Za modřejší evropské hospodářství

Léto je v zemích Evropské unie jednoznačně nejrušnějším obdobím pro cestovní ruch.
Kromě velkých hlavních měst, hor a kulturně zajímavých míst se jako každý rok dočkají většího počtu návštěvníků především přímořské destinace, zejména na jižním pobřeží Evropy při Středozemním moři.
Pro evropské přímořské oblasti má samozřejmě fenomén turistiky zásadní význam, zejména u zemí, jako je Itálie, která má přibližně 7 500 kilometrů pobřeží z celkového počtu přibližně 89 000 kilometrů v Evropě.
Politiky, které věnují pozornost cestovnímu ruchu a jeho rozvoji (analyzují a podporují všechny aspekty tohoto odvětví), je proto nezbytné zavést na evropské úrovni a provádět na úrovni jednotlivých států.
Stále však existují další faktory, které nelze přehlížet.
Především rozvoj toho, co se běžně nazývá „mořská ekonomika“.
Jedná se o ochranu všech podniků, které si z moře udělaly svou živnost, počínaje koupáním a pokračují plavbou, stavbou lodí a obchodem.
Pozornost věnovaná každému z těchto odvětví musí být velmi vysoká a musí být vyjádřena společnými, určitými politikami, které jsou rovněž zaměřeny na udržitelnost tohoto velkého zdroje, jímž je pro členské země Evropské unie moře, v čase.
Je proto zapotřebí inovativních a naléhavých rozvojových strategií, které by zahrnovaly námořní hospodářství ve všech jeho aspektech.
Pouze obnovené zaměření členských států může zajistit potřebnou stabilitu při správě tohoto jedinečného zdroje. TURISTIKA Jedním z největších zdrojů, zejména pro země ležící u Středozemního moře, je bezpochyby přímořský cestovní ruch.
Aby bylo odvětví cestovního ruchu silnější, stabilnější, bezpečnější a sezónu od sezóny udržitelnější, je důležité bránit a podporovat podniky, které se touto činností zabývají.
Zejména v Itálii, kde tyto iniciativy představují absolutní špičku v tomto odvětví, je třeba správně a spravedlivě uplatňovat Bolkesteinovu směrnici, aby byla zajištěna správná kombinace veřejného zájmu a soukromé podnikatelské iniciativy.
Pouze prostřednictvím této spolupráce můžeme usilovat o seriózní a stabilní rozvoj tohoto odvětví.
Rozvoj cestovního ruchu musí mít samozřejmě také evropskou perspektivu.
Jeho posílení musí nutně projít novou a aktivnější spoluprací mezi členskými státy EU.
S ohledem na to bude možné maximalizovat evropský potenciál a atraktivitu vybudováním a podporou vhodných politik sítě excelence v tomto odvětví. PŘÍSTAVY A NÁMOŘNÍ SEKTOR Péče o cestovní ruch a jeho rozvoj nemůže ignorovat zájem Evropské unie o námořní a přístavní politiku.
V této oblasti je třeba přijmout různá opatření, která v žádném případě nemohou opomíjet specializované politiky zaměřené na integraci na evropské úrovni.
Zejména přístavy potřebují zájem, který se neomezuje na namátkové zásahy, ale který je vytyčen v dlouhodobém horizontu, jen tak lze skutečně hovořit o oživení politik.
Zejména podpora činnosti přístavů je silným prvkem, který může prostoupit celým územím a nezůstane vázán na úzkou kontingenci přístavu.
Dále je zde (vnitřní a velmi často nevyjádřená) hodnota, kterou mohou představovat komerční přístavy, které jsou v současné době nevyužívané. Změny ve světovém obchodě, tonáži lodí a v neposlední řadě i ve fiskální a obchodní politice (o nichž se zmíníme později) v posledních desetiletích vedly k tomu, že některé dříve vytížené námořní uzly jsou nedostatečně využívány, i když nejsou ve skutečnosti opuštěné.
Ztráta obchodní hodnoty těchto míst nemůže znamenat konec hospodářství těchto území, ale musí být faktorem pro jinou a udržitelnější obnovu.
