Zvítězí Trump? Two Conjectures

Vzhledem k volbám do Evropského parlamentu, které se budou konat 6. až 9. června 2024, stojí za to podívat se, co se děje ve Spojených státech. Je téměř jisté, že dvěma hlavními kandidáty na prezidenta budou Joe Biden a bývalý prezident Donald Trump. Je také pravděpodobné, že Trump Bidena porazí navzdory všem jeho problémům se zákonem a mimořádnému chování na veřejnosti. Zdá se, že Biden není fyzicky způsobilý být prezidentem. Svých 82 let nese s mnohem větším vypětím než Trump svých 78 let. Proč by ale měl být tak kontroverzní a netypický politik jako Trump pravděpodobným příštím prezidentem Spojených států? Starý Hegel říkal, že to, co je racionální, je skutečné, a to, co je skutečné, je racionální. Tímto často špatně chápaným výrokem chtěl říci, že se musíme snažit pochopit realitu, místo abychom proti ní vedli řeči, natož na ni křičeli. Lidé, kteří budou pravděpodobně volit Trumpa, nemohou být ignorováni nebo odmítnuti jako „deplorables“, jak říká Hillary Clintonová. Viděl jsem tři pravděpodobná vysvětlení podpory, které se Trump těší, a zde přidám dvě domněnky, které jsem jinde neviděl.

Nelegální přistěhovalectví

Prvním ze tří pravděpodobných vysvětlení Trumpovy přitažlivosti je nelegální imigrace. Ekonomické argumenty pro legální přistěhovalectví jsou silné. Znamená to přijímat lidi, kteří jsou ochotni pracovat a často jsou velmi potřební. Žádná země však nemůže nebo nechce přijmout nekontrolovanou a nelegální masovou imigraci, zejména pokud imigranti pocházejí ze zcela odlišné kultury a mají problémy s asimilací. Můj intelektuální učitel Friedrich A. von Hayek měl pravdu, když podporoval snahu Margaret Thatcherové kontrolovat imigraci do Velké Británie. „I když se jako na konečný ideál těším na stav, kdy národní hranice přestanou být překážkou volného pohybu lidí,“ napsal Hayek v The Times. 11. února 1978: „Domnívám se, že v období, kterým se nyní můžeme zabývat, by jakýkoli pokus o jeho realizaci vedl k oživení silných nacionalistických nálad. Chaotická situace na jižní hranici Spojených států během Bidenova prezidentství jako by potvrzovala některé obavy, které měli Trumpovi příznivci, když ho v roce 2016 volili.

Nelegální přistěhovalectví je v Evropě ještě větším problémem, protože většina lidí, kteří se snaží dostat do Spojených států z Mexika, je schopná a ochotná pracovat, zatímco v Evropě někteří přistěhovalci pocházejí z kultur, které si neváží tvrdé práce a dodržování zákonů tolik jako většina Evropanů. Psal jsem o 321 Palestincích, kteří v roce 1991 nelegálně vstoupili do Dánska. Jejich žádosti o azyl byly zamítnuty, ale levicová většina v dánském parlamentu přehlasovala úřady a azyl jim udělila. Nyní, po více než třiceti letech, byly téměř dvě třetiny z nich odsouzeny za nějaký trestný čin a 71 z nich bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody. Více než polovina z nich žije ze státního rozpočtu, protože odešla do „předčasného důchodu“, což je eufemismus pro nezaměstnatelnost. Jedná se o neoficiální důkaz, ale záznamy obecně ukazují, že dvě skupiny přistěhovalců s nejvyšší mírou kriminality v severských zemích jsou Palestinci a Syřané, a to nikoli proto, že by byli horšími lidmi než ostatní, ale z kulturních důvodů. V některých skandinávských městech existují velké čtvrti obývané téměř výhradně přistěhovalci na sociálních dávkách, většinou z muslimských zemí.

