Subscribe
Nigel Farage, narozený v roce 1964, je britský politik. Ve svém životopise má řadu profesních i politických zkušeností. Podle toho, co lze vyčíst z jeho životopisu, byl v roce 1982 makléřem banky Drexel Burnham Lambert, poté Credit Lyonnais Rouse, Refco a Natexis Metal. Do roku 1992 byl členem Konzervativní strany.
V roce 1993 vstoupil do nově vzniklé Strany nezávislosti Spojeného království (zkráceně UKIP) a v letech 2006-2010 se stal jejím předsedou. Po referendu o brexitu, které vyhlásil David Cameron, se 23. června 2016 přibližně 51,9 % britských občanů vyslovilo pro odchod země z Evropské unie.
Jak známo, období po brexitu se vyznačovalo mnoha výkyvy ohledně typu brexitu, který bude následovat, a to tvrdší nebo měkčí linie. Na základě toho se Farage po odchodu ze strany UKIP v roce 2018 rozhodl v únoru 2019 založit Stranu pro brexit, která prosazuje tvrdý postup při vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Strana brexitu ve volbách v roce 2019 získala 31,7 procenta hlasů (nyní se strana jmenuje Reform UK).
V roce 2023 je Nigel Farage opět na titulních stránkách světových novin kvůli aféře, která se liší od jeho politického působení a brexitu. Nebo alespoň za aféru, která by neměla mít nic společného ani s jeho politickým přesvědčením, ani s jeho soukromým životem. Nedávno se totiž objevila zpráva, že známá banka Coutts Bank náhle zrušila Farageův účet. Z této epizody se během chvíle stala skutečná mediální kauza a zřejmě přitáhla pozornost i politiků.
Podle prvních Farageových prohlášení banka Coutts, a zejména mateřská banka NatWest, nesdílela jeho politické názory. Zejména je třeba připomenout, že Coutts je britská banka, která se zabývá také privátním bankovnictvím a správou majetku, a co je důležitější, může se mezi svými klienty pochlubit některými z nejbohatších a nejvlivnějších lidí ve Spojeném království, a jak odhaluje několik vlivných novin, není jí cizí vylučovat klienty, kteří mají jiný názor než oni.
Případ Farage začal v prvních červencových dnech, kdy podle zprávy zveřejněné BBC4. července bylo příčinou náhlého uzavření banky údajně nedodržení finančních požadavků (informace byla podána „spolehlivým zdrojem“). Nicméně BBC sama21. července zveřejněnou zprávu opravila, označila ji za nepřesnou a neúplnou a dokonce se za ni omluvila.
Pan Farage samozřejmě zveřejnil, že s ním banka špatně zacházela, a obvinil z toho mimo jiné takzvaný probuzený kapitalismus a kulturu zrušení, dva trendy, které se dodnes jeví jako stále nebezpečnější a pronikavější do všech společenských, osobních, politických, a dokonce i finančních a ekonomických oblastí, a dokonce se jim daří ovlivňovat a měnit obvykle pevně stanovená a známá pravidla.
Coutts odpověděl. A tak banka poslala Faragovi 40stránkový spis s podrobnou analýzou, proč se rozhodla, že už ho nebude mít za svého klienta. Ve čtyřicetistránkovém zdůvodnění banka mimo jiné uvedla, že svého dnes již bývalého klienta považuje za rasistu a xenofoba, a také poukázala na to, že jeho názory, které veřejně vyjadřoval, nejsou v souladu s inkluzivní politikou organizace.
Takové zdůvodnění se jeví jako skutečně skandální z každého úhlu pohledu.
Zaprvé proto, že banka není literárním nebo kulturním klubem, do něhož by bylo možné vstoupit prostřednictvím zkoušek a slyšení týkajících se dokonce i osobní etiky a hodnot. Banka představuje (nebo by alespoň měla představovat) instituci, která jedná a vyhodnocuje svá rozhodnutí na základě objektivních a ekonomických údajů, které lze jen těžko zpochybnit. Všechny tyto údaje zkrátka nemají nic společného se soukromou, osobní, náboženskou ani politickou sférou případného klienta banky.
