Význam zemědělství v EU a Itálii

Napětí mezi hospodářským významem a vnímáním zemědělské politiky EU veřejností se projevilo v nedávných protestech zemědělců v různých evropských zemích.

Zemědělství zůstává základním pilířem Evropské unie (EU), ačkoli jeho podíl na hrubém domácím produktu (HDP) EU činí méně než 2 %. Toto odvětví, které je z hlediska hospodářského přínosu zdánlivě marginální, nadále dostává třetinu rozpočtu Společenství ve formě zemědělských dotací prostřednictvím společné zemědělské politiky (SZP).

Cílem SZP, která byla založena v roce 1962, bylo původně zajistit potravinovou bezpečnost a kontrolovat inflaci udržováním přiměřených cen. V průběhu let prošla SZP několika reformami, které kladly stále větší důraz na environmentální udržitelnost a podporu zemědělských příjmů. SZP dnes představuje více než třetinu víceletého rozpočtu EU a financuje jak přímé dotace zemědělcům, tak opatření na rozvoj venkova. Velikost a struktura zemědělského sektoru se v jednotlivých členských zemích EU značně liší. Většina zemědělských podniků je malých a rodinných, přičemž 95 % podniků vedou rodiny. Mezi jednotlivými členskými zeměmi však existují značné rozdíly ve velikosti a produktivitě zemědělských podniků. EU je čistým vývozcem zemědělských produktů a v roce 2022 dosáhne přebytku obchodu ve výši 33 miliard eur. Zemědělský vývoz se však v jednotlivých členských zemích značně liší, přičemž mezi hlavní obchodní partnery EU patří Spojené království, Spojené státy a Čína.

Politika EU v oblasti životního prostředí vyvolává diskuse mezi zemědělci, kteří ji někdy považují za příliš přísnou. Zemědělství má však i nadále významný vliv na využívání půdy a emise skleníkových plynů v EU. Přibližně 38 % evropského území je věnováno zemědělství, přičemž mezi jednotlivými členskými zeměmi jsou značné rozdíly. Emise skleníkových plynů ze zemědělství se od roku 2005 snížily o 4,8 %, ale stále tvoří významnou část celkových emisí EU. SZP zavedla environmentální omezení, jako je povinnost ponechat 4 % zemědělské půdy neobdělané za účelem podpory biologické rozmanitosti, což vyvolalo kritiku a žádosti zemědělců o flexibilitu.

Evropská komise nedávno oznámila ústupky zemědělcům, když stáhla návrh na snížení používání pesticidů do roku 2030 a vyhnula se stanovení přesných cílů pro snížení emisí v zemědělství v komuniké o klimatických cílech pro rok 2040. Závěrem lze říci, že zemědělství zůstává pro EU životně důležitým odvětvím, které přispívá k zajištění potravin, zaměstnanosti a širší ekonomice. Zemědělské politiky však musí vyvážit environmentální udržitelnost s hospodářskou konkurenceschopností a podporou zemědělských příjmů, aby bylo možné účinně a udržitelně řešit budoucí výzvy.

Navzdory dosavadním úspěchům a výzvám čelí evropské zemědělství řadě zásadních problémů, které vyžadují inovativní řešení a dlouhodobý strategický přístup.

1. Udržitelnost životního prostředí: EU si stanovila ambiciózní cíl stát se do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem. K dosažení tohoto cíle musí zemědělství hrát klíčovou roli při snižování emisí skleníkových plynů a zavádění udržitelnějších zemědělských postupů. Zemědělci by mohli být motivováni k zavádění zemědělských postupů šetrnějších k životnímu prostředí prostřednictvím finančních a pobídkových programů.
2. Technologie a inovace: Zavedení inovativních technologií, jako je přesné zemědělství, biotechnologie a umělá inteligence, může zvýšit efektivitu produkce, snížit využívání přírodních zdrojů a zlepšit celkovou udržitelnost zemědělského odvětví. EU by měla investovat do výzkumu a vývoje, aby podpořila technologické inovace v zemědělství.
3. Digitalizace: Digitalizace zemědělství prostřednictvím senzorů, dronů a systémů dálkového sledování může zemědělcům umožnit přijímat informovanější rozhodnutí a optimalizovat řízení zemědělských zdrojů. Je však třeba zajistit, aby přístup k digitálním technologiím byl spravedlivý a inkluzivní pro všechny zemědělce bez ohledu na jejich velikost nebo finanční zdroje.
4. Odolnost vůči změně klimatu: Evropské zemědělství je zranitelné vůči dopadům změny klimatu, včetně extrémních povětrnostních jevů, sucha a nárůstu teplot. Zemědělci si musí osvojit zemědělské postupy odolné vůči klimatu a diverzifikovat své plodiny, aby snížili riziko sezónních výpadků.
5. Bezpečnost potravin: Zajištění bezpečnosti potravin zůstává pro EU klíčovou prioritou. Evropské zemědělství musí být schopno produkovat dostatek potravin, aby uspokojilo rostoucí poptávku stále se zvětšujícího počtu obyvatel, a zároveň zajistit kvalitu a bezpečnost potravinářských výrobků.
6. Globální trhy: EU se musí i nadále aktivně zapojovat na světových trzích jako vývozce i dovozce zemědělských produktů. Podpora spravedlivého obchodu a obchodních vztahů založených na zásadách reciprocity může pomoci zajistit konkurenceschopnost a udržitelnost evropského zemědělství na mezinárodních trzích.

