Závratné náklady na soudní řízení a vyšetřování

Deník Irish Times uvedl, že irský stát od roku 1997 vynaložil téměř 600 milionů eur na 27 vyšetřovacích tribunálů a komisí.

Podle reportáže novináře Harryho McGeeho činí kumulativní náklady na 10 tribunálů a 17 vyšetřovacích komisí a šetření 597 milionů eur, což je v průměru 22 milionů eur na jedno šetření.

Průměrná doba trvání těchto procesů přesahuje pět let, což znamená, že se stát běžně zaplétá do právních a správních vyšetřování trvajících více než půl desetiletí. Tři z těchto zakázek, jak uvádí McGee, se týkají jednotlivých úmrtí, jejichž cena nepřesahuje 1 milion EUR.

To je v kontrastu s náklady Tribunálu pro některé otázky plánování a platby (Mahonův tribunál), který zahájil svou činnost v roce 2012. Odhaduje se, že tento proces po svém dokončení stál přibližně 144 milionů EUR.

Tento orgán, který se původně jmenoval Flood Tribunal podle svého prvního předsedy, soudce Fearguse Flooda, měl za úkol vyšetřovat obvinění z korupčních plateb politikům a úředníkům v souvislosti s povolováním staveb a změnami územního plánu, zejména se zaměřením na činnost dublinské okresní rady v 90. letech, a to zejména v souvislosti s angažovaností bývalého ministra strany Fianna Fáil Raye Burka.

Původně se vyšetřování týkalo 726 akrů půdy v severním Dublinu, ale později byly jeho podmínky rozšířeny na širší okruh obvinění z podezřelých plateb.

Tribunál nakonec dospěl k závěru, že ministr Ray Burke obdržel nejméně 290 000 eur v podobě korupčních plateb, což vedlo k šestiměsíčnímu trestu odnětí svobody za daňové úniky. Jeho závěry však měly dalekosáhlé politické důsledky i nad rámec jednotlivých odsouzení.

Zejména se v něm objevuje také výrazná a ostrá kritika bývalého premiéra Bertieho Aherna. Tribunál odmítl Ahernovo vysvětlení transakcí za 165 000 liber a označil je za „nepravdivé“ a „nevěrohodné“.

Došla také k závěru, že bývalý komisař EU pro sociální věci Pádraig Flynn obdržel 50 000 liber od developera Toma Gilmartina za ovlivnění plánovacích rozhodnutí.

Závěrečná zpráva tribunálu o rozsahu 3 270 stran poukázala na hluboce zakořeněnou kulturu systémové korupce v irském politickém a správním životě.

Dnes se otázka rostoucích nákladů spojených s tribunály a komisemi dostala opět na irskou politickou agendu poté, co byla zveřejněna závěrečná zpráva Farrellyho komise.

Tato komise byla zřízena v dubnu 2017 za účelem prošetření a zjištění skutečností týkajících se role orgánů veřejné moci v péči a ochraně uživatelky služeb Grace (pseudonym), která v letech 1989-2009 pobývala v bývalé pěstounské rodině (rodina X) v jihovýchodním Irsku. V zadání bylo rovněž požadováno, aby Komise zjistila skutečnosti týkající se péče o Grace a toho, zda Grace byla v tomto období jakkoli zneužívána.

Zpráva, o níž je nyní známo, že stála přibližně 37 milionů eur. Tato částka nezahrnuje kombinované náklady na další zprávy o péči o Grace, které podle odhadů stály přibližně 750 000 EUR.

Závěrečná zpráva však způsobila otřes v celém irském politickém systému. Co vyvolalo všeobecnou nedůvěru a zklamání napříč irským politickým establishmentem, je konečný závěr zprávy: zpráva sice našla jasné důkazy o závažném zanedbávání a špatném finančním hospodaření, ale nenašla žádné důkazy o sexuálním nebo citovém zneužívání.

Tato zjištění se setkala s nedůvěrou a zklamáním jak ze strany vlády, tak ze strany opozice, včetně jednoho z nejhlasitějších kritiků péče o Grace, poslance za stranu Fianna Fail Johna McGuinnesse. McGuiness působil jako předseda mocného výboru Oireachtas pro veřejné záležitosti, když se o zneužívání Grace poprvé jednalo na parlamentní úrovni v rámci série ostrých schůzek s výkonným orgánem Irelands Health Service Executive.

