Zastavení dodávek ruského plynu z Ukrajiny

Evropa spoléhá na čtyři alternativní trasy

Definitivní zastavení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu představuje zásadní změnu v evropské energetice. Po vypršení pětileté smlouvy mezi Kyjevem a Moskvou, podepsané v roce 2019, Evropská komise uvedla, že Evropská unie je na tuto novou výzvu dobře připravena. Díky strategickému plánování a diverzifikaci zdrojů dodávek je EU připravena dopady tohoto rozhodnutí zmírnit. Zastavení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu potvrdily Moskva i Kyjev v samostatných prohlášeních. Tato událost znamená další zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi a podtrhuje snahu Evropy snížit závislost na ruských dodávkách energie. V minulosti byla Ukrajina jednou z hlavních tras pro ruský plyn do Evropy, jehož objem přesahoval 130 miliard metrů krychlových ročně. Dnes je tento tranzit vyloučen. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil tento vývoj za „jednu z největších porážek Moskvy“ a zdůraznil tak dlouholeté „energetické vydírání“ ze strany Ruska. Evropská unie v reakci na toto přerušení identifikovala čtyři hlavní alternativní trasy pro zajištění dodávek plynu: Klíčovou roli hrají terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Německu. Německá regazifikační kapacita umožňuje přijímat značné objemy z producentských zemí, jako jsou Spojené státy, Katar a Norsko. Řecké přístavy díky své strategické poloze nabízejí přímý přístup k LNG z východního Středomoří a Blízkého východu, což posiluje energetickou odolnost jihovýchodní Evropy. Itálie se svými terminály LNG a Transadriatickým plynovodem (TAP) může směrovat plyn z Ázerbájdžánu a severní Afriky do centra Evropy. Polsko přispívá terminálem Świnoujście a plynovodem Baltic Pipe, kterým se přepravuje norský plyn. Turecko, ačkoli zatím není významným hráčem, by se v budoucnu mohlo stát významným energetickým uzlem. Mluvčí Evropské komise zopakovala, že evropská energetická infrastruktura je dostatečně flexibilní, aby zajistila distribuci neruského plynu do zemí nejvíce postižených narušením dodávek, zejména do zemí střední a východní Evropy. Tato flexibilita je výsledkem významných investic do diverzifikace zdrojů a zlepšení propojovacích sítí. Navzdory ujištěním o bezpečnosti dodávek reagoval evropský trh se znepokojením. Poprvé od října 2023 dosáhly ceny zemního plynu 50 eur za megawatthodinu. Tento nárůst se přičítá jak ukončení tranzitu přes Ukrajinu, tak příchodu zimních teplot. Italský ministr životního prostředí a energetické bezpečnosti Gilberto Pichetto ujistil, že Itálie přijala veškerá nezbytná opatření k zajištění energetické bezpečnosti země. „Zásobníky plynu jsou od 1. listopadu zcela naplněny,“ uvedl a dodal, že probíhají další vyhodnocování, aby bylo možné maximalizovat zásoby a čelit zimě s klidem. Ukončení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu je historickým zlomem a připomínkou důležitosti energetické diverzifikace. Evropská unie, vědoma si poučení z energetické krize vyvolané válkou na Ukrajině, urychluje přechod na obnovitelné a udržitelné zdroje energie a postupně snižuje závislost na fosilních palivech.

Tato dlouhodobá strategie nejen posiluje energetickou nezávislost Evropy, ale také přispívá k dosažení cílů v oblasti klimatu, jako je například dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Přerušení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu je výzvou, které je Evropská unie zřejmě připravena čelit. Díky cílenému plánování, odolné infrastruktuře a síti alternativních tras se ukazuje, že Evropa je schopna se rychle přizpůsobit nové geopolitické realitě. Pro zajištění trvalé energetické bezpečnosti však zůstává zásadní potřeba pokračovat v diverzifikaci zdrojů a investicích do obnovitelných zdrojů energie.

Alessandro Fiorentino