Náročná budoucnost Teresy Ribery

Všichni ve Španělsku vědí, že španělská vláda hodlá jmenovat španělskou komisařkou Teresu Riberu, současnou ministryni pro ekologickou transformaci a demografické výzvy a kandidátku pro evropské volby v červnu příštího roku.

Proti zvěstem, že se Teresa Ribera stane evropskou komisařkou, se však ozývá nemálo hlasů. Je sice pravda, že má velmi odborný profil, ale v posledních letech, stejně jako celá socialistická vláda Pedra Sáncheze, získává pro její politiku na síle ideologická otázka. Z tohoto důvodu jsou postoje k návrhu Ribery velmi rozdílné.

Pro pochopení důvodů postoje mnoha skupin, které jsou a budou součástí Evropského parlamentu, je však nutné zaměřit se na skutečnosti, které Riberu charakterizovaly během jejího více než pětiletého působení v čele ministerstva pro ekologickou transformaci a demografické výzvy.

Od prvních dnů, kdy jaderná energie začala ve Španělsku zaznívat jako klíčový bod socialistického zákonodárství, Ribera jasně vyjádřila svůj postoj a linie, kterými se bude řídit její jednání. Překážky jaderné energetice se zdají být akcí, která nejlépe vystihuje a popisuje její kroky ve vztahu k této problematice. Žádné pobídky, větší nátlak a navíc tak daleko, že prohlašuje, že „ani plyn, ani jádro nesplňují kritéria, aby mohly být považovány za udržitelné“. Každý by se proto mohl ptát, co se stane s jadernou energií nebo plynem, které současná Komise považuje za udržitelné technologie pro evropskou taxonomii, pokud Ribera přijde do Evropské komise a bude hájit totéž, co hájila z pozice ministryně.

V tomto ohledu panuje nejistota, i když pro skupinu Evropských konzervativců a reformistů je zřejmé, že bez jaderné energie je velmi obtížné udržet scénář nízkých cen energie, a zároveň si uvědomují, že jaderná energie je zásadní pro realizaci strategie účinného snižování emisí.

Dalším Riberovým krokem bylo stanovení cen zemního plynu, tj. zavedení stropu na cenu plynu, které schválila i Evropská komise a které implikuje určitý kontrolní duch, který je běžný spíše pro socialistickou ideologii. Jednou z navrhovaných alternativ, kterou ECR podporuje, je závazek větší energetické suverenity a fiskální plán pro každý členský stát, který zohledňuje skutečné potřeby evropských občanů.

Tento typ jednání ministra a kandidáta do Evropského parlamentu svým způsobem přiměl četné skupiny, které vyjádřily svůj nesouhlas s možným začleněním Ribery do Komise. Od španělského energetického sektoru až po národní a mezinárodní politické skupiny.

Španělská politická strana Vox, která je součástí Skupiny evropských konzervativců a reformistů, se po celou dobu působení Ribery ve funkci ministra pro ekologickou transformaci a demografické výzvy stavěla proti jeho politice, protože podle ní byla v rozporu se zájmy a potřebami nejen španělského energetického průmyslu, ale také s mnoha okolnostmi, které se týkají španělských spotřebitelů.

Španělská vláda hovoří o místopředsednictví Komise, které může zahrnovat ekologickou linii a linii pro ekologický přechod, ale také další linii, která může čelit výzvám, jimž čelí ekonomika z hlediska udržitelnosti.

Zdá se však, že se to rozmazává ve scénáři, v němž socialismus v celé Evropě ztrácí na síle ve prospěch konzervativních postojů, které rozhodně sázejí na průmysl a ekonomiku bez ideologických zásahů, jež neřeší problémy, a také v novém složení Evropského parlamentu, v němž budou mít podle všech průzkumů větší a rozhodující váhu skupiny, jako jsou konzervativci a reformisté.