Stane se příští evropskou vůdkyní?
Známý ekonomický časopis Forbes nedávno zveřejnil svůj každoroční seznam nejvlivnějších žen světa. Tento prestižní žebříček slouží jako platforma pro zdůraznění zásadní role, kterou ženy hrají v celosvětové politice a hospodářství, a pro podporu povědomí o rovnosti žen a mužů. Cílem seznamu je upozornit na klíčové prvky, které přispívají k úspěšnému vedení a řízení v mocenských pozicích, jež jsou zásadní pro dosažení pozitivních změn ve společnosti.
Giorgia Meloniová (FdI, ECR) se podle žebříčku umístila na čtvrtém místě hned za Ursulou von der Leyenovou (CDU, EPP), Christine Lagardeovou (LR, EPP) a Kamalou Harrisovou (D, S&D). Za zmínku stojí, že předsedkyně Evropské komise, prezidentka Evropské centrální banky a viceprezidentka Spojených států jsou jedinými ženami před předsedkyní italské Rady ministrů. Tímto uznáním se Meloniová zařadila mezi nejvlivnější ženy světa, což představuje historický milník nejen pro ni samotnou, ale i pro celou Itálii.
Meloniho výjimečné vůdčí schopnosti a významný přínos pro politickou a hospodářskou sféru v Itálii i ve světě jsou právem oceněny tímto žebříčkem. Díky svému odhodlání a vytrvalosti při prosazování rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen, jakož i díky svému odhodlání podporovat pokrok ve společnosti, získala toto zasloužené uznání. Tento úspěch je také důkazem obrovského potenciálu, který mají ženy, aby dosáhly významného pokroku ve vedoucích pozicích, a představuje zásadní krok směrem k inkluzivnější a spravedlivější budoucnosti.
Meloniová je v současnosti rekordmankou: je jedinou ženou v čele vlády členských zemí G7 a G20 a vede jednu z hlavních evropských stran, jako je ECR, a to vše z řad italské pravice, která v minulosti narážela na velký odpor veřejného mínění a médií.
Jakkoli je žebříček časopisu Forbes, který na pátém místě uvádí popovou hvězdu Taylor Swiftovou (která je zároveň jedinou ženou mladší než Giorgia Meloniová v první desítce žebříčku), autoritativní, je jisté, že dnes na italskou premiérku pohlížíme jako na skutečně klíčovou postavu evropské a globální geopolitické rovnováhy.
Vzestup Giorgie Meloniové na evropské politické scéně je pozoruhodný. V posledních letech se vypracovala na jednu z nejvýraznějších osobností evropské politiky. Abychom plně pochopili důvody jejího prudkého vzestupu, je nezbytné prozkoumat klíčové etapy její cesty a pochopit vlastnosti, které jí umožnily dosáhnout tak významného postavení.
Jméno Giorgia Meloniho se dostává do povědomí italských a evropských občanů a je stále známější i v mocenských kruzích. Její vedení a vliv si získaly široké uznání doma i v zahraničí. Někteří však možná ještě neznají její minulost a úspěchy. Vyvstává tedy otázka: Kdo přesně je Giorgia Meloni?
Giorgia Meloni, vášnivá a odhodlaná osobnost, se narodila v roce 1977 a hluboce miluje své rodné město Řím a jeho stejnojmenný fotbalový tým. Po absolvování studia jazyků zahájila politickou kariéru jako městská radní v Římě. Postupem času se stala významnou osobností italské politiky, která se vyšplhala až na pozice s velkou mocí a vlivem. Na své cestě dosáhla mnoha významných úspěchů a oddaně sloužila své komunitě a zemi.
Svou cestu politikou zahájila již ve velmi mladém věku. Již v roce 1992, ve svých 15 letech, vstoupila do Fronty mládeže, mládežnické organizace Italského sociálního hnutí, ale jedním z hlavních zlomových bodů byl slavný národní kongres ve Viterbu, kde se po vítězství stala první předsedkyní mládežnického křídla pravice.
Od té chvíle byl jeho politický vzestup plný úspěchů. V roce 2008, v pouhých 31 letech, byla jmenována ministryní pro mládež ve vládě Silvia Berlusconiho. Neustálý růst konsenzu, který byl podmíněn jejím jasným viděním světa a politiky, budoval její pověst, dokud se v roce 2012 nerozhodla opustit Lid svobody a založit stranu Fratelli d’Italia, která ji přivedla k tomu, aby se stala Giorgií Meloni, jak ji známe dnes.
Očekává se, že v roce 2024 výrazně vzroste popularita a vliv Giorgie Meloniové. Důvodem jsou blížící se volební konzultace 9. června, které by měly přinést velký volební úspěch jak Bratrům Itálie, tak Evropským konzervativcům a reformistům (ECR). Tento výsledek posílí pozici Meloniové v Evropě a učiní z ní významnou sílu v italské politice.
Meloniová si navíc nemohla vybrat lepší načasování, protože jen týden po volebních konzultacích se bude v Itálii konat summit G7, kterého se zúčastní. Její účast na tak významné akci by mohla ještě více zvýšit její prestiž a učinit z ní známou osobnost na světové scéně.
Meloniová má mimořádný potenciál a pokud se její vyhlídky naplní, může se stát jednou z nejmocnějších žen v politickém hledáčku. Pokud totiž dojde k posílení středopravicových vlád na globální úrovni, její vliv pravděpodobně ještě vzroste, a to nejen v žebříčcích žen. Její nástup k moci by mohl být významným zlomem v italské politice a potenciálně by mohl ovlivnit i globální politické dění.
Evropská výzva je jistě krokem, který Meloniho zajímá více než ostatní: v posledních průzkumech ECR trochu ztratila na síle a místo toho zaznamenala silný nárůst ve skupině ID, nicméně volební kampaň se teprve rozběhne, a proto se poměr sil může brzy změnit.
Kromě toho zůstává z hlediska budoucnosti klíčovým prvkem blízkost mezi ECR a EPP: Stejně tak neexistuje silný odpor mezi stranami macronovské a liberální skupiny RE a stranami ECR, s výjimkou některých neshod na národní úrovni jako v České republice, kde se střet mezi ODS (ECR) a ANO (RE) sotva podaří v Bruselu napravit.
V každém případě je to otázka, kterou je třeba se zabývat, protože pokud je pravda, že tentokrát má pravice velké naděje na politicky soudržnou většinu v Evropské komisi, je třeba si uvědomit, jaká spojenectví vzniknou v Evropském parlamentu: koalici PPE-ECR-ID by k získání většiny zbýval pouhý tucet křesel, která by se snadno našla u nečlenských stran, jako je Fidesz v Maďarsku nebo Reconquête ve Francii. Pokud se však objeví mnoho křížových vet, bude nutné rozšířit pole působnosti na obnovenou Evropu a přeběhlíci by mohli být jiní.
Schopnost Giorgie Meloniové bude muset spočívat v tom, že bude umět být prostředníkem mezi různými stranami a nabídne se jako skutečný politický vůdce koalice, i když nebude hlavním volebním „aktérem“. Pokud se vám podaří přeskupit „vládnější“ duše EPP a ID kolem skupiny ECR a přitáhnout k sobě i síly více napravo od liberálů a nečlenů, bude výzva vyhraná.