Hayek sám nebyl nacionalista, ale uvědomoval si možnost, že masové přistěhovalectví může vyvolat nepřátelství vůči cizincům. Ve druhém díle svého díla Právo, zákonodárství a svoboda napsal (str. 58):

Jakkoli moderní člověk v zásadě přijímá ideál, že stejná pravidla by měla platit pro všechny lidi, ve skutečnosti jej přiznává pouze těm, které považuje za sobě podobné, a jen pomalu se učí rozšiřovat okruh těch, které považuje za sobě podobné. Legislativa může tento proces jen málo urychlit, ale může ho zvrátit tím, že znovu probudí nálady, které jsou již na ústupu.

K imigraci se vrátil ve třetím díle (str. 195):

Svoboda migrace je jednou z obecně uznávaných a zcela obdivuhodných zásad liberalismu. Mělo by to však obecně dávat cizinci právo usadit se v komunitě, v níž není vítán? Má nárok na to, aby mu byla dána práce nebo prodán dům, když o to žádný obyvatel nestojí? Je jasné, že by měl mít právo přijmout práci nebo si koupit dům, pokud mu to bude nabídnuto. Mají však jednotliví obyvatelé povinnost nabídnout mu některou z nich? Nebo by to měl být trestný čin, pokud se dobrovolně dohodnou, že tak neučiní? Švýcarské a tyrolské vesnice mají způsob, jak cizince vykázat, který neporušuje ani se neopírá o žádný zákon. Je to antiliberální nebo morálně oprávněné? U zavedených starých komunit nemám na tyto otázky jisté odpovědi.

Hayek předvídal, co se nyní děje v Severní Americe i v Evropě. Osobně sice vítám pracovité a zákonů dbalé přistěhovalce, ale rozhodně nejsem sám, kdo odmítá přijímat do našich zemí potenciální zločince, povaleče nebo náboženské fanatiky.

Nedůvěra a pesimismus

Druhým pravděpodobným vysvětlením Trumpovy podpory je všudypřítomná nedůvěra k institucím a elitám, které většinou vládly Spojeným státům. Obyčejní voliči mají do jisté míry oprávněný pocit, že univerzity a média, včetně sociálních sítí, a dokonce i úctyhodné instituce jako FBI a CIA ovládli levičáci nebo přinejmenším oddaní odpůrci Trumpa a Republikánské strany. Například více než padesát bývalých vysokých zpravodajských důstojníků podepsalo v říjnu 2020, těsně před prezidentskými volbami, dopis, že případ Huntera Bidena, který odhalil deník New York Post, má „všechny klasické znaky ruské informační operace“. Twitter i Facebook poslušně smazaly všechny zmínky o případu, zatímco twitterový účet New York Post byl zablokován. Bývalí zpravodajští důstojníci a pracovníci sociálních médií se však mýlili. Zprávy deníku New York Post o tomto případu se ukázaly být víceméně přesné, ať už si o jejich politické relevanci myslíme cokoli. Obyčejní voliči také odmítají nedávné pokusy demokratických státních zástupců a soudců zničit Trumpa prostřednictvím právního systému. Trumpovo chování během nepokojů ve Washingtonu 6. ledna 2021 bylo zavrženíhodné, ale nešlo o systematický pokus svrhnout vládu Spojených států.

