Krize mezi Izraelem a Hamásem: Neustálý boj o mír a svobodu

Před více než týdnem se svět probudil při nepředstavitelně hrůzném pohledu na teroristický útok, který v Izraeli provedl Hamás. Od té doby jsme se dozvěděli, že ozbrojenci, kterým se podařilo projít obrannými zařízeními Izraele na hranici s Pásmem Gazy, chladnokrevně zmasakrovali asi 1300 lidí a několik tisíc dalších zranili. Tato tragická událost je od té doby srovnávána s útoky Al-Káidy na Světové obchodní centrum, k nimž došlo před více než dvaceti lety, a mnozí ji považují za nejtemnější den v celé historii Státu Izrael. Pochopení toho, jak přesně k něčemu takovému mohlo dojít, bude jistě nějakou dobu trvat, ale abychom si udělali co nejjasnější obrázek o celé situaci, je třeba nahlédnout hluboko do komplikovaných a násilných vztahů mezi Izraelem a Hamásem.

Izraelsko-hamaský konflikt je dlouhodobý a hluboce zakořeněný problém, který po desetiletí přitahuje mezinárodní pozornost a obavy. Tento konflikt, jehož kořeny tkví v historických, politických a územních sporech, má dalekosáhlé důsledky pro obyvatele regionu i globální geopolitiku.

Abychom plně porozuměli izraelsko-hamaské krizi, musíme se nejprve podívat na historické souvislosti, které daly vzniknout konfliktu. Kořeny tohoto problému sahají do konce 19. a počátku 20. století, kdy se do Palestiny začali stěhovat židovští přistěhovalci. Tento příliv židovských osadníků vedl k napětí s arabským obyvatelstvem, které vyústilo v různé střety a spory.

Plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 měl za cíl rozdělit Palestinu na samostatný židovský a arabský stát, ale setkal se s odporem arabských národů a připravil půdu pro arabsko-izraelskou válku v roce 1948. Tato válka skončila příměřím, které ponechalo Izraeli kontrolu nad značnou částí palestinského území, což vedlo k vysídlení statisíců palestinských Arabů. V tomto období se začala řešit otázka palestinských uprchlíků, která je stále ústředním bodem sporu v izraelsko-hamasovském konfliktu.

Jedním z nejkritičtějších aspektů izraelsko-hamaské krize je kontrola území, zejména pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Pásmo Gazy, úzká pobřežní enkláva, je ohniskem konfliktu a zůstává baštou palestinské militantní skupiny Hamas.

Hamás, který vznikl v roce 1987 během první intifády, je odnoží Muslimského bratrstva. Organizace spojuje politické a vojenské křídlo a zasazuje se o osvobození celé historické Palestiny, prosazuje nezávislý palestinský stát a brání se izraelské okupaci. Její militantní aktivity, včetně raketových útoků na Izrael, jsou stálým zdrojem napětí v regionu.

Západní břeh Jordánu naopak kontroluje Palestinská samospráva vedená hnutím Fatah. I na Západním břehu však panuje napětí mezi Fatahem a Hamásem, což situaci dále komplikuje.

Jedním z nejvíce znepokojujících aspektů izraelsko-hamaského konfliktu je opakující se cyklus násilí. Pravidelné střety a vojenské operace mají za následek značné ztráty na životech a utrpení Izraelců i Palestinců. Konflikt z roku 2014, známý jako operace Ochranné ostří, si vyžádal více než 2 200 palestinských a 73 izraelských obětí.

Před tragickými událostmi z minulé soboty^7. října došlo k poslední velké eskalaci konfliktu v květnu 2021, kdy napětí přerostlo v jedenáctidenní válku. Tento poslední výbuch měl za následek značné škody a oběti na obou stranách, přičemž bylo zabito více než 250 Palestinců a 12 Izraelců. Rozsah zkázy a následná humanitární krize si získaly širokou mezinárodní pozornost.

