Subscribe
Řím, proslulý svou bohatou historií a kulturním dědictvím, se stal symbolem jednoty, když přivítal vedoucí představitele Itálie a celé Afriky na významném summitu Itálie-Afrika: Most ke společnému růstu.“ Tato přelomová událost, v jejímž čele stála italská premiérka Giorgia Meloniová, znamenala obnovení závazku podporovat spolupráci a dialog mezi Itálií a africkým kontinentem.
Premiérka Meloniová ve svém úvodním projevu zdůraznila význam summitu a uvedla: „Toto setkání odráží záměrnou politickou volbu upřednostnit Afriku v agendě G7 během našeho předsednictví. Zdůrazňuje vzájemnou propojenost Evropy a Afriky a naše společné aspirace na lepší budoucnost.“
Na summitu se sešli významní hosté, včetně hlav států a vlád afrických zemí, zástupců Evropské unie s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, předsedkyně Evropského parlamentu Roberty Metsolaové, předsedy Evropské rady Charlese Michela, předsedy Africké unie Azaliho Assoumaniho, předsedy Komise Africké unie Moussy Fakiho Mahamata, zástupkyně generálního tajemníka OSN Aminy Jane Mohammedové a mnoha delegátů významných mezinárodních organizací. Toto různorodé shromáždění odráželo společné odhodlání řešit společné výzvy a usilovat o společné příležitosti.
Jádrem summitu bylo představení velmi ambiciózního plánu, který nese jméno „Enrica Matteiho“, italského politika a podnikatele, který založil velmi známou ropnou společnost ENI.
Oznámený plán je komplexní investiční plán v hodnotě 5,5 miliardy eur, jehož cílem je podnítit iniciativy udržitelného rozvoje v celé Africe. Premiér Meloni vyjádřil cíle tohoto ambiciózního plánu slovy: „Náš investiční plán je důkazem našeho závazku na cestě rozvoje Afriky. Zahrnuje strategické intervence v klíčových odvětvích, jako je vzdělávání, zemědělství, zdravotnictví, energetika a hospodaření s vodními zdroji.“
Odvětví vzdělávání získá významnou podporu na zlepšení programů odborné přípravy učitelů, revitalizaci učebních osnov a rozšíření možností odborného vzdělávání v souladu s požadavky trhu. V oblasti zemědělství se iniciativy zaměří na zlepšení potravinové bezpečnosti, podporu zemědělsko-průmyslového rozvoje a podporu výroby nefosilních biopaliv.
Cílem intervencí v oblasti zdravotní péče je posílit primární zdravotní služby pro matky a děti, posílit místní zdravotnické kapacity a zlepšit strategie prevence a léčby nemocí. V oblasti energetiky se bude usilovat o to, aby se Itálie stala klíčovým energetickým centrem, které usnadní přístup k udržitelné energii a podpoří mezikontinentální partnerství v oblasti energetiky.
Kromě toho budou iniciativy v oblasti hospodaření s vodními zdroji upřednostňovat vrtání studní na solární pohon, obnovu stávajících vodních zdrojů a investice do infrastruktury pro distribuci vody, aby byl zajištěn rovný přístup k čisté vodě.
Premiér Meloni zdůraznil nutnost řešit základní příčiny migrace prostřednictvím úsilí o udržitelný rozvoj a prohlásil: „Naším cílem je vytvořit podmínky, v nichž jednotlivci nebudou nuceni migrovat za lepším životem, ale budou moci prosperovat ve svých vlastních komunitách.“
Na závěr summitu vyjádřili účastníci optimismus ohledně vyhlídek na prohloubení spolupráce mezi Itálií a Afrikou. Akce byla důkazem společného závazku budovat prosperující, inkluzivní a propojenou budoucnost obou regionů.
Vyprávění premiérky Giorgie Meloniové o summitu úspěšně upoutalo mezinárodní pozornost a odráží soulad zájmů Itálie a indo-pacifických zemí. Přestože italská strategická vize dobře rezonuje s podobně smýšlejícími demokraciemi v Indopacifiku, zůstává otázkou, do jaké míry se jejich cíle a priority shodují s cíli a prioritami Itálie v oblasti afrického rozvoje. Navzdory těmto výzvám projevují o Afriku stále větší zájem indicko-tichomořské země, jako je Indie, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Tchaj-wan, Indonésie a Vietnam, což je v souladu s vizí Itálie pro tento kontinent. Tyto podobně smýšlející demokracie sdílejí italský závazek k volnému trhu a ve srovnání s Čínou mají menší tendenci narušovat stávající světový řád.
Vzhledem k tomu, že se Itálie orientuje na svá partnerství v Africe, stává se pochopení potenciálních spojenců a konkurentů v Indopacifiku klíčovým. Úsilí o spolupráci s indicko-tichomořskými státy by mohlo posílit vliv Itálie na rozvoj Afriky, pokud dojde ke sladění cílů a zájmů. Matteiho plán, který je označován za stěžejní iniciativu, má potenciál sloužit jako vůdčí model pro evropské projekty v Africe a přilákat podporu evropských i indo-pacifických partnerů.
Závěrem lze říci, že summit Itálie-Afrika: Summit „Most ke společnému růstu“ vystihl ducha partnerství a spolupráce a položil základy pro trvalé přátelské vazby a společnou prosperitu mezi Itálií a Afrikou.