Subscribe
Často se objevuje tendence zlepšit pracovní podmínky osob samostatně výdělečně činných tím, že se z nich stanou zaměstnanci, jako by osoby samostatně výdělečně činné byly osudově předurčeny být nejslabší částí trhu práce.
Mnoho osob samostatně výdělečně činných si však svůj status užívá, protože slouží jejich povolání, poskytuje flexibilitu a motivuje k profesnímu úspěchu. Za tohoto předpokladu by rozumnou vládní politikou bylo zlepšit jejich ochranu, aniž by se narušil jejich právní status.
Udělala Evropská unie v tomto ohledu něco? Dne 29. září 2022 zveřejnila Evropská komise soubor pokynů k uplatňování práva hospodářské soutěže EU na kolektivní smlouvy týkající se pracovních podmínek samostatně výdělečně činných osob, včetně jejich odměňování.
To znamená, že přístup EU k ochraně osob samostatně výdělečně činných se uskutečňuje prostřednictvím kolektivních smluv a zejména vyjasněním nebo uvolněním některých antimonopolních pravidel, pokud se vztahují na osoby samostatně výdělečně činné, a nikoli na podniky.
Pokyny obsahují popis různých typů kolektivního vyjednávání, od vyjednávání prostřednictvím sociálních partnerů nebo jiných sdružení až po přímé vyjednávání skupinou samostatně výdělečně činných osob nebo jejich zástupců. Vztahují se také na případy, kdy si samostatně výdělečně činné osoby, ať už jednotlivě, nebo jako skupina, přejí, aby se na ně vztahovala stávající kolektivní smlouva („opt-in“) uzavřená mezi jejich protistranou a skupinou pracovníků/samostatně výdělečně činných osob.
Jaké podmínky mohou vyjednat? Takové zaměření ochrany zahrnuje mzdu, další požitky, pracovní dobu, dovolenou, volno, fyzické prostory, kde se pracuje, povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pojištění a sociální zabezpečení.
První výtka vůči tomuto přístupu spočívá v tom, že se zaměřuje pouze na antimonopolní ustanovení. Členské státy i Evropská unie by jistě mohly udělat mnohem více, aby motivovaly k ochraně osob samostatně výdělečně činných.
Za druhé, konfrontační přístup je typický pro socialistické myšlení: V případě, že by se osoby samostatně výdělečně činné domáhaly toho, co by jim jinak bylo odepřeno, měly by využít kolektivní vyjednávání. Jaká je však role a vedoucí úloha vlády při zlepšování ochrany osob samostatně výdělečně činných? K čemu jsou nakonec politici podle této vize Evropské komise?
Naopak širší ochrana osob samostatně výdělečně činných by se mohla zlepšit prostřednictvím fondů EU. Například ve Španělsku nebylo využito každé páté euro, což představuje více než 8 miliard ročně. Pokud tyto částky nebudou řádně přiděleny do září 2026, propadnou.
To uznala i Nadia Calvino, bývalá ministryně hospodářství v socialisticko-komunistické vládě a současná šéfka Evropské investiční banky v Lucemburku. Více než 37 miliard eur z fondů EU ve Španělsku dosud nebylo identifikováno s konkrétními projekty.
Není to však pouze odpovědnost národních vlád. Současné předpisy pro čerpání prostředků z fondů jsou složité a byrokratické, zejména pro regionální správy, které nejsou obeznámeny se složitostmi Bruselu.
Regionální vlády ve Španělsku si také stěžují, že je národní vláda při přípravě plánu nezohlednila. Vztáhneme-li tuto situaci na osoby samostatně výdělečně činné, vyplývá z toho, že nemohou mít prospěch z důvodu nefunkčnosti územní struktury moci.
Nejzřetelnějším paradoxem je zřejmě to, že Španělsko muselo snížit svou ochranu před nezaměstnaností, aby mu byly poskytnuty finanční prostředky EU. Jinými slovy, zemi je zadržováno 10 miliard eur, které by mohly být použity na zvýšení sociální ochrany osob samostatně výdělečně činných, pokud dále sníží ochranu vůči zaměstnancům. Národní zaměstnanci díky Bruselu dvakrát prohrávají. Není divu, že tolik lidí považuje Evropskou unii za hrozbu pro svůj vlastní život a za službu zájmům třetích zemí a jejich občanů.
V tomto případě zůstává otázkou, zda by EU měla disponovat dalšími finančními prostředky. Nejen tím, že členské státy převedou Unii větší část rozpočtu, ale také tím, že Unie zvýší svůj zisk, jak bylo navrženo. Zachraňovat ekonomiky, které představují sociální problém, včetně jejich samostatně výdělečně činných osob, je jedna věc; rozdělování levných půjček, které mají členské státy a jejich příští generace zlákat na návnadu obranných potřeb, je věc jiná.
Zdroj obrázku: Premier Jobs UK