Třetím pravděpodobným vysvětlením Trumpovy podpory je pesimismus ohledně budoucnosti. Byl a je rozšířený pocit, že Amerika ztratila směr. Je třeba ji učinit „znovu velkou“, jak Trump zvolal v roce 2016. Demograf Nicholas Eberstadt publikoval v roce 2017 vlivnou publikaci esej v časopise Komentář kde upozornil na pomalý hospodářský růst a klesající míru účasti na trhu práce v kombinaci s rostoucí úmrtností bělochů ve středním věku, která byla částečně způsobena prudkým nárůstem úmrtí na sebevraždy, alkoholismus a drogovou závislost. Trump z tohoto vývoje obvinil globalismus, mezinárodní volný obchod, a tvrdil, že Čína bere americkým pracovníkům pracovní místa. Proto vyzval ke zvýšení cel. Ačkoli se Trump často odvolává na Ronalda Reagana, pravděpodobně nečetl díla Frédérica Bastiata, jako to dělal Reagan. Bastiat jasně prokázal protekcionistický omyl. Pokud je levnější nakupovat zboží ze zahraničí než ho vyrábět na místě, ušetřené peníze se použijí na jiné účely a vytvoří poptávku po nových místních pracovních místech. Zkrátka došlo ke ztrátě některých místních pracovních míst. Nebylo však vidět, že by bylo vytvořeno více místních pracovních míst, než kolik jich bylo ztraceno. Trump však měl samozřejmě politickou pointu. V některých oblastech může dojít k časové prodlevě mezi ztrátou některých pracovních míst v důsledku konkurence ze zahraničí a vytvořením nových pracovních míst v důsledku zvýšení efektivity.

První domněnka: Odcizení mužů

Zdá se mi, že první dvě vysvětlení Trumpovy přitažlivosti pro americké voliče, tedy odpor k nelegální imigraci a nedůvěra k dominantním institucím a elitám, vystihují alespoň část pravdy. Voliči chtějí vyslat vzkaz a Trump svým neomaleným způsobem (pravděpodobně záměrně neomaleným způsobem, protože není žádný hlupák) mluví za mnohé z nich. Třetí často zmiňované vysvětlení je však třeba revidovat. Není to globalismus, který je příčinou sklíčenosti v Americe, i když mezinárodní volný obchod může mít negativní dopad na některé nekvalifikované bílé pracovníky středního věku s omezenou vůlí nebo schopností přizpůsobit se novým podmínkám, zejména v takzvaném „rezavém pásu“. Pracovní místa však existují. Více pracovních míst vzniká, než zaniká, a přistěhovalci ochotně přijímají práci, kterou ostatní pracovníci odmítají. Navrhoval bych jiné vysvětlení nápadné nepřizpůsobivosti nekvalifikovaných bílých dělníků středního věku, která se projevuje vysokou mírou sebevražd, alkoholismu a drogové závislosti v této skupině. Tímto vysvětlením je vznikající rozdíl mezi pohlavími. Předpokládejme, že obecné schopnosti zvládat život jsou mezi oběma pohlavími rovnoměrně rozloženy. Rozložení schopností u obou pohlaví je však odlišné, jak ukázaly mnohé studie. „Zvonová křivka“ je u žen mnohem strmější než u mužů, což znamená, že existuje více mužů, kteří se vymykají buď výjimečnými schopnostmi (podnikatelé, inovátoři, dobrodruzi, objevitelé), nebo výjimečnými nedostatky schopností (povaleči a zločinci). Chování žen je však mnohem normálnější. (Samozřejmě se jedná o zobecnění s mnoha individuálními výjimkami.)

Rozdílné rozložení schopností mezi oběma pohlavími vysvětluje, proč v současné době absolvuje vysoké školy více žen než mužů. Jsou trpělivější, dochvilnější a pečlivější, prostě normálnější. Ztotožňují se se systémem vzdělávání, protože je řízen ženami pro ženy. Většinu učitelů tvoří ženy a existuje tendence odrazovat od toho, co se dříve považovalo za mužské ctnosti. To také vysvětluje, proč 90 % vězňů tvoří muži, proč 85 % sebevražd páchají muži a proč 80 % osob, které se léčí z alkoholismu a drogové závislosti, jsou muži. (V ostatních západních zemích jsou čísla podobná.) Ale za starých dobrých časů si lidé na špatné straně Bellovy křivky často dokázali najít inteligentnější ženy, které by mohly řídit jejich životy. Tyto ženy, které nejsou pod tlakem, aby se vdaly, mají o tyto muže malý zájem. Proto jsou nezaměstnaní nebo málo zaměstnaní, většinu času tráví v bílých tričkách, popíjejí pivo, sledují fotbalové zápasy nebo hrají videohry, jsou neoholení a potetovaní. Není divu, že jsou často dost nešťastní. I lidé na pravé straně Bellovy křivky jsou někdy rozladěni, protože mají pocit, že jsou potlačovány jejich zvláštní schopnosti, mužské ctnosti: odvaha, síla, ctižádostivost, soutěživost a ochota vystoupit z davu a stát si za svým přesvědčením. (Tím lze vysvětlit mimořádný vliv kanadského psychologa Jordana Petersona na mnoho inteligentních mladých mužů.) Domnívám se, že tyto dva typy mužů mají tendenci volit spíše Trumpa než Bidena.

