Subscribe
Zasedání Evropské rady na konci října skončilo tím, že Evropa pokračuje ve své dvojí hře na Blízkém východě.
Před summitem eurozóny zaslal předseda Charles Michel členům Rady dopis, v němž je vyzval, aby se vyjádřili ke Gaze: „Musíme projednat, jak naléhavě zajistit účinné dodávky humanitární pomoci a přístup k nejzákladnějším potřebám.“
Nechat Hamás zotavit se
Takové opatření znamená, že ti, kdo současné boje zahájili, tedy teroristická organizace Hamás, dostanou prostor k obnově.
Vezměme si, že stejné požadavky na humanitární ohledy byly vzneseny v roce 1944 vůči německým vojskům, když se Spojenci prosadili na evropském kontinentu.
Hrozilo by, že druhá světová válka neskončí vítězstvím demokracie a svobody, ale opotřebovací válkou, která nikdy neskončí – přesně to, co se děje na Blízkém východě.
Historie ukazuje, že pokud bojující strana není donucena k bezpodmínečné kapitulaci, boje nekončí. Válka pokračuje, i když může být na čas přerušena.
Křehký konsenzus EU
Když se šéfové států a vlád zemí EU po několikahodinovém jednání dokázali dohodnout na společném postoji k válce v Gaze, bylo to tak, aby konflikt mohl pokračovat.
„Evropská rada … vyzývá k zachování rychlého, bezpečného a neomezeného přístupu humanitární pomoci a k tomu, aby se pomoc dostala k potřebným prostřednictvím všech nezbytných opatření, včetně humanitárních koridorů a přestávek pro humanitární potřeby.“
Několik vedoucích představitelů se obávalo, že požadavek na zastavení palby v rámci izraelského úsilí o přístup k teroristické skupině Hamás by poškodil Izrael, ale přijali formulaci o „humanitárním koridoru“.
Ale i tento kompromis může být marný. „Křehký konsenzus EU by mohl být krátkodobý,“ uvádějí komentátoři, kteří poukazují na to, že podmínky v postižených oblastech se mohou rychle změnit.
Evropská rada rovněž podpořila „brzké“ uspořádání mezinárodní mírové konference, aniž by upřesnila, kdo a kde by se měla konat. Napadá mě Versailleská smlouva z roku 1918. Ukázalo se, že to vedlo ke katastrofě, protože ani jedna z válčících stran se nepovažovala za poraženou. Historie naznačuje, že takovéto summity a dohody slouží pouze k prodloužení utrpení.
Zvýšené riziko nákazy v Evropě
Podle švédského premiéra Ulfa Kristerssona (M/ELS) panují vněkolika členských státech obavy, že by se konflikt na Blízkém východě mohl rozšířit do Evropy.
– Existuje mnoho zemí, které jsou velmi znepokojeny tím, co se děje doma, když lidé buď jen proto, že mají původ v tomto regionu, nebo ještě hůře, otevřeně projevují sympatie k Hamásu, řekl Kristersson.
Navzdory těmto obavám je EU připravena zabránit Izraeli ve vítězství tím, že poskytne teroristům prostor k tomu, aby se vzpamatovali a mohli pak pokračovat v krvavých bojích. To se děje již více než sedmdesát let.
Nepoučili se z historie
Dnešní političtí vůdci se přestali učit z historie. Věří se, že člověk může dosáhnout úspěchu s dobrými nadějemi a přáním, aby se všichni přátelili. To je přece slušný přístup, ne? Kdo chce vznést námitku?
Tento mentální stav staví Západ, a v neposlední řadě Evropu, do stále slabší pozice ve světě. „Měkká síla“ je mnohem slabší než „tvrdá síla“.
Pokud chce Evropa ukončit válku na Blízkém východě, musí se postavit na stranu jediného demokratického státu a nechat ho vyhrát bitvy.
Jedině tak bude v regionu dosaženo míru.