Subscribe
Otázku migrantů již nelze odkládat. Zdá se, že Evropa je konečně odhodlána najít skutečnou dohodu. Dne 28. září se konalo zasedání Rady Evropské unie pro spravedlnost a vnitřní věci, kterého se zúčastnili ministři vnitra členských zemí. Řešení měl přinést „Pakt o přistěhovalectví a azylu“, ale návrh Německa další státy nepřesvědčil. Například Polsko i Maďarsko byly silně proti. První proto, že považuje pakt za nedostatečný, druhý proto, že tvrdí, že nařízení bude mít za následek otevření dveří nelegálním migrantům. Italský ministr vnitra Matteo Piantedosi se rovněž zúčastnil pouze první části zasedání Rady a nepronesl žádné oficiální prohlášení. Raději se vydal do Palerma, aby se setkal s ministry vnitra Libye a Tuniska. Dvě dvoustranné důležité pokračovat v práci s cílem blokovat odjezdy ze severní Afriky. Itálie navíc požádala o čas, aby mohla provést všechny náležité analýzy týkající se německých požadavků. Zejména pokud jde o část paktu týkající se ochrany migrantů a uzlu nevládních organizací.
Návrh stanoví, že v určitých případech uznaných Evropskou komisí se aktivuje forma povinné solidarity s přerozdělováním nelegálních migrantů, případně finanční příspěvky zemím nejvíce vystaveným migračním tokům. Hlavní problém, o který se hraje ve skutečnosti, se však týká nevládních organizací.
Itálie čeká na odpovědi z Německa, od německého kancléře Olafa Scholze, kterému Giorgia Meloniová, předsedkyně italské Rady a předsedkyně Evropských konzervativců, napsala dopis, v němž žádá o vysvětlení ohledně finančních prostředků, které německá vláda vyčlenila pro nevládní organizace zabývající se přijímáním nelegálních migrantů na italském území. Důvodem sporu jsou peníze, které Berlín poskytl nevládním organizacím. Zejména: EUR pro Sos Humanity (nevládní organizace pod německou vlajkou, která působí ve Středozemním moři) a 420 tisíc EUR pro Společenství Sant’Egidio, které neprovádí záchranné akce na moři, ale pomáhá na souši. To vedlo k několika neshodám.
Abyste pochopili, jak důležitá je otázka přistěhovalectví, bitva, kterou vždy sváděli konzervativci, zasáhla také OSN: „Situace na Lampeduse je důvodem k vážným obavám. UNHCR je přítomen a oceňuje úsilí úřadů o rychlé odlehčení ostrova, ale Itálie nemůže zůstat v reakci na potřeby příchozích osamocena.“ Tato slova pronesl na zasedání Rady bezpečnosti Ruven Menikdiwela, vedoucí úřadu Ny pro uprchlíky OSN. Skutečná krize, kdy společným postojem všech evropských konzervativců je právo neopouštět vlastní národ.
Jak již bylo řečeno, předseda Meloni na německou kancléřku v této věci naléhal. Totéž učinil i ministr zahraničí Antonio Tajani se svým německým protějškem Annalenou Baerbockovou. Návrh Itálie se zdá být jednoduchý a logický: pokud nevládní organizace vezme migranty na moře, musí přistát v zemi, pod jejíž vlajkou pluje. Meloni vysvětluje: Meloni: „Nemůžete být solidární s hranicemi ostatních.“ Za tímto účelem se prezident Meloni během zasedání Med9 na Maltě sešel na třístranném jednání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Sám Macron prohlásil, že je zapotřebí jednotné evropské reakce. Stejně jako Itálie jsou na tom i Kypr, Chorvatsko, Francie, Řecko, Malta, Portugalsko, Španělsko a Slovinsko, tedy země, které jsou tímto problémem postiženy nejvíce.