Druhá domněnka: Odpor k nezaslouženým příjmům

Když jsem četl pozoruhodnou knihu senátora Phila Gramma a jeho dvou spolupracovníků Mýtus americké nerovnosti, narazil jsem na další málo známou, ale překvapivou skutečnost. Pokud americké domácnosti rozdělíme podle příjmu do pěti stejně velkých skupin, tzv. kvintilů, lidé v nejnižším kvintilu mají tendenci pracovat mnohem méně než lidé v ostatních čtyřech kvintilech. Polovina dospělých v této skupině je v důchodu, zatímco z osob v produktivním věku (mezi 18 a 65 lety, tedy ani studenti, ani důchodci) pracuje pouze 36 % a z těch, kteří pracují, odpracují v průměru pouze 17,3 hodiny týdně, což je v průměru méně než polovina hodin oproti pracovníkům v ostatních kvintilech. Zde však přichází překvapivá skutečnost: po započtení transferových a daňových plateb mají lidé z druhého nejchudšího kvintilu pouze o 9 % vyšší příjem než lidé z nejchudšího (dolního) kvintilu. Dalším ohromujícím faktem je, že pokud se domácnosti rozdělí na jednotlivce, průměrná domácnost ze spodního kvintilu dostává příjem 36 079 USD na obyvatele a vyšší kvintily dostávají 32 477 USD, 35 142 USD, 40 549 USD a 78 837 USD na obyvatele. To znamená, že v přepočtu na obyvatele dostává průměrná domácnost ze spodního kvintilu o více než 10 % více než průměrná domácnost z druhého kvintilu a dokonce o 3 % více než průměrná domácnost se středními příjmy.

Rozdíl mezi dolním kvintilem a ostatními čtyřmi kvintily však spočívá v tom, že lidé v dolním kvintilu nepracují zdaleka tolik. Často to samozřejmě není jejich vina: někteří z nich jsou nemocní, starší, postižení nebo jinak nemohoucí. Ale někteří z nich jsou určitě schopní, i když nepracují nebo pracují jen málo. Domnívám se, že to muselo vyvolat nevoli a rozhořčení ve čtyřech kvintilech, které mají téměř stejný příjem po odečtení transferů a daní. Lidé ze spodního kvintilu, kteří jsou práceschopní a nepracují, jsou nešťastní, protože jim chybí smysl a cíl života. Stejně jako výše zmínění nekvalifikovaní svobodní běloši středního věku pravděpodobně tráví většinu času sledováním fotbalových zápasů a hraním videoher, pitím a kouřením a proklínáním života. Těm, kteří se nacházejí ve třech kvintilech nad nimi, musí vadit, že se zdá, že není velký rozdíl v tom, zda pracují, či nikoli: dostávají zhruba stejný příjem, ba dokonce nižší než osoby ve spodním kvintilu. Tito lidé nemusí být schopni vyjádřit svou nelibost. Ale vědí, že něco není v pořádku, a proto podle mého názoru volí Trumpa. Američané nemají odpor k bohatým: V roce 2016 si zvolili nejbohatšího prezidenta v historii. Vadí jim však, když práce není náležitě odměněna.