Subscribe
Důvěryhodnost evropských institucí je opakovaně předmětem diskusí, které zahrnují otázky důvěry veřejnosti, politické účinnosti a transparentnosti. Tyto instituce, mezi něž patří Evropská komise, Evropský parlament a Rada Evropské unie, jsou jádrem evropského projektu a společně přijímají rozhodnutí, která ovlivňují životy milionů občanů členských států.
Hospodářská krize, migrační problémy, změna klimatu a v nedávné době pandemie H1N1 a geopolitické napětí, jako je konflikt na Ukrajině, dostaly v uplynulém desetiletí evropské instituce pod tlak a prověřily jejich schopnost účinně a včas reagovat na krize.
Důvěra v evropské instituce se v jednotlivých členských státech značně liší a závisí na mnoha faktorech, včetně hospodářské výkonnosti jednotlivých států, vnímání účinnosti EU při řešení krizí a pocitu evropské identity občanů. Transparentní rozhodování a demokratická účast jsou klíčovými prvky pro zachování a zvýšení důvěryhodnosti institucí.
Pro občany EU je rostoucí nedůvěra a skepse vůči institucím, které řídí demokracii, jednou z hlavních hrozeb. Tento trend přichází v době, kdy je EU konfrontována s událostmi, které zpochybňují její závazek k demokracii, právnímu státu a základním lidským právům.
Zvláštní význam měl skandál v roce 2022, považovaný za nejhorší v historii evropských institucí, který se týkal případů údajné korupce a úplatkářství. Tato epizoda vrhá stín na důvěryhodnost institucí EU v době, kdy se blíží červnové volby do Evropského parlamentu, a ohrožuje vnímání jejich integrity a spolehlivosti.
Podle nedávných průzkumů Eurobarometru považuje značná část evropských občanů nedůvěru a skepsi vůči demokratickým institucím za vážnou hrozbu pro demokracii. Na otázku, zda důvěřují institucím, které jsou zodpovědné za ochranu demokracie v jejich zemi, více než polovina respondentů označila za nejdůvěryhodnější evropské instituce, včetně Evropského soudního dvora.
Rostoucí obavy voličů z poškozené pověsti evropských institucí jsou však varovným signálem. Zdůrazňuje se také riziko „kultury beztrestnosti“ v EU a naznačuje se potřeba reforem, které by zajistily větší transparentnost a odpovědnost.
V reakci na tyto výzvy přijala Evropská komise nový interinstitucionální etický orgán. Cílem tohoto orgánu, složeného ze zástupců orgánů EU a pěti nezávislých odborníků, je stanovit společné etické normy, které se budou uplatňovat před příštími evropskými volbami. Současně Parlament přijal změny svého jednacího řádu, které zavádějí reformy včetně zákazu lobbistických aktivit pro poslance Evropského parlamentu a rozšíření povinných prohlášení o schůzkách a majetku.
Navzdory těmto iniciativám byla tato opatření některými odborníky a poslanci Evropského parlamentu kritizována jako neuspokojivá a zdůrazňovala potřebu pokračovat v úsilí o posílení důvěry v evropské instituce a zajistit, aby mohly účinně sloužit zájmům občanů transparentním a spravedlivým způsobem.
Evropské instituce se však stále potýkají s úkolem vyvažovat národní zájmy se zájmy Unie jako celku, což je křehká rovnováha, která má zásadní význam pro jejich legitimitu a účinnost. Otázka národní suverenity versus evropské integrace zůstává i nadále předmětem napětí, jak ukazuje debata o prohlubování hospodářské a měnové unie, společné obranné politice a správě vnějších hranic EU.
Klíčovou roli hraje také komunikace. EU musí i nadále rozvíjet účinné komunikační strategie, aby ukázala přidanou hodnotu evropské integrace a to, jak se její politiky a opatření promítají do konkrétních přínosů pro občany.
Závěrem lze říci, že při řešení vnitřních i vnějších problémů EU bude důvěryhodnost jejích institucí i nadále ústředním tématem veřejné debaty. Rovnováha mezi efektivitou, transparentností a demokratickou odpovědností bude rozhodovat o důvěře evropských občanů v evropský projekt ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.