Například Itálie je známá jako země se stále se vyvíjejícím zemědělským odvětvím a v posledních desetiletích prošlo italské zemědělství fází transformace, kdy se z tradičního obrazu stalo protagonistou obnoveného hospodářského, sociálního a environmentálního zájmu. V tomto článku se budeme zabývat výzvami a příležitostmi italského zemědělského sektoru, analyzovat jeho charakteristiky, úspěchy a vyhlídky do budoucna. Italské zemědělství má dlouhou historii tradic a inovací. Díky rozmanitosti mikroklimatu a úrodné půdě od toskánských kopců po Pádskou nížinu, od vinic na Sicílii po sady v Kampánii nabízí Itálie ideální prostředí pro diverzifikovanou zemědělskou produkci. Italské zemědělství však čelí řadě výzev, včetně globální konkurenceschopnosti, environmentální udržitelnosti, digitalizace a získávání mladých talentů.

Itálie se ocitá v konkurenci s ostatními evropskými a světovými zeměmi na globálním trhu. Na jedné straně je značka „Made in Italy“ v potravinářském odvětví stále symbolem kvality a řemeslné zručnosti, na druhé straně je nutné čelit konkurenci zahraničních výrobců, kteří nabízejí výrobky za konkurenceschopnější ceny. Aby si italské zemědělství udrželo konkurenceschopnost, musí se zaměřit na inovace, diverzifikaci produktů a zhodnocení chráněných označení původu (CHOP) a chráněných zeměpisných označení (CHZO).

Vzhledem k významu změny klimatu a rostoucí poptávce spotřebitelů po zdravých a udržitelných potravinách se environmentální udržitelnost stala pro italské zemědělství nezbytností. Italští zemědělci zavádějí udržitelné zemědělské postupy, jako je ekologické zemědělství, odpovědné využívání vody a přírodních zdrojů a snižování dopadu pesticidů a hnojiv na životní prostředí. Itálie dále investuje do výzkumu a vývoje inovativních technologií, které mají zlepšit účinnost a udržitelnost zemědělského odvětví.

Digitalizace mění italský zemědělský sektor a nabízí nové možnosti zvýšení produktivity, optimalizace zdrojů a zlepšení sledovatelnosti produktů. Italští zemědělci zavádějí digitální technologie, jako je internet věcí (IoT), umělá inteligence (AI) a robotika, aby mohli monitorovat plodiny, automatizovat procesy a efektivněji spravovat zdroje. Digitalizace navíc usnadňuje spojení mezi výrobci a spotřebiteli, což umožňuje větší transparentnost a důvěru v potravinový systém.

Pro zajištění budoucnosti italského zemědělství je nezbytné přilákat a podpořit mladé talenty v tomto odvětví. Mnoho italských venkovských oblastí se potýká s problémem vylidňování a stárnutí zemědělské populace, což s sebou nese riziko ztráty znalostí a dovedností. Aby se tento trend zvrátil, je třeba vytvořit příležitosti pro mladé zemědělce tím, že se jim poskytne přístup k financím, odbornému vzdělávání a technické podpoře. Kromě toho je důležité podporovat podnikatelskou a inovativní kulturu, která oceňuje zemědělství jako náročnou a prospěšnou kariéru.

Navzdory problémům je budoucnost italského zemědělství jasná a plná příležitostí. Díky svým bohatým znalostem, proslulé kulinářské kultuře a vášni pro kvalitu má Itálie předpoklady k tomu, aby se stala světovým lídrem v oblasti vysoce kvalitního a udržitelného zemědělství. Díky inovacím, spolupráci a závazku k udržitelnosti může italské zemědělství i nadále vzkvétat a inspirovat svět. Italské zemědělství představuje cenné dědictví a základní zdroj země. S prozíravou vizí a společným odhodláním může Itálie přeměnit současné výzvy v příležitosti pro růst a rozvoj a zajistit udržitelnou a prosperující budoucnost pro budoucí generace.Zemědělství zůstává pro EU klíčovým odvětvím, které se potýká s výzvami a příležitostmi, jež vyžadují prozíravou vizi a strategický přístup. Prostřednictvím inovací, udržitelnosti a mezinárodní spolupráce může EU pokračovat v rozvoji moderního, odolného a na budoucnost orientovaného zemědělství, které může zajistit potravinovou bezpečnost, chránit životní prostředí a podporovat venkovskou ekonomiku. Řešení současných a budoucích problémů bude vyžadovat společný závazek vlád, zemědělců, průmyslu a celé společnosti. Pouze na základě ucelené vize a účinné spolupráce bude možné vybudovat udržitelnou budoucnost evropského zemědělství i pro další generace.

Alessandro Fiorentino