V reakci na závěrečnou zprávu McGuinness uvedl, že očekával, že zpráva „srozumitelným jazykem popisuje pozadí péče o Grace, kde selhala a proč, kdo je zodpovědný za to, co se Grace stalo… Očekával jsem, že základní práva Grace budou ospravedlněn.“ McGuiness prohlásil, že toto zjištění je „obrovským zklamáním„.

Očekává se, že v příštích týdnech proběhne v Dáilu rozsáhlá debata o závěrech Farrellyho zprávy, jejíž klíčovou součástí budou náklady a provozní neefektivita.

V této souvislosti je třeba poznamenat, že pokus o vytvoření postupů, které by výrazně snížily tento druh neúměrných nákladů, inicioval bývalý ministr spravedlnosti Michael McDowell, když v roce 2003 inicioval návrh zákona o vyšetřovacích komisích.

Jak tehdy uvedl, jedním z nejužitečnějších a nejvýznamnějších způsobů, jakým by se tento návrh zákona pokusil dosáhnout snížení nákladů, jsou mechanismy související s mandátem komise. Jak McDowell tehdy správně poznamenal, začalo se uznávat, že klíčem k úspěšnému a rychlému vyšetřování je často jasný a přesně vymezený mandát, který je pevně stanoven.

Bohužel, jak jasně ukázal případ Grace a osm let trvající Farrellyho komise, tyto mechanismy nefungují vždy tak účinně a efektivně, jak se předpokládalo.

Před zveřejněním závěrečné zprávy Farrellyho komise vyslala vláda jasný signál, že je třeba najít alternativní mechanismy kromě tribunálů, vyšetřovacích a vyšetřovacích komisí, které se navzdory nejlepším úmyslům ukázaly jako téměř nefunkční v rámci svých původních kompetencí. Irský premiér Micheál Martin na to nedávno poukázal v parlamentní rozpravě, když jasně upozornil na výši právních poplatků, které státu při těchto vyšetřováních vznikají.

Taoiseach také nedávno potvrdil, že po schválení Dáil Éireann i Seanad Éireann nedávno podepsal zákonný nástroj, kterým se formálně zřizuje další vyšetřovací tribunál, tentokrát pro efektivitu stížnostních procesů v obranných silách týkajících se diskriminace, šikany, obtěžování, sexuálního obtěžování a sexuálního zneužívání na pracovišti.

Taoiseach rovněž potvrdil, že vláda vyčleňuje 3,6 milionu eur na podporu zřízení a činnosti tribunálu, přičemž další prostředky na další roky budou schváleny v rámci každoročního procesu odhadu na každý rok.

Vzhledem k historii irských tribunálů a vyšetřovacích soudů je mezi politickými pozorovateli jen velmi malá důvěra v to, že se počáteční příděl 3,6 milionu eur před ukončením procesu nezdvojnásobí nebo neztrojnásobí.

Jak však upozornil Harry McGee, nemusí tomu tak nutně být. McGee ve své výše zmíněné zprávě poukazuje na příklad Nybergovy komise pro vyšetřování irského bankovního kolapsu, která v roce 2011 podala zprávu. Tato komise, která byla pověřena kriticky důležitým vyšetřováním jedné z největších finančních katastrof v Irsku, dokončila svou práci během několika měsíců a s náklady pouhých 1,2 milionu eur – což je zlomek nákladů obvykle spojených s podobnými vyšetřováními.

Podle McGeeho byla tato komise dobrým příkladem perfektně fungující komise.

Zda má irský politický systém chuť a schopnost takovou efektivitu v budoucnu zopakovat, se teprve ukáže. Na základě dosavadních poznatků se zdá, že optimismus není na místě.

Přetrvávající spirálovitě rostoucí náklady jsou ve skutečnosti odrazem nejen právní a procesní složitosti, ale i politické kultury, která provází samotné vyšetřování. Střídající se vlády často využívaly tribunály a komise spíše jako nástroje politického řízení než výhradně jako orgány pro zjišťování skutečností, které poskytovaly zdání činnosti a zároveň vytěsňovaly bezprostřední odpovědnost. Tato dynamika – kdy se z vyšetřování stávají rozsáhlé, samovolně se opakující procesy – zakořenila v systému, kde zpoždění, nadměrný legalismus a rostoucí náklady nejsou odchylkou, ale předvídatelným výsledkem. Bez strukturální reformy právních rámců, kterými se vyšetřování řídí, i politických pobídek, které stojí za jejich vytvářením, je nepravděpodobné, že by i sebelepší zadání dosáhlo smysluplné změny.