Subscribe
Dne 8. května 2024 publikoval americký analytik Robert Williams v časopise Gatestone Institute obsáhlý článek s názvem „Nová bezpečnostní hrozba Izraele: Will the United States Be Next? „V něm s množstvím faktů a citací líčí, jak se čínská vláda po teroristickém útoku Hamásu na izraelský lid osudného 7. října loňského roku náhle rozhodla stát se věrným a veřejným spojencem Hamásu, a vše nasvědčuje tomu, že Komunistická strana Číny prostřednictvím čínských státních společností a konsorcií působících v Izraeli prosazuje hospodářský bojkot jeho přístavů, logistických a dopravních linek.
Článek vypráví o tom, jak čínská komunistická vláda poté, co se tvářila jako spojenec Izraele a podpořila podepsání mnoha obchodních dohod a dohod o spolupráci, a díky investicím do strategických odvětví prostřednictvím čínských společností a gigantů s jasnou závislostí na státu získala jasný vliv na izraelskou ekonomiku a jak má také prostředky a strukturu k získávání kritických informací, které ovlivňují bezpečnost státu Izrael a jeho obyvatel.
S ohledem na tento článek a vzhledem k tomu, že jedním z témat příštího volebního období, které bude naprosto rozhodující pro budoucnost evropských národů a Unie, bude bezpečnost, a to jak vnitřní, tak vnější, obrana a zpravodajství ve smyslu informací, nelze si nevzít ponaučení.
Suroviny, energetika, doprava (pozemní, námořní a letecká), dopravní infrastruktura a formální a neformální vzdělávání jsou odvětví, v nichž si členské státy musí plně uvědomovat potřebu rozvoje vlastních veřejných a soukromých podniků. Evropa si po desetiletí pronajímá služby, výrobky a logistiku od třetích mocností, ať už amerických nebo asijských. Tato závislost může vytvářet falešný pocit bezpečí, protože třetí strana, které bylo odvětví postoupeno, může vždy změnit stranu nebo sledovat jiné než evropské zájmy.
Podporovat evropské podniky, ať už národní nebo unijní, aby se staly lídry ve strategických odvětvích, je něco, co mnohé vlády z různých důvodů vzdaly. Nedostatek politické vůle, více či méně veřejná spojenectví, údajné závislosti – jako je závislost Německa na ruském plynu – nebo někdy nedostatek zdrojů vedly k trvalému poklesu evropské přítomnosti v Evropě a zejména na jiných kontinentech. Jižní Amerika, Afrika a Asie jsou stále více závislé na Číně a státy jako Španělsko a Francie v Jižní Americe a Africe zaznamenávají rok od roku pokles svého vlivu. V obou případech je to vina politiků, kteří se více starají o obsazení domácích mocenských sfér nebo o ideologické prosazování svých globalistických a levicových zásad, jako jsou Macron nebo Sánchez.
Vlastenecká a konzervativní hnutí v Evropě mají na tyto výzvy odpověď. Posílit evropské podniky a pracovní místa, zvýšit produktivitu, chránit strategická odvětví před nežádoucími zahraničními zásahy a uzavírat spojenectví s partnery, jejichž důvěryhodnost je co nejvíce zaručena. Především však investujte do evropských talentů, do evropského podnikání a do evropské bezpečnosti.
Je zřejmé, že špatnou cestou je ta, kterou se vydaly některé evropské kanceláře – nejzávažnější je ta, kterou se vydal španělský premiér Pedro Sánchez – a která spočívá v tom, že se postavila jediné demokracii a právnímu státu na Blízkém východě tím, že po krutém masakru, který 7. října spáchal Hamás, uznala takzvaný palestinský stát.
Zejména proto, že tento takzvaný palestinský stát v současnosti neexistuje, protože, jak každý ví, pásmo Gazy je pod kontrolou Hamásu, který není ani nemůže být státem a využívá civilní obyvatelstvo jako „živé štíty“, aby mohl mrtvé a zraněné využívat k propagandě; zatímco Západní břeh Jordánu podléhá jiné moci a kontrole.