Subscribe
Itálie bude mít největší vládní skupinu v Evropském parlamentu
Volby do Evropského parlamentu v roce 2024 budou pro mnoho států velmi zásadní: pro některé dojde k radikální změně vnitropolitické rovnováhy, pro jiné to bude příležitost k novému kurzu v Evropské komisi a k dosazení prvních jmen do většiny, která vzejde z voleb.
Pro všechny to bude jistě zajímavá politická zkouška, která také ukáže odolnost a stabilitu jednotlivých evropských vlád. Meloniho vláda z této zkoušky jistě vyjde posílena: podle průzkumů získá italská středopravicová koalice 35 křesel v Evropském parlamentu a stane se tak první vládní koalicí v Evropě co do počtu zvolených zástupců. Výsledek tvoří 4 křesla pro Forza Italia (FI, PPE), 8 křesel pro Ligu (LSP, ID) a skupina Fratelli d’Italia (FdI, ECR) premiérky Giorgie Meloniové získá 23 křesel, čímž se stane třetí stranou s větším zastoupením v Evropském parlamentu.
První místo obsadí Národní shromáždění (RN, ID) s 26 mandáty a druhé místo Lidová strana (PP, PPE) s 25 mandáty. Sjednocení křesťanští demokraté Německa (CDU, PPE) budou mít s FdI nerozhodný výsledek.
Pokud však 35 mandátů pravého středu nedává zemi relativní většinu, je třeba také říci, že je jen málo zemí, kde vládní koalice přesahují 50 % zvolených. K tomu dochází v Bulharsku, Maďarsku, Lucembursku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku, tedy v zemích se silnou národní vládou (Maďarsko a Slovensko) nebo v důsledku širokých koalic.
V ostatních velkých evropských zemích není nikdo na úrovni Meloniho vlády: Scholzova vláda složená ze sociálních demokratů (SPD, S&D), liberálů (FDP, RE) a zelených (Grüne, Verdi/ALE) se zastavila na 33 křeslech z 96, které má Německo k dispozici; ještě hůře je na tom nedávno ustavená Attalova vláda složená převážně ze sil blízkých Renesanci (RE), politickému hnutí založenému Emmanuelem Macronem, která se zastavila dokonce na 18 křeslech z 81.
Tuskova vláda je třetí co do počtu křesel, dosáhla 31 křesel a její složení spojuje strany EPP, RE a S&D. Sánchezova vláda složená z PSOE (S&D) a Sumar (Zelení/ALE + GUE/NGL) si vede špatně a zastavila se na čísle 23, což je koalice, kterou překonává i samotná PP.
V Nizozemsku stále neexistuje vláda, protože jednání o vytvoření exekutivy jsou stále složitá. Koalice, kterou v průzkumech označili nizozemští voliči, by však získala dvě třetiny křesel: Dvanáct by jich získala strana Geerta Wilderse (PVV, ID), čtyři volební listina Pietera Omtzigta (NSC, PPE), tři strana expremiéra Marka Rutteho (VVD, RE) a dva ruralistická skupina (BBB, PPE).
Při analýze průzkumů je důležité sledovat také „vítězné“ evropské skupiny podle jednotlivých národů: Až v deseti zemích bude vedoucí evropskou stranou EPP, a to v Bulharsku, Estonsku, Chorvatsku, Lotyšsku, Lucembursku, Německu, Polsku, Řecku, Slovinsku a Španělsku; v Portugalsku, Rumunsku a Švédsku bude naopak převažovat S&D; ID se prosadí v Rakousku, Francii a Nizozemsku; v Irsku bude mít převahu GUE/NGL, v České republice se etablují macronisté z RE, zatímco konzervativci z ECR vidí jako hlavní zemi svého potvrzení Itálii; samostatnou záležitostí je Maďarsko a Slovensko, kde budou dominovat Orbánův Fidesz a Ficův Smer, které v současnosti nejsou členy žádné evropské strany. V některých státech získá více stran stejný počet křesel, ale jasným trendem je stále obrat k pravici.
Zásadní je pochopit, jak se na této vlně svézt, jak upevnit konsensus v zemích, kde již existuje vláda (Itálie, Řecko, Švédsko, Finsko), a jak se dostat k moci v zemích, kde je dnes opozice (Francie, Německo, Španělsko). Kromě Evropské komise, která bude vycházet ze složitého složení Evropského parlamentu, je zásadní jednota cílů vlád. Na tom závisí skutečný osud Evropy a konzervativců, v jejichž čele dnes více než kdy jindy stojí Giorgia Meloniová.