Z tohoto důvodu je třeba studovat a provádět politiky zaměřené na přestavbu těchto míst a jejich přeměnu na přístavy, a to vždy s ohledem na síťovou perspektivu.
Rozvoj námořní turistiky je proto dalším prvkem, na který je třeba se zaměřit.
Pro usnadnění plavby a využívání různých uzlů je však třeba jednat i z administrativního hlediska, a to prostřednictvím revize a harmonizace všech námořních názvů v rámci hranic Evropské unie.
Tím bude dokončena integrace v tomto odvětví a urychlen rozvoj.
Pozornost je třeba věnovat také vnitrozemí.
Přístavy se totiž musí stát skutečnými branami, intermodálními uzly užitečnými pro využití a rozvoj vnitrozemí a území vzdáleného i několik kilometrů od pobřeží.
Tímto způsobem se nabízejí další možnosti rozvoje pro celé evropské území.
Právě tyto politiky, které věnují pozornost celému odvětví a celému dodavatelskému řetězci, mohou skutečně změnit perspektivu evropského cestovního ruchu. MOŘSKÁ EKONOMIKA V dlouhodobém horizontu se evropské politiky musí vyrovnat také s nutností podporovat námořní ekonomiku z hlediska obchodu a výroby.
Především se rybolov musí vrátit do centra pozornosti členských zemí, které musí uznat jeho význam ze socioekonomického hlediska.
Předpisy, které mohou z této obnovené pozornosti vyplynout, musí respektovat různé národní a místní souvislosti, aby byla zaručena nejen udržitelnost zdrojů a ziskovost pro rybáře, ale také ochrana sociálního a kulturního dědictví, které toto hospodářské odvětví představuje pro historii pobřežních území a obyvatelstva.
Větší pozornost věnovaná tradicím a tomuto odvětví může být také, pokud je to možné, hnací silou růstu odvětví cestovního ruchu.
V tomto případě je hnací silou gastronomická specifika, která nabízí mořské hospodářství.
Evropské loděnice, které mají ústřední postavení v hospodářství a těžkém průmyslu, rovněž představují know-how, které je třeba chránit a obohacovat.
Ulehčení daňové konkurenceschopnosti by jistě mohlo být silným prvkem ve srovnání s mezinárodními konkurenty.
Zejména s ohledem na to, aby se neztratily velké zakázky přilákané mimo hranice Evropské unie díky vyhlídce na daňové úlevy.
Pokud je kompetence evropských loděnic nezpochybnitelná, musí být podpořena také perspektivami a politikami, které vybízejí investory, aby se zaměřili na kvalitu.
Současně může být skutečným hnacím faktorem pro tento sektor také zajištění, opět ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, trvalých zdrojů financování rozvoje tohoto odvětví. PRAVIDLA ETS Pak je zde bolavé místo, v němž je třeba přijmout opatření, a to i s určitým spěchem, aby nebyly ohroženy hospodářské skutečnosti, které činí námořní obchod jejich hlavní předností.
Jedná se o náklady, které od loňského roku zavádějí předpisy ETS týkající se emisí z lodí. Soubor zásad, které bohužel znevýhodňují evropské přístavy ve srovnání s jejich mezinárodními konkurenty.
Náklady na toto zdanění, které dopadají na lodě kotvící v evropských přístavech, by mohly vést ke kolapsu dopravy, zejména v dopravních uzlech (jedním z nich je Gioia Tauro).
Přímým důsledkem by byl přesun do oblastí, na které se tato směrnice nevztahuje, což by tak vedlo k nepřirozenému narušení hospodářské soutěže, jakož i k velmi negativnímu dopadu na italské a evropské přístavy.
Je nemyslitelné, že by toto zaměření na emise mohlo vést k odklonu námořního obchodu od evropských přístavů a upřednostnění vzdálenějších lokalit a uzlů.
Zvláště když pak pomyslíme na nutnost dostat zboží na evropský trh v každém případě.
Tato činnost by mohla zvýšit emise i v jiných odvětvích dopravy, takže náklady by dopadly na ekonomiky členských států.