Smrt sira Larryho Siedentopa

Zemřel sir Larry Siedentop, anglo-americký politický filozof. Je opravdu smutné, že tato skutečnost zajímá poměrně málo lidí, zejména těch, kteří se zajímají o historii a kulturu Evropy.

Larry Siedentop se narodil v roce 1936 v Chicagu ve státě Illinois. Vystudoval Hope College v Michiganu, školu spojenou s americkou reformovanou církví, a poté pokračoval v magisterském studiu na Harvardu. Získal Marshallovo stipendium udělované „intelektuálně vynikajícím mladým Američanům [and] budoucím vůdcům své země“, které mu umožnilo studovat na libovolné univerzitě ve Spojeném království. Doktorát z filozofie získal na Oxfordské univerzitě pod vedením sira Isaiaha Berlina, velkého zastánce humánního britského liberalismu. Něco z Berlína si s sebou nesl ve svých zájmech a povaze po zbytek své kariéry.

V letech 1965-1968 působil jako vědecký pracovník na Nuffield College v Oxfordu, ale Keble College, kde byl jmenován členem, se stala jeho domovem po velkou část jeho oxfordského života. Po odchodu z Oxfordu působil Siedentop jako hostující vědecký pracovník na Nizozemském institutu pro pokročilá studia ve Wassenaaru, jako profesor královny Viktorie Eugenie na Univerzitě Complutense v Madridu a jako hostující vědecký pracovník v oboru filozofie a veřejných záležitostí na Univerzitě v St Andrews.

V roce 2004 mu královna Alžběta udělila CBE a v roce 2016 byl povýšen do rytířského stavu.

Nejznámější je jeho třetí díloInventing the Individual: The Origins of Western Liberalism vyšlo v roce 2014. Již předtím vyšly další práce v podobném duchu, například kniha Marcella Pera „Proč se musíme nazývat křesťany“, která vyšla v roce 2008. Tom Holland zaznamenal se svým Dominionem velký úspěch a proslulost: a jeho úspěch: Dominion: Tvorba západní mysli (The making of the western mind). Obě knihy jsou skvělé a stojí za to si je vyhledat, ale hloubka, odbornost a rozsah knihy Inventing the Individual z ní dělají výjimečnou knihu.

Jako celoživotní sekulární liberál chtěl Siedentop zpochybnit mnohé z dlouho přijímaných truismů postkřesťanské liberální historie. Podle whigovského výkladu se po dlouhém temném období středověké stagnace a pověr znovuobjevení myšlenek pohanského klasického starověku stalo inspirací nejprve pro renesanci a poté pro osvícenství, které dalo vzniknout novému liberálně demokratickému řádu. Siedentop namísto toho říká, že nejenže nebyla idea polis nebo republiky, která dává vzniknout liberalismu, ale že ani nemohla. Není první, kdo tvrdí, že svatý Pavel vynalezl křesťanství, ale je neobvyklý tím, jakou ústřední roli přisuzuje Pavlově vizi při formování toho, co bylo donedávna běžně rozšířenou antropologií Západu. V článku ve Financial Times uvádí

„Nerovnost zůstala charakteristickým znakem starověké patriarchální rodiny. „Společnost“ byla chápána spíše jako sdružení rodin než jednotlivců. Toto chápání začalo zpochybňovat křesťanské hnutí. Pavlova víra v rovnost duší v Božích očích – objev lidské svobody a jejího potenciálu – vytvořila pohled, který proměnil význam pojmu „společnost“. To začalo podkopávat tradiční statusové nerovnosti. Nebylo to nic jiného než morální revoluce, která položila základy sociální revoluce, jež následovala. Jednotlivec postupně vytlačil rodinu, kmen nebo kastu jako základ společenské organizace.“

Jeho vyprávění zdůrazňuje dlouhý organický vývoj myšlenek v průběhu středověku prostřednictvím vývoje kanonického práva a koncilní teorie, které nakonec vedly k myšlenkám ústavní vlády, jež nacházíme u Locka a dalších. Přirozené právo a teorie přirozených práv mají svůj původ ve scholastice, která rozkvetla ve velkých školách v Salamance a Coimbře. Tvrdí, že právě strašlivé náboženské války po reformaci vedly k potřebě odluky církve od státu a že tato snaha vyústila ve zhoubný antiklerikalismus ¹⁸. století a právě tento antiklerikalismus dal vzniknout našemu ahistorickému pohledu na vývoj Západu.

Thomas Sowell často poznamenává, že jedním z velkých omylů levice je přesvědčení, že chudoba je jaksi nepřirozená, a kdyby se podařilo vymýtit vykořisťovatele a dekonstruovat moc, pak by člověk v přirozeném stavu vzkvétal. Pravdou je, že v dlouhých dějinách lidstva je chudoba normou pro všechny lidi kromě hrstky. To, co je neobvyklé, je prosperita a je znám pouze jeden mechanismus, který zajišťuje prosperitu stále většímu počtu lidí. Siedentop dává hluboký smysl tomu, že naše liberální sekulární tolerantní kultura vychází z velmi specifické historie a z velmi podivných myšlenek, které nám dnes připadají banální. Jedinečná morální hodnota jednotlivce, demokracie duše, to jsou křesťanské ideje, bez nichž si snad ani nelze představit vynález liberální Evropy. Naše civilizace není snadná ani náhodná, je to způsob nepřirozený nebo přinejmenším netypický. Kdyby si dnes více lidí přečetlo toto mistrovské dílo, mohli bychom být o poznání opatrnější k institucím, které nám byly darovány více než tisíciletou usilovnou prací našich křesťanských předků.

V prologu ke knize Vynález jedince si Siedentop klade otázku: „Je pouhou náhodou, že se liberální sekularismus vyvinul na křesťanském Západě?“. Jeho odpověď je jasné a znějící ne.