Poté, co pravděpodobně vycítila obrovskou chybu, se chtěla výkonná ředitelka Nat West, Dame Alison Rose, osobně omluvit a poukázala na to, že to, co bylo obsaženo v dokumentaci zaslané Farageovi, obsahovalo komentáře, které byly „hluboce nevhodné“. Dalším důsledkem této události bylo, že Rose krátce poté sama odstoupila, protože si pravděpodobně uvědomila příliš slabou pozici a chybu, které se dopustila, což se stalo skutečnou mediální bombou, která srazila obraz banky, kterou reprezentovala.
Nicméně to, co se stalo Farageovi, je bezprecedentní událost s mnoha temnými stránkami, které musí nutně vyjít najevo. Právě z tohoto důvodu se pan Farage rozhodl požádat o interní vyšetřování ve společnosti NatWest, aby se prošetřilo, proč a jak bylo takové rozhodnutí v jeho prospěch přijato. Na sociální síti X (dříve twitter) zveřejnil Farage 27. července 2023 následující příspěvky: „Bankovní průmysl se začíná bát – a tak by to mělo být. Banky by měly poskytovat bankovní služby; ne mít soubor sociálních a politických „hodnot“, kterým bychom se měli přizpůsobit. Celý ten nesmysl s probuzením musí okamžitě ukončit. Zašlo to příliš daleko.“
Účelem Farageovy akce bylo zjevně odhalit systém, v němž převládá jediná myšlenka, jíž je třeba se držet a nikdy se od ní neodchylovat. Diktatura hlavního proudu, v níž „oponenti“ nemají právo mluvit pod hrozbou velmi vážných následků na všech možných frontách. Dokonce i to, že požívají práv, která by měla být zaručena všem bez ohledu na politické přesvědčení, názory nebo osobní chování.
Farageův případ se stal tématem titulních stran a podařilo se mu získat podporu vlády toryů.
To, co se stalo ve Velké Británii Faragovi, je pozoruhodný případ, který si získal velkou pozornost médií. Tato událost poukázala na stále častější tendenci na Západě, a sice na nutnost podřídit se určitému eticko-politickému kodexu. Kodex, který platí nejen v mezilidských vztazích, ale musí být dodržován ve všech možných ohledech, dokonce i v těch nejosobnějších. Trestem za nedodržování tohoto předem stanoveného kodexu zaměřeného na rozhořčení politicky spravedlivých je samozřejmě vyloučení z nejrůznějších kontextů. Tato epizoda není pouhou zprávou, ale představuje něco hlubšího, čemu je třeba věnovat pozornost.
Tato epizoda je vlastně jedním z prvních varování před tím, jak posedlost stále rozšířenější kulturou „woke“ ovlivňuje náš pohled na svět a shora ovlivňuje všechny stránky života občanů, od těch nejvšednějších až po ty nejsložitější.
Případ Farage by měl být brán jako příklad, který by se neměl opakovat. Proto by bylo nutné, aby Evropská unie začala přemýšlet o tom, jak tento druh zásahů kontrolovat, a začala uvažovat a pracovat na regulaci této oblasti. Protože pokud lze Farageův případ prozatím považovat za ojedinělý, riziko, že brzy budou za své politické názory nuceni platit i další disidenti hlavního proudu, je rozhodně vysoké. Pokud se svoboda projevu, ať už si myslíme cokoli, neřeší nyní, bude to v budoucnu pravděpodobně stále obtížnější. Proto je třeba od nynějška omezit fenomén potlačování svobody projevu, který se zdá být nejčastěji namířen proti konzervativním lidem a politikům. V neposlední řadě je třeba pracovat na regulaci zejména bankovního sektoru, a to nejen na národní, ale především na evropské úrovni, aby jejich činnost byla transparentnější a srozumitelnější a aby se především zakládala na objektivních údajích, a nikoli na sympatiích k jednomu zákazníkovi a k druhému.