úniku plynu nebo požáru. Pro minimalizaci těchto rizik je důležité, aby byly správně instalovány a udržovány. Plynové systémy ústředního vytápění jsou oblíbenou a účinnou variantou vytápění domácností, která nabízí komfort a spolehlivost při používání. Díky neustále se vyvíjejícím technologiím jsou stále energeticky účinnější a šetrnější k životnímu prostředí.

Plynové systémy ústředního vytápění jsou považovány za méně znečišťující než jiné zdroje vytápění, jako je uhlí nebo dřevo. Přestože spalování zemního plynu produkuje emise oxidu uhličitého, jsou výrazně nižší než emise z fosilních paliv, která více znečišťují životní prostředí. Při spalování mohou plynové systémy ústředního vytápění emitovat i další znečišťující látky, jako jsou oxidy dusíku a oxid uhelnatý, které mohou ovlivnit kvalitu ovzduší a lidské zdraví. Moderní systémy ústředního vytápění jsou vybaveny pokročilými technologiemi snižování emisí, které minimalizují vypouštění škodlivých látek do ovzduší, jako jsou oxidy dusíku a jemné částice. Je však důležité vzít v úvahu celkový dopad zemního plynu na životní prostředí, včetně emisí spojených s jeho těžbou a přepravou. Těžba zemního plynu může mít negativní dopad na místní ekosystémy, včetně ničení přírodních stanovišť, kontaminace půdy a vody a rušení volně žijících živočichů. Používání zemního plynu jako paliva v domácích systémech ústředního vytápění může vést k pokračující spotřebě tohoto omezeného fosilního paliva, což může mít dopad na dostupné zdroje a přispívat k jejich nadměrnému využívání.

Ve většině zemí EU, s výjimkou Německa, je podíl vlastníků domů vyšší než podíl nájemníků. Podle údajů zveřejněných Evropským statistickým úřadem (Eurostat) žilo 69 % obyvatel Evropské unie ve vlastnickém bydlení, zatímco zbývajících 31 % žilo v nájemním bydlení, přičemž nejvyšší procento vlastníků domů v bloku představovali Rumuni.