Pochopení základních příčin izraelsko-hamaské krize je pro jakékoli úsilí o její řešení zásadní. Některé z klíčových základních problémů zahrnují:

1. Územní spory: Stěžejní otázkou konfliktu zůstává pokračující boj o kontrolu území a hranic. Izraelci a Palestinci si činí konkurenční nároky na území, včetně východního Jeruzaléma, Západního břehu Jordánu a pásma Gazy.
2. Problematika uprchlíků: Otázka vysídlení palestinských uprchlíků v roce 1948 a jejich potomků je stále předmětem sporu. Palestinci požadují právo na návrat, zatímco Izrael trvá na tom, že představuje demografickou hrozbu pro jeho židovskou většinu.
3. Politické rozdělení: Rozdělení mezi Fatahem a Hamásem, a to jak politické, tak územní, oslabilo schopnost palestinského vedení účinně vyjednávat s Izraelem.
4. Obavy o bezpečnost: Hlavním zájmem Izraele je bezpečnost jeho občanů. Na bezpečnostní hrozby se často reaguje vojenskou reakcí, což konflikt ještě více vyostřuje.
5. Blokády a sankce: Spolu s mezinárodními sankcemi ochromil Izrael ekonomiku regionu a omezil pohyb zboží a osob.

Snahy o řešení izraelsko-hamaské krize měly v průběhu let různé podoby a podíleli se na nich jak regionální, tak mezinárodní aktéři. Do mírových iniciativ se zapojila Organizace spojených národů, Spojené státy a Evropská unie, ale dosáhnout trvalého míru se ukázalo jako obtížné.

Dohody z Osla, podepsané v 90. letech, byly významným krokem k míru, ale nevedly ke konečnému řešení. Následná jednání a mírové plány, jako například summit v Camp Davidu v roce 2000 a konference v Annapolisu v roce 2007, rovněž nevedly k dosažení trvalé dohody.

V roce 2021 vedly Abrahamovy dohody, které zprostředkovaly Spojené státy, k normalizaci diplomatických vztahů mezi Izraelem a několika arabskými zeměmi. Tato iniciativa měla za cíl izolovat Hamás a omezit jeho vliv, ale také poukázala na měnící se dynamiku v regionu.

Kromě toho se Egypt podílel na zprostředkování příměří a jednání mezi Izraelem a Hamásem. Tato dočasná příměří sice přinášejí postiženému obyvatelstvu úlevu, ale neřeší hlavní problémy konfliktu.

Izraelsko-hamaská krize je hluboce zakořeněný a mnohostranný konflikt, který má závažné humanitární, politické a bezpečnostní důsledky. Konflikt má kořeny v událostech, které se odehrály před 75 lety, a lze tvrdit, že Hamás existuje pouze kvůli tomu, co Palestinci označují jako Nakba – slovo, které doslova znamená „katastrofa“ a používá se pro jejich vysídlení v roce 1948.

Cesta k míru v izraelsko-palestinském konfliktu byla vždy složitá a náročná. Po útoku z minulého týdne se situace značně zkomplikovala a dosažení trvalého řešení vyžaduje řešení základních otázek, které jsou jádrem konfliktu. Izraelská reakce na nedávnou krizi byla nesmírně tvrdá, dosud si vyžádala tisíce obětí na palestinské straně a pravděpodobně jich bude ještě mnohem více, protože podle izraelských úřadů je to pouze začátek dlouhé a náročné operace, jejímž konečným cílem je úplné zničení Hamásu.

Jediným způsobem, jak krizi krátkodobě i dlouhodobě vyřešit, je přímé jednání mezi zúčastněnými stranami. Komplexní mírová dohoda by se měla zabývat otázkami, jako jsou hranice, uprchlíci, bezpečnost a status Jeruzaléma. Mezinárodní společenství by mělo hrát konstruktivní roli při usnadňování jednání a zajišťování spravedlivého a vyváženého procesu. Všechny strany musí dodržovat mezinárodní právo a normy v oblasti lidských práv. Porušení na obou stranách, včetně nerozlišujících útoků na civilisty a nepřiměřeného použití síly, by měla být vyšetřena a řešena.

Vzhledem k tomu, že tento útok byl bezprecedentní co do rozsahu, dosahu i počtu obětí, je jisté, že izraelská reakce nebude mít co do rozsahu a intenzity obdoby. Mnohem více jich zemře, než zúčastněné strany vůbec začnou uvažovat o tom, že by zasedly k jednání. Snad nejtragičtějším aspektem celé situace je skutečnost, že nevinná krev, jak izraelská, tak palestinská, zbarví zemi, které si obě strany váží a po které touží, do temně rudé barvy.